Z Kalifornie na Floridu i do Paříže. Jak a kam se vozily raketoplány

Letadlové nosiče v podobě upravených Boeingů 747 s raketoplány prožily celou aktivní kariéru. Připomeňte si s námi nejzajímavější výkony těchto „soumarů“.

Raketoplán Columbia na hřbetě nosiče N905NA nad halou Vehicle Assembly Building (VAB) v Kennedyho vesmírném středisku. Snímek je z roku 1990. | foto: NASA (volné dílo)

Jak jste si mohli přečíst v prvním dílu, k leteckému transportu raketoplánů Space Shuttle se používaly dva speciálně upravené letouny Boeing. Článek byl zaměřen zejména na jejich historii a technické parametry. Druhý díl bude věnován samotným letům a zajímavostem kolem nich.

Dva letadlové nosiče NASA uskutečnily celkem 108 misí s raketoplány na hřbetě. Pod pojmem „mise“ se myslí celý let od místa, kde došlo k naložení raketoplánu, až do jeho cílové lokality. Tato mise byla často rozdělena na několik kratších letů s mezipřistáními. Pokud bychom chtěli spočítat všechny tyto lety, dostaneme se téměř k číslu tři sta.

Zjistit spolehlivý přehled všech letů se ukázalo jako poměrně komplikovaná záležitost. Sice se dá najít několik tabulek, které se je pokouší mapovat, ale často nejsou úplné a nezřídka si dokonce částečně odporují. Zde uváděné údaje vznikly kombinací různých zdrojů a poměrně složitým ověřováním. Přesto není jisté, zda se podařilo odhalit všechny chyby, které se ve zdrojových datech vyskytovaly.

První setkání letadlového nosiče a raketoplánu proběhlo začátkem roku 1977 na Edwardsově letecké základně (Edwards Air Force Base, zkráceně EAFB) v Kalifornii. Jediným dokončeným raketoplánem byl v té době prototyp Enterprise, jenž byl slavnostně pokřtěn 17. září 1976 a letadlový nosič, anglicky Shuttle Carrier Aircraft (SCA), tenkrát existoval také pouze v jediném provedení. Vznikl rozsáhlou přestavbou a speciálními úpravami běžného dopravního Boeingu 747-100. Od federálního leteckého úřadu dostal označení N905NA.

Technici nejprve umístili Enterprise na hřbet nosiče a prověřili, zda je vše v pořádku. Pak teprve mohly začít zkoušky programu Approach and Landing Tests (ALT), česky testy přiblížení a přistání. Jako první přišly na řadu zkoušky pojezdu, označované jako taxi testy. Byly celkem tři, proběhly 15. února 1977 a jednalo se o to, že spojené letouny jezdily po ranveji a prověřovalo se jejich chování. Piloti postupně zrychlovali a při poslední jízdě dosáhli maximální rychlosti až 253 km/h.

Vše probíhalo bez problémů, takže o tři dny později, 18. února, se uskutečnilo další testování. Raketoplán Enterprise se na zádech svého nosiče poprvé odlepil od země a zamířil do oblak. Dostal se do maximální výšky 4 880 metrů, nejvyšší rychlost byla 460 km/h a celý let trval 2 hodiny a 5 minut. Další čtyři podobné lety se uskutečnily poměrně rychle za sebou - v následujících 12 dnech. Při všech byl raketoplán prázdný, testovalo se jeho chování během letu a jeho systémy.

Oddělení raketoplánu Enterprise ze hřbetu nosiče 12. září 1977

K letům s posádkou na palubě Enterprise se přikročilo až po důkladném vyhodnocení předchozích zkoušek. Pro tyto účely byly sestaveny dvě dvoučlenné posádky. V jedné byli Fred Wallace Haise mladší a Charles Gordon Fullerton, ve druhé Joseph Henry Engle a Richard Harrison Truly. Raketoplán s posádkou poprvé vzlétl 18. června 1977 a během června a července téhož roku si takový let zopakoval ještě dvakrát.

