Představy o tom, jak bude vypadat letecká válka v dalších desetiletích teprve tvoří. Armády i výrobci své představy zatím jen propracovávají, ale na veřejnost se už dostávají první informace, byť zatím jen velmi kusé. A už se rýsuje pokračování zbrojních závodů, které charakterizovaly především druhou polovinu století minulého.
Americká strana mince
Americké letectvo (USAF) potvrdilo zájem podporovat vývoj nového dalekonosného bombardéru, v současné době známého jako LRS-B. Podrobnosti zatím nejsou. Americké letectvo pouze potvrdilo uzavření partnerství s vývojovými týmy předních leteckých společností. Cílem spolupráce je podrobné rozpracování konceptu nového letounu.
Spojené státy mají na čem budovat. V minulém století si USA vybudovaly značnou vývojovou kapacitu na poli moderních bombardérů (lidskou i technickou). Zářným příkladem rozsáhlé americké vývojové základny je supermoderní "neviditelný" bombardér B-2, jenž nemá ve světě rovnocenného protivníka.
Hrubé představy o další generaci strojů už jsou na stole a zatím se označuje zkratkou LRS-B (long-range strike-bomber, tedy v podstatě "dálkový bombardér"). "Vysněný" stroj amerického letectva musí dosahovat nadzvukové rychlosti a mít dolet minimálně kolem 9 000 kilometrů bez doplňování paliva. Dalším požadavkem je minimální nosnost zbraní v rozsahu 6 350 až 12 700 kilogramů. Požadována vydrž ve vzduchu s plnou výzbroji je 50 až 100 hodin v případě letu bez posádky
USAF totiž požaduje po novém bombardéru schopnost samostatného letu bez přítomnosti člověka na palubě. Lidská osádka má být na palubě přítomna jen v případě použití konvenčních zbraní, v případě jaderného útoku musí být LRS-B schopen provést útok samostatně.
Americké letectvo také požaduje vysokou úroveň umělé inteligence letounu (zpravodajství, průzkum, sledování a zaměřování cíle) a špičkové datové propojení s ostatními vojenskými systémy. Piloti LRS-B tak díky velké samostatnosti bombardéru mohou ovládat a řídit další letadla nebo zbraňové systémy, například další bombardéry LRS-B.
USAF si však klade podmínku, aby LRS-B dokázal překonat nepřátelskou obranu za všech podmínek, i během dne (bombardéry B-2 Spirit dnes operují především v noci).
Kdy se nového bombardéru dočkáme ve výzbroji? Podle optimistických předpovědí má LRS-B dosáhnout počátečních operačních schopnosti někdy kolem roku 2025. Avšak jak je u podobných projektů železným pravidlem, můžeme si být prakticky jisti, že to bude mnohem později.
V každém případě nově uzavřené smlouvy nejsou začátkem vývoje stroje, jejich význam je jiný, tvrdí bývalý šéf nákupů amerického letectva Mark Shackelford (jeho vystoupení na letecké konferenci popsal AviationWeek). Jejich prvním cílem je ochránit a udržet při životě projekt LRS-B a druhým je udržet rozsáhlou vývojovou základnu, především "lidský kapitál", tedy odborníky, kteří by mohli odejít z oboru. V praktické rovině se nové smlouvy týkají vývoje dílčích technologií pro stavbu budoucího dálkového bombardéru.
Ruská odpověď
V Rusku se na konceptu nového bombardéru pracuje již několik let. Teprve v roce 2012 však představitelé Ruské federace dali zelenou zahájení vývojových prací. Na počátku letošního roku byl přijat finální koncept bombardéru, na jehož základě začnou vývojové práce na jednotlivých komponentech stroje (motorech, avionice, zbraních atd.).
Údajná studie možné podoby bombardéru PAK-DA. Její pravost nedokážeme potvrdit.
Bombardéry nazvané zatím PAK-DA (z ruského "perspektivnyj aviatsionnyj kompleks dalnej aviatsii", tedy budoucí letoun pro dálkové lety) mají nahradit stárnoucí flotilu 63 strojů Tu-95MS Bear (alter ego B-52 Stratofortress) a 13 nadzvukových Tu-160 Blackjack (alter ego B-1 Lancer). Zatím se nejčastěji mluví o tom, že PAK-DA má být konstrukčně samonosné křídlo s vlastnostmi stealth.
Podle ruských odborníků má PAK-DA létat podzvukovou rychlostí, teprve při překonávání nepřátelské obrany zrychlí na "vysoce" nadzvukovou rychlost. Původní projekt bombardéru PAK-DA je ještě ambicióznější. Rusové uvažovali o konstrukci hypersonického bombardéru, jenž by mohl létat rychlostí vyšší než Mach 5. Avšak tváří v tvář astronomickým nákladům a velkým technickým rizikům přijali ve výsledku koncept nadzvukového bombardéru.
PAK-DA je navrhován především za účelem udržení a zmodernizování ruské jaderné triády, a proto bude vyzbrojen jadernými střelami s plochou dráhou letu Ch-102 (případně konvenčními Ch-101), které jsou přímými následovníky střel Ch-55SM. Dolet střely Ch-102 se pohybuje na hranici 3 000 km, rychlost letu je až 800 km/h. Udávaná přesnost zásahu střel Ch-101/102 je 6–9 metrů, což je pro střelu vybavenou jadernou hlavicí o síle 200 kilotun více než dostatečné.
Pro nový bombardér se také počítá s vývojem zcela nových hypersonických střel s plochou drahou letu."PAK-DA bude vybaven celou řadou nových přesně naváděných zbraní, včetně hypersonických," sdělil nejmenovaný úředník ruského ministerstva obrany agentuře RIA Novosti. Podobné zbraně vyvíjí intenzivně rovněž Spojené státy.
Rusové počítají se zavedením bombardéru PAK-DA do výzbroje roku 2020. S bezpilotní verzí se počítá ještě o dalších deset až dvacet let později. Ale v tomto případě je asi na místě ještě větší obezřetnost než v případě amerického projektu. Ruská ekonomika není zdaleka tak robustní jako americká a rozpočtová budoucnost podobně ambiciózního projektu je nejistá. Projekt už nyní dostal přezdívku "bílého slona" ruského letectví.
Text vznikl z článků pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven.
