Najednou si jeden z důstojníků uvědomil, že na kosmonautově přílbě není žádné označení. Kdyby přistál ve vzdálené oblasti Sovětského svazu, mohli by ho lidé považovat za amerického vyzvědače, který přistál na padáku. Za jízdy tedy připsali Gagarinovi červenou barvou na přílbu azbukou CCCP.
Číslo nesmíš nikomu prozradit!
Na prostranství před raketou se s ním rozloučili členové státní komise, konstruktéři a přátelé. Na náhradníka Titova všichni zapomněli. Měl nastoupit místo Gagarina, kdyby mu třeba uvízlo snítko v oku, anebo byl příliš rozrušen. Ale bylo to jenom divadlo, protože by museli vyměnit křesla vyráběná na míru.
Gagarina doprovázel do lodi Vostok šéfkonstruktér Oleg Ivanovskij
V 9:00 místního času , tedy v 7:00 času moskevského, podle něhož se řídí všechna střediska, se Gagarin vyšplhal po schůdkách na první plošinu. Tam nastoupil do výtahu, který ho odvezl ke kabině Vostoku ve výšce 35 metrů. Doprovázeli ho šéfkonstruktér Oleg Ivanovskij s konstruktérem systému zabezpečení životního prostředí v kabině Fjodor Vostokov. Potom mu pomohli do křesla, kam by se sám v neforemném skafandru těžko nasoukal. Ivanovskij mu strčil do ruky lístek s číslem 125: "Ale nesmíš to nikomu prozradit!"
Celý let mají řídit automaty podle předem stanoveného programu, kosmonaut nesmí na nic sáhnout. Bude pokusnou osobou. Kdyby se náhodou přece jenom něco přihodilo a musel by do řízení lodi sám převzít, velitelství mu mělo rádiem oznámit číselný kód, kterým automaty odblokuje. Jenže co když se přeruší spojení? Nakonec státní komise rozhodla, že mu dají zalepenou obálku s číslem.
Že je to nesmysl, si uvědomili někteří odborníci. Kdyby se kosmonaut dostal do obtíží, nemusí mít čas obálku rozlepit. A tak mu hlavní konstruktér Sergej Koroljov, vedoucí lékař Vasilij Parin a někteří další pošeptali: "Je to číslo 125."
Avšak chvilku po zavření a zamontování dveří volal Koroljov z řídicího bunkru, že jedna kontrolka ukazuje jeden nedotažený šroub dveří kabiny. Ale ne, všechny byly v pořádku. Rychle zase třicet šroubů utáhli a mezitím se přišlo na to, že vadná je kontrolka.
Všechno je rizikem
Koroljov věřil, že výprava do kosmu se zdaří. Ivanovskij měl pochybnosti, ale s nikým o nich nemluvil. Ostatně bylo to riziko spjaté s povoláním kosmonauta a o něm, stejně jako o nebezpečí, jemuž jsou vystaveni vojenští letci, není slušné nahlas hovořit. I když na ně všichni nejednou mysleli.
Co všechno by mohlo Gagarina ve vesmíru potkat? Žádný člověk dosud nebyl ve stavu beztíže déle než 40 sekund v letadle. Může se kosmonaut za té půldruhé hodiny letu zbláznit, dostat mořskou nemoc se strašlivými iluzemi, ztratit orientaci a schopnost cílevědomé činnosti? Anebo proletí radiačními pásy, které obklopují Zemi, či bude zasažen nebezpečným zářením při nepředvídané sluneční erupci? Anebo se do jeho lodi strefí trošku větší meteor? Anebo kvůli nějaké poruše se z vesmíru vůbec nevrátí ? Anebo zklame některý ze systémů zajišťujících přistání? Podle fyziologa Parina právě návrat představoval po technické stránce největší riziko.
V moskevském rozhlase dostali o několik dnů dříve tři obálky, které mají otevřít na zvláštní pokyn. První obsahovala oznámení o úspěšném vypuštění kosmonauta Gagarina. Druhá zprávu o jeho smrti během pokusu o přistání. A třetí mluvila o havarijním přistání na moři či v pustinách a jménem sovětské vlády žádala o pomoc. Nepočítalo se s možností, že by se stalo neštěstí během startu anebo na oběžné dráze. To by zřejmě Sověti zatajili.
Nejdřív začalo vzrůstat přetížení
Z dvaceti trysek motorů prvních dvou stupňů vyrazily oranžové plameny, raketa se chvěla, najednou ji úplně zahalil kouř, jako by chtěla celá shořet. Potom dým klesl, nosič se otřásal v základech, zdálo se, že se nemůže odpoutat od Země, ale motory postupně získaly na síle.
Středa 12. dubna 196111:07 středoasijského, 9:07 moskevského a 7:07 středoevropského času. PRVNÍ ČLOVĚK SE VYDAL DO VESMÍRU. JMENOVAL SE JURIJ ALEXEJEVIČ GAGARIN. |
"Zaslechl jsem hvízdání a narůstající hukot, ucítil jsem, jak se celý trup gigantické kosmické rakety otřásá a zvolna, velmi zvolna se odpoutává od startovací rampy," vzpomínal později kosmonaut.