Nedlouho poté se uskutečnil nejzásadnější bod programu ALT. Jeho hlavním cílem bylo ověřit, zda raketoplán dokáže samostatně létat a přistávat. Proto bylo nutné vynést prototyp Enterprise několik kilometrů nad zemský povrch a nechat jej přistát samotný. Poprvé k tomu došlo 12. srpna 1977, kdy nosič s raketoplánem vystoupal do výšky 7 346 metrů, kde při rychlosti 499 km/h došlo k oddělení Enterprise. Hodiny v tu chvíli ukazovaly 8:48 místního času. Dále se už oba letouny pohybovaly zcela nezávisle na sobě. Raketoplán plachtil 5 minut a 21 sekund a poté přistál na EAFB, konkrétně na dráze číslo 17.

Lety podle podobného scénáře proběhly ještě čtyři, všechny v průběhu září a října 1977. Prototyp Enterprise díky tomu získal jedno prvenství, které již žádný jiný raketoplán nezopakoval. Stal se jediným exemplářem, který „startoval“ z jiného letounu.

Na lety navázaly v listopadu téhož roku ještě čtyři transportní zkoušky. Za necelý půlrok, v březnu 1978, dopravil letadlový nosič Enterprise do města Huntsville ve státě Alabama, kde se nachází Marshallovo středisko kosmických letů (Marshall Space Flight Center, MSFC). Zde se prototyp podrobil dalším testům.

Druhý, ale první ve vesmíru

Jako druhý v pořadí, hned po prototypu Enterprise, byl dokončen raketoplán Columbia. Tomuto stroji se jako prvnímu raketoplánu v historii podařilo dosáhnout oběžné dráhy Země. Poprvé se spolu s letadlovým nosičem odlepil od země 9. března 1979 a testovalo se, jak bude let probíhat. Že takové zkoušky jsou nezbytné, se ukázalo velmi brzo.

Z raketoplánu začaly odpadávat dlaždice tepelné ochrany, takže se musel let přerušit a Columbia šla do opravy. Na ní se podílelo více než sto pracovníků, kteří museli vadné dlaždice demontovat a znovu je připevnit. Teprve 20. března byla Columbia připravena na další let. Letová zkouška tentokrát dopadla dobře, takže ještě ten samý den se nosič s Columbií vydal na Floridu do Kennedyho vesmírného střediska (Kennedy Space Center, tedy zkráceně KSC). Do cílového místa doletěl o čtyři dny později.

Nedlouho poté, 10. dubna, přinesl letadlový nosič na Floridu i prototyp Enterprise. Na Columbii totiž ještě probíhaly některé dokončovací práce a bylo zapotřebí mít k dispozici jiný stroj, který by ji dočasně nahradil. Prototyp si na Floridě pobyl přesně čtyři měsíce, do 10. srpna. Pak se na hřbetu letadlového nosiče vznesl k oblakům a oba spojené letouny se vydaly na Edwardsovu leteckou základnu. Po tomto letu nastalo dlouhé období, kdy se žádný letecký přesun raketoplánů neuskutečnil. Bylo to způsobeno řadou problémů, se kterými se potýkaly a kvůli kterým se stále posouval jejich start do kosmického prostoru.

První kosmická mise raketoplánu proběhla ve dnech 12. až 14. dubna 1981 a let skončil na Edwardsově základně v Kalifornii. Teprve nyní mohl letadlový nosič uskutečnit úkol, ke kterému byl hlavně určen – přenést raketoplán z místa přistání zpět do Kennedyho vesmírného střediska. Zde se kosmický letoun podrobil nezbytným kontrolám a opravám, aby se mohl znovu vydat na oběžnou dráhu. První transport po kosmické výpravě proběhl 27. a 28. dubna 1981 a podobně putovala Columbia do KSC i po druhé vesmírné misi, která proběhla v listopadu stejného roku.

Mimo zaběhnuté koleje

Zajímavý byl třetí kosmický let raketoplánu, označovaný jako STS-3, který se uskutečnil koncem března 1982. Tentokrát kvůli špatným podmínkám na Edwardsově základně musel raketoplán přistát na záložním letišti. Bylo to poprvé a také naposledy, co raketoplán po návratu z oběžné dráhy přistál jinde než na právě na Edwardsově letecké základně nebo v Kennedyho vesmírném středisku. 

Jako místo přistání bylo vybráno letiště Northrup Strip v oblasti vojenské střelnice White Sands. Kvůli tomu musela NASA do tohoto místa přepravit značné množství nejrůznější techniky nutné pro servis raketoplánu po přistání. Mimo jiné se jednalo o zařízení, pomocí nějž se raketoplán zvedl a naložil na letadlový nosič.

