Přesné zabíjení a lasery jsou si souzeny. Od dob první války v Perském zálivu tu s námi jsou laserem naváděné rakety a bomby. Dnes se bez nich neobejdou už ani druhořadá vojenská letectva.
Pak přišly na řadu dělostřelecké granáty. Připomínají spíše letecké pumy, protože bývají vybaveny výklopnými křidélky, které jim umožňují ovlivňovat proudění vzduchu a tím i směr letu, samozřejmě do jisté míry.
Odstřelovač nemíří na hlavu,ale na knoflík. |
Přesnost střel bývá plus minus kolem pěti metrů. V Afghánistánu se například údajně vyskytly případy, kdy Američané používali laserem naváděné granáty velké ráže (155 milimetrů) na cíl vzdálený jen padesát metrů od svých vojáků. U neřízené munice stejné ráže to bývá obvykle čtyři sta metrů či více.
U některých typů této munice lze také nastavovat i další parametry, například aby vybuchla ještě ve vzduchu nebo naopak až těsně po dopadu. V prvním případně šrapnely zasáhnou rovnoměrně spíše větší oblast, v druhém je naopak účinek omezený.
Nyní došlo i na pušky. Zaměstnanci slavných státních laboratoří Sandia v Albuquerque v Novém Mexiku představili laserem naváděné náboje do zbraní ráže 12,7 milimetrů a méně. To znamená od velkých odstřelovacích pušek až po menší zbraně (základní informace si můžete stáhnout zde).
Trefa do černého?
V případě těchto nábojů návrháři patrně nepoužili výsuvná křidélka kvůli velikosti náboje. V hlavni se pohybuje v lehkém plastovém obalu, který se hned na začátku letu prouděním vzduchu "utrhne". Odhalí pak jakousi velkou šipku s těžkou špičkou, která se směrem dozadu zužuje a vystupují z ní křidélka.
Detail laserem naváděné puškové střely. Jasně viditelná jsou ovládací křidélka.
Střela díky svému tvaru za letu nerotuje. K cíli se pohybuje v jakési stabilní spirále, na které ji udržují křidélka. Pro dosažení větší přesnosti je ovšem klíčová elektronika: optické čidlo, které sleduje naváděcí laserový paprsek a (osmibitový) počítač, který vypočítává nutné korekce. Jejich provedení mají na starosti drobné "motorky", které mění nastavení křidélek.
Inženýři ze Sandie si pochvalují, že navádění malé munice je podstatně jednoduší než u velkých leteckých raket a střel, takže byl jejich úkol nečekaně jednoduchý.
Přesnost střel se také se zvyšující vzdáleností zvyšuje, protože jejich rotace po spirále se postupně "uklidňuje" (to je údajně běžný jev, o kterém vědí všichni střelci na delší vzdálenost). Náboj pak dokáže svou dráhu korigovat přesněji než na začátku letu.
Na dva tisíce metrů prý střela zasáhne laserem ozářený cíl s přesností zhruba dvacet centimetrů. Nemusíte být vůbec excelentní střelec, potřebujete jen laserové "ukazovátko" s dostatečným výkonem. (Nejlépe v infračerveném spektru, aby nebyla laserová stopa lidským okem vidět.)
Komu se to bude hodit?
Zatím došlo jenom na první zkoušky. Během nich se ukázalo, že elektronika náboje vydrží výstřel a zrychlení až na rychlost 2,1 Machu.
Vojáci používají i náboje s větší rychlostí, ale konstruktéři jsou si prý jisti, že i tu jejich výrobek vydrží. Laboratoře Sandia si nechaly munici patentovat a teprve hledají partnera pro další vývoj (US patent č. 7,781,709).
Hlavním problémem dalšího vývoje bude samozřejmě snížení výrobní ceny na přijatelnou úroveň. Jestli pak bude munice k dispozici jenom vojákům, nebo se dostane i na civilní trh (dva z návrhářů jsou vášniví lovci a díky tomu údajně s nápadem přišli), to se teprve uvidí. Zatím takovou munici zákon nezakazuje (ani s ní nepočítá).
Ale možná časem bude muset. Nejde o jediný tým, který se zabývá podobným nápadem. Vývoj na pohled v podstatě stejné technologie sponzoruje také americká technologická agentura DARPA (stručný popis zde). I v jejím případě jde o velkou ráži 12,7 milimetrů. Zatím jsou k dispozici jenom simulace, první ostré palebné zkoušky by se měly uskutečnit už v tomto roce.
Velikost ráže, alespoň v první fázi, omezuje použití tohoto druhu nábojů do větších zbraní, např. kulometů u bojových vozidel po pušky ostřelovačů. Samozřejmě, miniaturizace bude nepochybně pokračovat.
Zajímavá je tato možnost i pro pilotované či nepilotované letouny, které by tak získaly nevídanou přesnost i na velkou vzdálenost. To by mohlo přinést snížení hmotnosti zbraní (když máte jistotu zásahu, může se snížit rychlost palby) i množství munice na palubě, protože nebude třeba tisíc nábojů, když zasáhnete první ranou.
Letečtí konstruktéři, zvláště autoři návrhů stále častěji používaných nepilotovaných strojů se zbraněmi na palubě, budou jistě za každý ušetřený kilogram rádi.
A my ostatní můžeme být jenom rádi, že nejsme jejich cíle.
