Případné ostré boje na přístupech ke strategickému přístavu Sevastopol mohou snadno vést nejen ke střetnutí ukrajinského loďstva s ruskou Černomořskou flotilou, ale také k zatažení dalších států do rusko-ukrajinského sporu o Krymský poloostrov. Strategické zájmy totiž k Sevastopolu váží také Turecko a jeho námořní síly. Eskalace sporů okolo pevnosti by v krajním případě mohla skončit i použitím nukleárních zbraní v námořním boji.
Proč právě Sevastopol?
Od 18. století je přístav Sevastopol jedním ze strategicky nejvýznamnějších míst světa. Jeho význam bývá přirovnáván k Gibraltaru. Sevastopol ovládá Černé moře a střeží přístup do Středozemního moře. Při pokusech o jeho dobytí a jeho obraně vykrvácely statisíce vojáků mnoha národností. Po skončení bojů 2. světové války se Sevastopol stal jednou z hlavních bašt sovětské vojenské moci a symbolem aspirací SSSR na roli světové velmoci. Právě ze Sevastopolu vyplouvaly válečné lodě, které ve Středozemním moři zastupovaly zájmy komunistické mocnosti.
Fotogalerie |
Tato role Sevastopolu zůstala zachována i po rozpadu Sovětského svazu, přestože se mnoho změnilo. Nejdůležitější změnou se stal vznik jednoho z mnoha nástupnických států SSSR Ukrajiny, na jejímž území se pevnost nachází. Po letech sporů došlo mezi Ruskem a Ukrajinou k dohodě, která Černomořské flotile zaručuje možnost využívat Sevastopol jako hlavní základnu až do roku 2042. O kotviště a přístavní zařízení se ruské loďstvo dělí s ukrajinskou válečnou flotilou, přičemž vztahy mezi oběma měly k ideálu vždy daleko.
Ukrajina si opakovaně stěžuje na činnost příslušníků ruských tajných služeb, kteří měli mezi námořníky rozdmýchávat beztak silné proruské nálady. Pro Rusko zase představuje trn v oku skutečnost, že Ukrajina ovládá síť majáků a navigačních bójí na přístupech k Sevastopolu. Ty jsou totiž doslova zamořené minami. Některé z nich pocházejí ještě z dob druhé světové války, většinu jich tu položili Sověti.
O tom, jak velké nebezpečí tato minová pole představují, se přesvědčila například posádka bitevní lodi Novorossijsk. Toto plavidlo, původně italský Giulio Caesare předaný v rámci válečných reparací SSSR, se roku 1955 potopilo nedaleko břehu poté, co u jeho boku explodovala mina. Zahynulo 608 námořníků.
"Dostatečné síly"
Ruské snahy o převzetí navigační sítě Sevastopolu zesílily v souvislosti s válkou v jižní Osetii, ale nebyly úspěšné. Počínaje rokem 2008 se datuje razantní zvyšování síly Černomořské flotily. Administrativa tehdejšího ruského prezidenta Dmitrije Medvěděva roku 2009 vyhlásila, že hodlá v Sevastopolu udržovat "síly dostatečné k ochraně přirozených zájmů Ruské federace," přičemž formulace o přirozených zájmech nabízí široké množství výkladů.
Na prvním místě je pochopitelně samotná obrana Sevastopolu a významných vojenských loděnic v Nikolajevě. Důležitým úkolem loďstva je také zabezpečení přístavu Novorossijsk a samozřejmě udržení spojení se Středozemním mořem. To je důležité nejen z obchodního, ale také vojensko-politického hlediska. To se ukázalo v případě vojenské přítomnosti Ruska ve Středozemním moři například během konfliktů v Libyi či Sýrii.
Nejbližším potenciálním soupeřem je ukrajinské válečné loďstvo, dislokované v Sevastopolu a v dalším významném černomořském přístavu Oděse. Roku 2013 tehdejší velitel ukrajinského loďstva Jurij Iljin konstatoval, že Ukrajina disponuje jedenácti válečnými plavidly schopnými okamžitého nasazení. Nejsilnějšími jednotkami loďstva jsou dvě fregaty třídy Burevestnik. Jedná se o moderní plavidla s výtlakem 3300 tun, vyzbrojené mimojiné raketami Metel a Osa. V činné službě se nachází loď Hetman Sahajdačnyj, spuštěná na vodu v roce 1993. Nad osudem druhé fregaty panuje nejistota a někteří autoři zpochybňují její existenci.
Sevastopol v roce 2007. To bylo ještě možné vydat se do přístavu na pronajaté loďce a zblízka si prohlédnout celou ruskou černomořskou flotilu.
Kromě Sahadajčného disponuje Ukrajina sedmi korvetami, dvěma vyloďovacími plavidly polského původu, čtyřmi minolovkami, jedním raketovým člunem a jedním hlídkovým člunem. Ponorkovou divizi tvoří osamocená ponorka Zaporižija, obstarožní, více než čtyřicet let staré plavidlo dieselelektického typu 641 (Foxtrot). Součástí loďstva jsou zhruba dvě desítky zásobovacích plavidel včetně oceánských tankerů.
Námořní letectvo Ukrajiny provozuje 62 strojů; nejvýznamnější údernou sílu představují helikoptéry Kamov Ka-27 a Ka-29. Od 2. března 2014 loďstvu velí kontradmirál Serhyj Hajduk, ale vzhledem k turbulentní situaci není jisté, jak silná je jeho pozice.
Celkově lze ukrajinské loďstvo hodnotit jako jedno z nejmohutnějších v oblasti Černého moře. Jeho bojové schopnosti jsou ale problematické. Mezi námořníky převládají silné proruské tendence a není vyloučen bratrovražedný boj mezi jednotlivými loděmi námořnictva. Vzhledem ke zbrojnímu arzenálu, kterým disponují na svých palubách, by takový boj mohl mít nedozírné následky, zejména pokud by na obranu ruských posádek lodí vystoupila Černomořská flotila.