Ve White Sands totiž nebylo spojovací zařízení Mate-Demate Device (MDD), popisované v první části článku. K naložení Columbie na nosič se použila dvojice jeřábů a speciální konstrukce, do které se raketoplán upevnil a pomocí které s ním pak jeřáby mohly manipulovat. Všechny komponenty pro naložení kosmického letounu na nosič byly sestrojeny tak, že se daly rozebrat a dopravit kamkoli na palubě dvou transportních letadel Lockheed C-5 Galaxy. Celá operace proběhla úspěšně a díky tomu se letadlový nosič s raketoplánem mohl 6. dubna 1982 vydat na cestu. Vzdálenost asi 2 500 kilometrů překonal s jedním mezipřistáním a ještě ten samý den dosedl na letišti v KSC.

Boeing 747 N905NA zvedá prach z letiště Northrup Strip v oblasti vojenské střelnice White Sands 6. dubna 1982. Raketoplán zde za 30 let Space Shuttle programu přistál pouze jednou.

Kdykoli Columbia a po ní i další raketoplány ukončily kosmický let v Kalifornii, letadlový nosič je vždy přenesl zpět do Kennedyho střediska. Kvůli velké vzdálenosti a někdy i kvůli počasí bylo nutné během letu uskutečnit jedno až tři mezipřistání, než se dostal do cíle. Vypisovat všechny lety by bylo zbytečné, zaměříme se jen na ty, které byly něčím netradiční nebo zajímavé. Třeba když byl roku 1982 dokončen Challenger, druhý raketoplán schopný kosmického letu, musel se samozřejmě také nějak dostat od výrobce na svou budoucí základnu. Nejprve byl po zemi dopraven na Edwardsovu základnu a odtud na Floridu už putoval na zádech letadlového nosiče. Let proběhl ve dnech 4. a 5. července 1982.

Přes Velkou louži

Vůbec nejdelší „výlet“ raketoplánu na letadlovém nosiči proběhl na jaře 1983. Účastnil se jej prototyp Enterprise a tato akce byla rekordní ve všech směrech: v uletěné vzdálenosti, počtu mezipřistání i celkové době letu. Jestliže nebudeme počítat kosmický prostor, bylo to navíc poprvé a naposledy, co některý z raketoplánů opustil území USA.

V Paříži se konala jedna z největších mezinárodních leteckých přehlídek, Salon International de l’Aéronautique et de l’Espace, a Američané si nemohli nenechat ujít příležitost předvést zde svůj kosmický letoun. Rekordní let začal 16. května 1983 na Edwardsově letecké základně a na stejné místo se nosič s raketoplánem vrátil až 13. června. Celá akce tak trvala téměř měsíc, konkrétně 28 dnů.

Je jasné, že nebylo možné doletět do Paříže v rámci jednoho letu, trasa musela být i kvůli doplňování paliva rozdělena na několik kratších úseků. Než se nosič s Enterprise vrátil na místo startu, uskutečnil celkem 21 mezipřistání. Při nich navštívily oba letouny kromě Francie také například Kanadu, Island, Anglii či tehdejší Západní Německo.

Raketoplán Discovery při nakládce na hřbet nosiče N905NA

Ještě téhož roku byl dokončen raketoplán Discovery a i jej dopravil z Edwardsovy letecké základny do Kennedyho vesmírného střediska letadlový nosič. Zabralo mu to čtyři dny – z Kalifornie odlétal 6. listopadu a na Floridu přilétl 9. listopadu 1983.

Koncem ledna, přesněji ve dnech 26. a 27. ledna 1984 se Columbia na hřbetě letadlového nosiče vrátila do Palmdale v Kalifornii. Zde totiž sídlila firma Rockwell International, která družicové stupně raketoplánu vyrobila a Columbia zde v následujících měsících prošla velkým množstvím úprav.

Dříve než se Columbia vrátila do aktivní služby, dostal letadlový nosič další speciální úkol. V městě New Orleans v americkém státě Louisiana se konala výstava s názvem 1984 Louisiana World Exposition a prototyp raketoplánu Enterprise se měl stát jedním z hlavních exponátů. Tentokrát byla doprava kosmické lodi komplikovanější než obvykle. První její část absolvovala opět na zádech letadlového nosiče. Let začal 22. března a po několika zastávkách skončil 29. března 1984 ve městě Mobile. Zde byl kosmický letoun odpojen od nosiče a naložen na nákladní člun, který jej pak dopravil až do New Orleans. V tomto přístavním městě byl umístěn až do listopadu 1984.

