Technik US Navy při kontrole motoru A-6 Intruder. Ilustrační snímek, zde se nic neobvyklého nestalo.
Od doby, kdy se člověk poprvé vznesl k obloze, na něho číhá nebezpečí v podobě pohonných jednotek. Zpočátku to byly točící se vrtule, které mohly při troše neopatrnosti člověka zmrzačit, především proto, že motory neměly startéry a „nahazovaly“ se ručně.
Ruční "nahazování" bylo možné jen u malých motorů.
S rostoucím výkonem motorů přestalo být reálné, že by člověk „přetlačil“ komprese tří a více válců současně a motory se spouštěly startéry mnoha různých konstrukcí. Objevilo se však jiné nebezpečí. Výkonnější motory s vrtulemi větších průměrů měly větší „sací efekt“ a dokázaly si „podat“ neopatrný pozemní personál z větší vzdálenosti.
Rizika proudových motorů
Zcela jiná situace nastala se zavedením proudových motorů, jejichž tah byl zpočátku o řád, později až dva vyšší, než u nejlepších pístových hnacích jednotek s vrtulí. Tím se razantně zvýšilo riziko nasátí cizího objektu, včetně různých živočichů, člověka nevyjímaje. Co se stane, když dojde k nasátí ptáka jsme rozebírali v tomto článku.
Většina proudových motorů je vybavena výraznými varovnými nápisy na vstupu nebo alespoň spirálou na aerodynamickém kuželu kompresoru, která lidi na zemi varuje, že motor se točí. Nebezpečné je to, že hluk se šíří převážně za motorem. S jediným letadlem na letišti by to nebyl problém, ale pokud má spuštěné motory více strojů, není nic nepředstavitelného, přeslechnout běžící motor letadla, které stojí přímo před vámi. Nebezpečná zóna se liší typ od typu motoru a letadla. Součástí technické dokumentace je nejen popis, ale i nákres nebezpečných zón, zpracovaný každým výrobcem.
Moderními dvouproudovými motory s vysokým obtokovým poměrem projdou stovky kilogramů vzduchu za sekundu a člověka dokážou nasát ze vzdálenosti přes 10 metrů.
Vyznačení nebezpečných zón motoru v manuálu letadla
Pro představu o jakých číslech se bavíme. Jeden ze zástupců rodiny dvouproudových motor CFM56 s tahem 90–150 kN, konkrétně CFM56-5C, pohánějící letouny Airbus A340, spolyká ve vzletovém režimu při tahu 150 kN zhruba 2,3 kg paliva za sekundu a něco přes 470 kg vzduchu. V cestovním režimu jsou hodnoty výrazně nižší, protože při tahu 30 kN je spotřeba paliva 0,5 kg/s a motorem proteče něco přes 100 kg vzduchu. Nebezpečná zóna před motorem se liší podle režimu práce. Většinou se udávají dvě: pro volnoběh a pro otáčky nad volnoběh. Hodnoty jsou v rozsahu 2–20 m a sahají až za přední hranu motoru nebo sacího otvoru. U jednoproudových motorů jsou hodnoty výrazně nižší.
Přes všechna bezpečnostní opatření, varování a nácviky dochází k případům úplného nebo částečného nasátí člověka motorem. Úplné nasátí je nechutná záležitost s fatálními následky. Částečné nasátí se přežít dá, ale počet lidí, kterým se to podařilo se dá spočítat na prstech jedné ruky nepříliš šikovného tesaře. Jedním ze šťastlivců byl tehdy 21letý Petty Officer 3rd Class (ABE3) John Bridges. Dnem, kdy se podruhé narodil, byl 20. únor 1991.
