Osudné únorové ráno
V noci z 19. na 20. února 1991 ráno připravovala posádka USS Theodore Roosevelt (CVN-71), respektive osádky palubního křídla CVW-8 úder na cíle v Iráku. Údernou vlnu tvořily zmíněné letouny Grumman A-6E TRAM Intruder, perutí VA-36 Roadrunners a VA-65 Tigers. V obsluze jednoho z katapultů byli začleněni: Petty Officer John Bridges a jeho kolega Petty Officer Michael McDonald. John Bridges nebyl žádný nováček. U námořnictva sloužil přes dva roky jako „hook up operator“. Do skončení operačního turnusu mu chyběly dva měsíce, proto zacvičoval na svou pozici mladšího kolegu.
Za omezeného osvětlení pojížděl na katapult A-6E Intruder od VA-65 Tigers. Úkolem „hook up operatora“ bylo usadit přední nohu letounu na kolejnici, upevnit k zadní straně příďového podvozku „holdback“ (zádržnou tyč) a dát pilotovi signál, aby sklopil tažnou tyč. Potom měl zajistit, aby „téčko“ tažné tyče správně zapadlo do člunku katapultu. Po tomto úkonu pilot odbrzdí, zvýší otáčky motoru téměř na maximum a obsluha katapultu „napne“ člunek. Pokud se to dá k něčemu přirovnat, tak k nabité zbrani s nataženým kohoutem, těsně před výstřelem.
"Hook up operator" při práci
"Hook up operator" upevňuje zádržnou tyč "holdback"
John Bridges viděl, že nováček se se svým úkolem dost potýká. „Téčko“ nezapadlo napoprvé a musel mu pomoci dvěma kopanci. Zatímco se nováček v hlubokém předklonu „protáhl“ pod sacím kanálem levého motoru, John Bridges šel jeho práci zkontrolovat, aby mohl dát důstojníkovi katapultu signál, že je vše v pořádku. Vzhledem k tomu, že se oba míjeli, byl Bridges více vpředu a nebyl skloněný tolik, kolik by měl být. To byla bohužel osudná chyba.
Bylo přesně 03:41:11 když postava Johna Bridgese zmizela v sacím otvoru levého motoru Intruderu. Motor burácející téměř na plný výkon ho nasál hlavou napřed, jako hadrovou panenku. Z útrob Intruderu se ozval rachot, charakteristický pro nasátí cizího předmětu. Vylámané lopatky kompresoru devastovaly zbytek jádra motoru. Z výtokové trysky vyšlehl dlouhý plamen, svědčící o tom, že úlomky se podepsaly i na spalovací komoře a plamencích. Pilot okamžitě stáhl přípusti obou motorů. Petty Officer Michael McDonald, který stál původně na pravé straně Intruderu, přeběhl do zorného pole pilota a charakteristickým pohybem rukou naznačil, že má motor vypnout. Jenže proudový motor se na rozdíl od pístového nezastaví hned.
Ostatní členové palubního personálu si nejprve ničeho nevšimli a pokračovali v přípravě letounu. V pekelném kraválu vyjících proudových motorů a převalujících se chuchvalcích páry z katapultu není divu. Teprve když viděli plameny a McDonaldovu gestikulaci, seběhli se s hrůzou k Intruderu. Nevěřili svým očím. John Bridges nejen, že žil, ale vlastními silami se soukal ze sacího otvoru, v kterém strávil asi nejdelší tři minuty svého života.
Bridgesovi kolegové zavolali zdravotníky, pomohli mu ven, zajistili základní ošetření a dopravili jej na ošetřovnu. Navzdory hrůzně vypadajícímu incidentu Bridges vyvázl jen se zlomeninou klíční kosti, zlomeným žebrem, protrženým ušním bubínkem, několika tržnými ránami v obličeji a na zápěstí. Po propuštění z ošetřovny byl druhý den schopen vypovídat a poskytnout palubnímu televiznímu kanálu rozhovor o tom, co se vlastně stalo.