Mezitím se musel letadlový nosič postarat o raketoplány Challenger a Discovery. Oba dva ukončily svůj kosmický let na Edwardsově základně, a tak je bylo zapotřebí přenést zpět. Teprve pak přilétl zpět na letiště v Mobile, kam mezitím prototyp Enterprise doplul po vodě z New Orleans. Let skončil na Vandenbergově letecké základně (Vandenberg Air Force Base), kde prototyp musel projít celou řadou náročných testů. V té době se totiž počítalo s tím, že se Vanderbergova základna se stane druhou lokalitou, odkud se budou raketoplány vydávat na oběžnou dráhu. Po nějaké době však byly plány přehodnoceny a ke startu raketoplánu z této základny nikdy nedošlo.

Po dokončení dalšího raketoplánu, pojmenovaného Atlantis, jej musel letadlový nosič přenést na Floridu. Stalo se tak ve dnech 12. a 13. dubna 1985. Jen o pár týdnů později, koncem května, se na hřbetě nosiče přesunul prototyp Enterprise z Vandenbergovy základny na Edwardsovu leteckou základnu. Zanedlouho dostal letadlový nosič další trochu netradiční úkol; převezl Columbii po sérii rozsáhlých úprav z mateřského závodu v Palmdale do Kennedyho vesmírného střediska. Stalo se tak 14. července 1985.

V podzimních měsících roku 1985 čekaly dva přesuny prototyp Enterprise. Nejprve 20. září doletěl do Kennedyho vesmírného střediska a zde pobyl necelé dva měsíce. Protože vedení NASA usoudilo, že tento exemplář již nebude potřebovat, jeho další cesta směřovala rovnou do muzea. Uskutečnila se 18. listopadu 1985 a jednalo se na velmi dlouhou dobu o poslední let Enterprise. Ten další, definitivně (nebo alespoň dosud) poslední, proběhl až o téměř 27 let později a povíme si o něm později.

Koncem roku 1985 tedy letadlový nosič dopravil prototyp raketoplánu do Washingtonu, kde se stal exponátem Národního muzea letectví a kosmonautiky (National Air and Space Museum). Nejprve však musel projít nezbytnými restauračními pracemi. Poté, co bylo postaveno Udvar-Hazyho středisko (Steven F. Udvar-Hazy Center), stal se na více než čtvrt století jednou z nejvýznamnějších součástí jeho expozic.

Druhý do party

Postupem času se ukázalo, že pro jeden letadlový nosič je toho příliš a bylo by vhodnější mít tyto speciální letouny dva. Proto NASA v roce 1988 zakoupila druhý Boeing 747, tentokrát v provedení 100SR. Tato varianta letounu byla původně určena pro vnitrostátní linky, létající mezi velkými městy (SR je zkratkou pro „Short Range“, česky krátký dolet). 

I tento letoun musel projít rozsáhlými úpravami, než se z něj stal plnohodnotný letadlový nosič raketoplánů. Ty byly dokončeny koncem roku 1990 a v listopadu byl předán zpět NASA. Prvním úkolem nového nosiče, který dostal označení N911NA, byla doprava posledního vyrobeného raketoplánu Endeavour z Palmdale, kde byl vyroben, do Kennedyho vesmírného střediska. Tento transport se uskutečnil ve dnech 3. až 7. května 1991.

Mohlo by se zdát, že to bylo naposledy, kdy se raketoplány dostaly do míst svého zrodu, ale opak je pravdou. Pobyt na oběžné dráze na ně působil velmi nepříznivě (stejně jako na jiné kosmické lodě) a pokaždé si ze svých letů přivezly nějaké menší či větší poškození. Proto vždy mezi kosmickými výpravami musely projít velmi přísnou prohlídkou a opravami. Ty probíhaly v Kennedyho vesmírném středisku.

Kromě těchto běžných oprav ale musely raketoplány jednou za čas absolvovat proces, který se anglicky označoval „Orbiter Maintenance Down Period“ (OMDP) a jednalo se v podstatě o periodickou technickou prohlídku, spojenou s generální opravou. Celkově se těchto prohlídek uskutečnilo deset. Raketoplány Columbia a Discovery prošly třemi, novější exempláře Atlantis a Endeavour absolvovaly jen dvě. Chybí vám Enterprise a Challenger? Prototyp Enterprise se nikdy do kosmického prostoru nedostal, takže „generálku“ nepotřeboval, a Challenger byl zničen ještě dříve, než došlo k jeho první prohlídce.