Ta je nejsilnějším námořním uskupením v dané oblasti. Vlajkovou lodí a nejsilnější jednotkou je křižník Moskva, mohutné plavidlo o výtlaku 11 500 tun, vyzbrojené mimo jiné raketami Bazalt a S-300. Na vodu byl spuštěn roku 1983, o pětadvacet let později prošel nákladnou rekonstrukcí a v současnosti představuje nejmocnější válečnou loď v Černém moři. Ruské námořnictvo Moskvu vysílá do míst mezinárodního napětí jako do značné míry prestižní plavidlo. Existují dohady, podle nichž velitel flotily viceadmirál Alexandr Vitko svou vlajkovou loď bude držet mimo Sevastopol, aby zabránil jejímu poškození v případném střetu.
Některé z lodí černomořské flotily kotvících v Sevastopolu.
Moskva navíc díky dostřelu raket, které nese na palubě, může bez problémů operovat "za horizontem." Její úkol by patrně spočíval v poskytování vzdáleného krytí operací u Sevastopolu. Moskva by mohla zasazovat vážné údery a přitom zůstat mimo dosah lehkých sil ukrajinského námořnictva, které představují vážné riziko.
Další křižník Černomořského loďstva Kerč má za sebou čtyřicet let služby a měl být už několikrát sešrotován. Vzhledem k přetrvávajícímu napětí se jeho vyřazení několikrát odložilo. Bojová hodnota Kerče je nižší než Moskvy, jeho baterie raket M-11 Štorm ale vzbuzují úctu. Jedná se o jedinou ruskou raketu, která nebyla bojově nasazena. Torpédoborec Smetlivyj je plavidlo ještě starší než Kerč, fregaty Ladnyj a Pytlivyj patří do stejné třídy jako ukrajinský Hetman Sahajdačnyj. Fregaty Admiral Grigorevič a Admiral Essen typu 11356 patří naproti tomu k nejmodernějším plavidlům svého druhu.
Totéž lze říct o ponorce Alrosa. O kvalitách tohoto plavidla se mohli na společném cvičení v roce 2011 přesvědčit i důstojníci NATO; díky pohonu pomocí vysokotlakých trysek je toto plavidlo jen obtížně zjistitelné. Alrosa by společně s rozsáhlou divizí raketových člunů mohla představovat největší přímé riziko pro ukrajinské loďstvo.
Totéž lze říct o námořním letectvu. Černomořská flotila disponuje zhruba dvaceti útočnými nadzvukovými letouny Suchoj Su-24, které na ukrajinské straně prakticky nemají protiváhu a způsobily by patrně nejrozsáhlejší škody. Je možné, že by ze své sevastopolské základny provedly jediný překvapivý úder a potom přeletěly na některou ruskou základnu.
Co se (ne)může stát
Pokud se ruská Černomořská flotila bude cítit ohrožena, může podniknout omezený útok, který by především ukrajinským silám znemožnil vyřazení Sevastopolu jako námořní základny. Tento útok by nejpravděpodobněji měl podobu výsadků na paluby ukrajinských válečných plavidel, zajetí důstojníků a jejich nahrazení prorusky smýšlejícími veliteli.
Právě proruské naladění posádek ukrajinských lodí představuje společně s problematickou vnitřní situací Ukrajiny nejvýznamnější faktor hovořící ve prospěch ruského námořnictva. Jinak jsou totiž námořní síly obou sevastopolských loďstev v zásadě vyrovnané anebo, přesněji řečeno, Černomořská flotila nemá na své straně převahu, která by mu zajišťovala rychlé a jasné vítězství v případném střetu.
Pokud by se ale Ukrajincům podařilo uvést do provozu obranná zařízení, musela by Černomořská flotila Sevastopol dočasně vyklidit a stáhnout se na vzdálené základny. Tím by došlo k porušení mocenské rovnováhy a vzniku dočasného vakua, kterého by mohl k použití svého vlivu využít tradiční soupeř - turecké námořnictvo. To v oblasti disponuje například šestnácti fregatami, osmi korvetami nebo čtrnácti ponorkami. Celkem má turecké námořnictvo 112 plavidel a jeho síla výrazně převyšuje síly jak ruských, tak ukrajinských loďstev, přestože musí kromě Černého moře operovat i ve Středomoří a podílet se na misích NATO.
Není jasné, jaký postoj nakonec velení tureckého námořnictva v rychle se měnící situaci zaujme, je ale vysoce pravděpodobné, že jeho loďstvo bude ve stavu nejvyšší pohotovosti. Bude citlivě reagovat na jakýkoliv náznak ohrožení přístupů k Dardanelám a není vyloučeno, že přistoupí k použití síly. Takový konflikt by mohl vést k zatažení sil NATO. Černomořské loďstvo v takovém měření sil nemůže počítat s vítězstvím - turecké námořnictvo disponuje modernějšími plavidly vybavenými pokročilejšími zbraňovými systémy a technologiemi. V zásadě jedinou možností nabízející vyhlídku na vítězství by bylo použití nukleárních zbraní. To je sice krajní, ale nikoliv vyloučitelný scénář, a proto na něj musí být brán zřetel.
Ze strategického hlediska je proto nejvyšším ruským zájmem zabránit tomu, aby okolo Sevastopolu došlo k rozvinutí širokých námořních operací. Ať už se situace na Krymu vyvine jakkoliv, můžeme očekávat rozšiřování ruské Černomořské flotily, například o šest fregat typu 22350.
Historické okamžiky: Krym od středověku po současnost
1. března 2014 |
