V Berlíně se na 13. září chystá aukce s jedním zajímavým „kosmickým artefaktem“, všiml si časopis NewScientist. Ve síni Auctionata se chystá do prodeje psí skafandr používaný v sovětském vesmírném programu. Oblek, který připomíná nejvíce ze všeho anti-g oblek používaný třeba piloty stíhacích letadel. Na pohled zarazí jen tuhá dýchací hadice, která vypadá spíše jako vzpěra.
Vyvolávací cena za oblek je 4 000 eur, očekávaná prodejní cena zhruba dvojnásobná. Je určený pro středně velkého psa (délka cca 60 centimetrů) a používal se k přípravě fenek Strelky a Bělky, které se do vesmíru podívaly v roce 1960.
Měly štěstí, přežily
Rusové psy využívali nejprve během balistických letů do výšek zhruba 100 kilometrů, pak i přímo k letům orbitálním.
Prvním a nejznámějším z „vesmírných psů“ byla Lajka (ale ve skutečnosti nazývaná spíše Kudrjavka, tedy „Kudrnatá“), která letěla v listopadu 1957 s družicí Sputnik-2 a která zemřela během letu na přehřátí. Vypuštění upraveného Sputniku s Lajkou bylo totiž do značné míry narychlo připravenou akcí ke 40. výročí VŘSR a kabina nebyla vybavena ani systémem na odvod tepla a neměla ani žádný návratový systém.
Další zvířata byla na palubě prototypu kosmické lodi Vostok s označeném 11F61 model 1K (jméno Vostok bylo tehdy ještě tajné, takže se označoval jako „Kosmičeskij korabl'“), který startoval 28. července 1960. Stroj měl už sestupový modul s tepelným štítem z ablativního materiálu, který umožňuje nebezpečné teplo odvádět prostřednictvím odtavené hmoty štítu. Na palubě byly dvě fenky: Bars (prý se jí říkalo také Čajka) a Lisička.
Kosmická loď Vostok 1
Raketa po 38 sekundách po konci odpočtu explodovala, a i když se aktivoval záchranný systém a kabina se zvířaty se katapultovala, padák se nestačil plně rozvinout a zvířata zahynula při dopadu na zem. Na kosmodromu byla i šestice nejvážnějších uchazečů o místo prvního kosmonauta včetně Jurije Gagarina, aby se podívali, jak se bude dařit stroji, který měl „nejštastnějšího“ z nich zanedlouho vynést do vesmíru.
Vostok 3K-2A, který se v roce 2011 prodal v aukci za 2,9 milionu dolarů.
Necelý měsíc po této události, přesně 19. srpna 1960, přišla chvíle pro Bělku a Strelku. Nebyly na palubě lodi samy, kromě nich se do vesmíru vezlo ještě 40 myší, 2 laboratorní krysy, králík, mouchy octomilky, hmyz, rostliny, kultury kvasinek, semena kukuřice, hrachu, pšenice a cibule a mikroorganismy. Odborníci pro zvířata zkonstruovali novou klimatizační aparaturu, která už odpovídala potřebám člověka. Pro sledování chování psů za letu byl kontejner s biologickými objekty vybaven televizní kamerou.
Jen malá ztráta orientace
Let tentokrát proběhl víceméně úspěšně. Kabina se druhý den vrátila na Zemi, byť s jedním problémem: na dráze selhal infračervený senzor horizontu naší planety. Ten měl zorientovat stroj tak, aby poslední zážeh motorů mířil směrem k Zemi. To stroj zbrzdilo a ten začal „padat“ do atmosféry.
U prvního prototypu Vostoku (byl bez zvířecí posádky) selhalo čidlo tak, že motory se naopak zažehly směrem od Země a stroj vyhodil na vyšší oběžnou dráhu. Stroj tak obíhal Zemi dalších pět let, než dopadl. Kdyby byl na palubě kosmonaut, skončil by mumifikovaný. Naštěstí zafungoval záložní systém s kontrolou polohy podle Slunce, a tak se Strelka a Bělka dostaly v pořádku na Zem.
Mimochodem potomci jednoho z kosmických psů z SSSR „emigrovali“. Zhruba rok poté ve Vídni seděli při diplomatické večeři vedle sebe paní Kennedyová a Chruščov, který se chlubil kosmickým programem a vyprávěl o šesti štěňatech Strelky. "A nemohl byste mi jedno poslat?" ptala se ho prý v žertu Jacqueline Kennedyová. O dva měsíce později sovětský velvyslanec Menšikov navštívil Bílý dům a překvapené rodině předal dárek pro děti: štěně Pušinku. Fenka zabřezla se psem Kennedyových a vrhla čtyři štěňata, která J. F. Kennedy prý označil za „pupniks“ od slov „pup“ - štěně a Sputnik (česky by to mohlo být třeba „psitnici“). Jeho potomci žijí dodnes.
Vostok 3KA-2A vypuštěný v 25. března 1961. Na jeho palubě byl manekýn a pes Zvězdočka.
Po úspěšném letu Strelky a Bělky následoval další start prototypu Vostoku s nešťastným koncem. Na palubě stroje, který startoval 1. prosince 1960, byli psi Včolka a Muška. Let proběhl poměrně bez problémů, ale při brzdicím manévru motory návratový modul nezpomalily podle představ konstruktérů a stroj se nedostal na plánovanou sestupnou dráhu. Hrozilo nebezpečí, že modul přistane na cizím státním území, a tak byla aktivována bezpečnostní nálož, která kosmickou loď na oběžné dráze zničila.
To jsou psí oběti letů sovětského kosmického programu. Před Gagarinovým startem se do vesmíru dostali při dvou různých letech ještě dva psi, Zvězdočka a Černuška. V obou případech vše dopadlo poměrně dobře, a tak se otevřela cesta k prvnímu letu člověka (o něm více zde). Na oběžnou dráhu se vydali ještě v roce 1966 psi Věterok a Ugolok (Uhlík), kteří na palubě Kosmosu 110 strávili 22 dní a vytvořili tak dodnes platný psí rekord v pobytu ve vesmíru.
Všichni psi v programu byli voříšci. Odborníci z Ústavu leteckého lékařství využívali zvířata z odchytových stanic. Důvod byl pragmatický, připomínal ve svém článku k výročí letu Lajky Karel Pacner: "Hodili se nám velmi dobře, protože byli velice přizpůsobiví, život se s nimi nemazlil," vzpomínal později profesor Oleg Gazenko, který se na těchto pokusech podílel. "Byli to moudří a chápaví psi, kteří si vážili dobrého zacházení a byli ochotni pracovat i za kousek chleba. Když si vezmete čistokrevné psy, zjistíte, že jsou rozmazlení.“