Tyto velké opravy a úpravy raketoplánů se většinou neobešly bez návštěvy mateřského závodu v Palmdale. Jen ve třech případech se uskutečnily přímo v některé z vystrojovacích hal (Orbiter Processing Facility) na Kennedyho vesmírném středisku. Ve zbylých sedmi případech se raketoplány prolétly do Kalifornie a zpět. Dohromady se tak jednalo o čtrnáct letů. První z nich proběhl ve dnech 10. až 13. srpna 1991 a účastnil se jej letadlový nosič N911NA a Columbia. Naopak poslední se uskutečnil 1. až 5. března 2001, provedl jej letadlový nosič N905NA a i v tomto případě se týkal raketoplánu Columbia.

Malé drama

Na jaře 1996 se pak odehrál zřejmě nejdramatičtější let jinak celkem hladce běžícího programu. Raketoplán Atlantis ukončil svoji kosmickou výpravu STS-76 poslední březnový den na Edwardsově letecké základně. Pak jej technici několik dnů připravovali k letu do Kennedyho střediska. Připojili jej k letadlovému nosiči N905NA a vše připravili tak, aby 6. dubna mohly oba letouny společně vyrazit směr Florida.

Zhruba pět minut poté, co se letadlový nosič s raketoplánem na zádech odlepil od země, začaly přístroje v pilotní kabině ukazovat, že pravý vnitřní motor (číslo 3) je zasažen požárem. Musel být proto odstaven a zastříkán hasicí pěnou. Poté piloti letoun otočili a úspěšně nouzově přistáli zpět na základně. Poškozený motor byl vyměněn za jiný a po nezbytných kontrolách mohl nosič s raketoplánem učinit druhý let 11. dubna. V tomto případě již šlo všechno podle plánu a následující den oba stroje bez problémů přistály v Kennedyho vesmírném středisku.

Za zmínku stojí i lety z 20. a 21. září 2009. Přenášel se raketoplán Discovery, který ukončil svoji výpravu STS-128 na Edwardsově letecké základně a let si hned v několika ohledech zasloužil přízvisko „poslední“. Byl to poslední let z Edwardsovy základny do Kennedyho střediska, poslední doprava raketoplánu po ukončení kosmické mise a zároveň poslední let nosiče N911NA s raketoplánem. Zbývajících sedm vesmírných výprav končilo přímo na Floridě, takže nebylo zapotřebí raketoplány nikam letecky převážet.

Necelé dva roky po tomto letu byl program Space Shuttle ukončen. Přesněji řečeno se uskutečnila poslední výprava na oběžnou dráhu. Měla označení STS-135, proběhla ve dnech 8. až 21. července 2011 a uskutečnil ji raketoplán Atlantis.

Ještě před tímto datem vedení NASA rozhodlo, že řadu předmětů, souvisejících s programem Space Shuttle, poskytne vybraným institucím. Bezesporu nejcennějšími artefakty se staly samotné družicové stupně raketoplánů, o které byl pochopitelně největší zájem. Raketoplán Atlantis zůstal v Kennedyho vesmírném středisku, ale Discovery a Endeavour se po nezbytných úpravách vydaly ještě na jednu leteckou výpravu. A protože Discovery se přesouval na místo, kde původně stál prototyp Enterprise, bylo nutné i tento stroj dopravit jinam. Nakonec tedy letadlový nosič N905NA uskutečnil poslední tři lety s raketoplánem na hřbetě.

Jako první se stěhoval raketoplán Discovery a stalo se tak 17. dubna 2012. Let začal v Kennedyho středisku a cílem bylo Dullesovo mezinárodní letiště u Washingtonu. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází Udvar-Hazyho středisko, které už bylo v článku zmíněno, takže by vám mohlo být povědomé. Ano, právě zde byl dlouhá léta vystaven prototyp raketoplánu Enterprise.

Ten nyní musel uvolnit své místo v expozici a jeho místo zaujal raketoplán Discovery, který je rekordmanem v počtu kosmických výprav. Uskutečnil jich 39 a strávil na nich bez několika hodin celý rok. Než došlo k tomuto střídání stráží, proběhl slavnostní obřad, kde se oba stroje setkaly takříkajíc „tváří v tvář“. Byly vystaveny vedle sebe tak, že se předními částmi téměř dotýkaly. 

Nedlouho poté se vydal na cestu letadlový nosič s Enterprise. Jejich let se uskutečnil 27. dubna 2012 a skončil přistáním na mezinárodním letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku. Odtud se raketoplán pohyboval po souši a vodě až do místa určení, kterým se stala paluba letadlové lodi USS Intrepid (CV-11), fungující jako Námořní, letecké a kosmické muzeum Intrepid.

Úplně poslední let, který provedl nosič s raketoplánem, proběhl ve dnech 19. až 21. září 2012. Směřoval z Kennedyho vesmírného střediska na mezinárodní letiště v Los Angeles a „zavazadlem“ byl raketoplán Endeavour, který se stal exponátem Kalifornského vědeckého střediska (California Science Center). Let byl naplánován tak, aby mohl raketoplán z výšky „pozdravit“ řadu míst, která byla s jeho vývojem spojená. Jednalo se například o Stennisovo vesmírné středisko, Johnsonovo vesmírné středisko, vojenskou střelnici White Sands nebo Laboratoře tryskového pohonu (Jet Propulsion Laboratory). 

Po přistání v Los Angeles a demontáži z nosiče pak Endeavour čekala devatenáctikilometrová cesta ulicemi až do Kalifornského vědeckého střediska. Vzhledem k tomu, že ulice velkoměsta nejsou uzpůsobeny pro pohyb takového kolosu, byla cesta velmi náročná a trvala s přestávkami více než 60 hodin. Je jasné, že tuto ojedinělou akci si nenechalo ujít ohromné množství lidí, kteří lemovali celou cestu, po které raketoplán putoval.

Počty letů podle raketoplánů a letadlových nosičů
RaketoplánNosič N905NANosič N911NACelkově
Enterprise
62062
Columbia60767
Challenger20020
Discovery381452
Atlantis352257
Endeavour122436
Celkem 227 67294

Po skončení programu Space Shuttle byl původně přichystán pro oba letadlové nosiče neveselý osud. Měly zůstat na Edwardsově letecké základně a sloužit jen jako zdroj náhradních dílů pro jiný letoun, označovaný jako SOFIA. To je zkratka pro Stratospheric Observatory For Infrared Astronomy (Stratosférická observatoř pro infračervenou astronomii), což je speciálně upravený Boeing 747SP, který má na palubě infračervený dalekohled s průměrem 2,7 metru.

Nyní to ale vypadá, že oba jedinečné stroje uniknou tomuto nedůstojnému konci a zůstanou zachovány. Starší letadlový nosič s označením N905NA získalo Vesmírné středisko v Houstonu, které jej vystavilo jako unikátní exponát ve svém návštěvnickém středisku. Dopravit letoun na místo určení nebylo jednoduché. 

Přistál na letišti Ellington, dále se už musel pohybovat po zemi. Protože ulicemi Houstonu by kvůli svým rozměrům celý neprojel, musel být nejprve částečně rozebrán. Poté byly jeho části naloženy na tři tahače s návěsy a čtyři samohybné přívěsy. Ty dohromady utvořily konvoj o celkové délce přes 300 metrů. Do pohybu se daly 28. dubna 2014 a jejich průměrná rychlost nebyla o moc větší než chůze – 4,8 km za hodinu. Trasa měřila 12,9 km a konvoj se po ní pohyboval převážně v noci, aby co nejméně blokoval dopravu. Do cíle dorazily jednotlivé části letounu 30. dubna a teprve pak mohl být opět smontován do původní podoby.

Letadlový nosič raketoplánu je sám o sobě zajímavý exponát, ale ještě lépe by vypadal, kdyby měl na hřbetě naložený kosmický letoun. Jak to udělat, když už žádný skutečný raketoplán nezůstal k mání? Naštěstí se našla možnost, jak tento problém elegantně vyřešit. 

Umisťování makety raketoplánu nazvané nově Independence na hřbet nosiče N905NA v rámci expozice ve Vesmírném středisku v Houstonu (rok 2014).

V návštěvnickém centru Kennedyho vesmírného střediska byla od roku 1993 vystavena replika raketoplánu ve skutečné velikosti nazvaná Explorer (Průzkumník). V rámci stěhování různých artefaktů souvisejících s kosmickým programem Space Shuttle, se přestěhovala roku 2012 do Houstonu. Zde se dočkala důkladné renovace, během které byly opraveny poškozené části a stroj byl upraven tak, aby jeho vzhled co nejvíce připomínal skutečný raketoplán. 

V červenci 2013 byla vyhlášena anketa, díky které měla maketa získat nové jméno. Ta se těšila velkému zájmu, pořadatelé obdrželi přes 10 tisíc odpovědí. Nakonec zvítězil návrh, se kterým jako první přišel Timothy Judd. Zněl Independence (Nezávislost) a tímto jménem byla maketa slavnostně pokřtěna 5. října 2013.

Letadlový nosič se s maketou raketoplánu slavnostně setkal 14. srpna 2014. Maketa dorazila k nosiči na nízkém podvalníku, odkud ji zvedl mohutný jeřáb o výšce 74 metrů a velice opatrně ji umístil na hřbet letounu. Vzhledem k rozměrům a hmotnosti objektu to byla velmi delikátní operace. Přesně usadit maketu o hmotnosti více než 72,5 tuny trvalo asi půl hodiny. Tím byla dokončena jedna fáze přípravy expozice. Později byla z boku postavena budova, díky které si mohou návštěvníci oba letouny prohlížet nejen z bezprostřední místnosti, ale dostat se i do vnitřních prostor.

A jak to dopadlo s druhým letadlovým nosičem, označeným N911NA? Nejprve byl nějakou dobu ukryt v zázemí letiště v Palmdale. Změna nastala 12. září 2014, kdy uskutečnil sice krátký, ale přesto významný přesun. Přemístil se zhruba o 1,2 kilometru dále a stal se součástí výstavy letadel nazvané Joe Davies Heritage Airpark. Tato expozice pod širým nebem obsahuje přes dvacet letounů a dalších artefaktů, které jsou spojeny s letectvím. 

Letadlový nosič byl umístěn na západní stranu výstavy, do blízkosti strategického bombardéru Boeing B-52D „Stratofortress“ (Stratosférická pevnost). Vypadá to tedy, že i tento stroj by mohl zůstat zachován. Není to však zcela jisté, protože jeho vlastníkem je stále NASA, která jej na výstavu pouze zapůjčila. Snad to tak zůstane i v budoucnu a návštěvníci si budou moci jeho prostřednictvím připomenout jednu ze zajímavostí programu raketoplánů.

Autor:
  • Nejčtenější

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

v diskusi je 110 příspěvků

14. března 2024

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí...

Nejsilnější raketa úspěšně prošla prvním testovacím letem do vesmíru

v diskusi je 138 příspěvků

14. března 2024  12:12,  aktualizováno  15:31

Společnost SpaceX poprvé dostala svůj Starship do vesmírného prostoru. Po dvou předchozích...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Svět uznal nároky Beneše. Československo vyhrálo spor s Polskem o Javorinu

v diskusi je 42 příspěvků

12. března 2024

Před 100 lety se Československo dočkalo mezinárodního uznání ve sporu s Polskem o Javorinu....

Tato novinka ve vyhledávání Googlu lidi pěkně vytáčí. Máme řešení

v diskusi je 153 příspěvků

12. března 2024  10:45

Jedna z novinek, kterou přineslo evropské Nařízení o digitálních trzích, je změna v tom, jak Google...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Polopás není polovičaté řešení. Třetí říše byla mistrem v oboru

v diskusi je 9 příspěvků

18. března 2024

Druhá světová válka byla zlatým věkem polopásových vozidel. Vyráběli je především Němci a...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Kuličková myš, VHS a další technologické skvosty nedávné minulosti

v diskusi je 5 příspěvků

19. března 2024

S některými bylo možné se běžně setkat ještě před deseti lety, jiné je možné koupit a používat...

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

v diskusi je 7 příspěvků

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

Zemřel astronaut Stafford, který si ve vesmíru „podal“ ruku s Leonovem

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  19:10

Ve věku 93 let po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut Thomas Stafford, který byl zapojený do...

Apple přidá do svých zařízení generativní AI, využije k tomu Google

v diskusi nejsou příspěvky

18. března 2024  13:34

Apple jako jedna z mála technologických společností nezachytil příchod vlny generativní umělé...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...