"Burácení nebylo silnější než v kabině reaktivního letadla, ale bylo v něm plno nových hudebních odstínů, které dosud žádný skladatel nezapsal v notách a které zatím zřejmě nevyjádří žádný hudební nástroj ani lidský hlas. Začalo vzrůstat přetížení. Nepřekonatelná síla mě stále víc a víc tlačila do křesla. A třebaže bylo sedadlo postaveno tak, aby co nejvíce snížilo vliv obrovské tíhy doléhající na mé tělo, jenom stěží jsem mohl pohnout rukou anebo nohou. Věděl jsem, že tento stav nepotrvá dlouho, jenom co nabereme rychlost a ocitneme se na oběžné dráze."
Nezahubí člověka vesmír?
Když se dostal na oběžnou dráhu, přetížení zmizelo. V kabině zavládla beztíže.
"Úplně černá obloha mi připomněla zorané pole oseté hvězdami. Byly jasné a čisté, doslova jako přibité. I Slunce zářilo podivuhodně jasně a nebylo možné se do něho podívat, byť i přimhouřenýma očima. Je jistě desetkrát a možná stokrát jasnější, než jak je vidíme ze Země. Jasnější než roztavené železo, s nímž jsem pracoval ve slévárnách. Abych ztlumil oslepující sílu jeho paprsků, chvílemi jsem zakrýval okénka ochrannými záclonkami."
Kosmonaut neměl žádné pracovní úkoly. Musel jenom vyzkoušet, jestli může člověk ve vesmíru existovat. Vědci si na zvířatech a lidech už ověřili, že přetížení a vibrace se dají přežít. Jenže nikdo nevěděl, co s lidským organismem udělá déletrvající stav beztíže. Pravda, pokusní psi a v Americe šimpanzi se nesetkali s žádnými velkými obtížemi. Přesto se všichni obávali, že se mohou najednou objevit překážky, s nimiž nikdo nepočítal. Co když je lidský mozek uzpůsoben k tomu, aby pracoval jenom v pozemských podmínkách, v pozemské tíži? Může člověk v beztíži polykat, neuvízne mu v hrdle jídlo a pití? Nepostihnou ho nějaké psychické obtíže?
Kosmonaut se najedl a napil, jenom mu vadilo, že nemohl dost otevírat ústa.
Gagarinův život v datech9. března 1934 narozen ve vesnici Klušino ve Smolenské oblasti 1949–1951 učeň slévárenství ve Ljubercích u Moskvy 1951–1955 studentem průmyslovky v Saratově, začal i amatérsky létat 1955–1957 posluchačem vojenského leteckého učiliště v Orenburgu 1957–1960 stíhacím pilotem na základně Nikel u Murmanska 16. března 1960 zahájil spolu s 19 dalšími stíhači přípravu na let do vesmíru 12. dubna 1961 startoval do vesmíru na palubě lodi Vostok 1963 jmenován zástupem náčelníka Střediska pro výcvik kosmonautů, současně opět zahájil výcvik 1965 určen za náhradníka ke zkušebnímu letu nové lodi Sojuz 27. března 1968 zahynul při cvičném letu na stíhačce Mig-15 30. března 1968 pohřben do Kremelské zdi |
Rotace nesla smrt
Po necelé půldruhé hodině letu se zapnuly automaty pro řízení sestupu. Teď se měl od kulovité kabiny s člověkem oddělit válec s přístroji. Avšak nic se nedělo. Pyrotechnika obě tělesa od sebe odtrhla, jenže je pořád spojoval elektrický kabel. Kabina začala rotovat. Už nepotřebný přístrojový modul by mohl kabinu destabilizovat, takže by do hustých vrstev atmosféry nezamířila svým tlustým ochranným krytem, který má při průletu shořet, nýbrž některou méně chráněnou částí. A to by byl s kosmonautem amen.
Gagarin to oznámil sledovacím stanicím, nic víc dělat nemohl. Třebaže věděl, že mu hrozí smrt, zůstal klidný.
Kabina připoutaná k přístrojovému úseku rotovala. Lékaři se obávali, aby Gagarin neupadl do bezvědomí. Když se toto neplánované soulodí ocitlo na pokraji atmosféry, první plameny plazmy kabel přepálily. S desetiminutovým zpožděním oproti plánu.
Přetržení kabelu kouli vymrštilo a udělilo jí rotaci. Kosmonaut málem ztratil vědomí. "Začal jsem vidět kontrolky na palubní desce rozmazané a všechno jako by mi zešedivělo."
Naštěstí rotace ustala a kabina letěla po plánované návratové dráze. Správně se natočila zadní částí s ochranným krytem proti žáru do atmosféry. Obklopila ji horká plazma přes 2 000 stupňů, která okusovala ochranný kryt a znemožňovala spojení. To je normální.
"Její plášť se rychle rozpaloval a já viděl záclonkami na oknech děsivě rudý obraz plamene běsnícího okolo ní. Ačkoliv jsem seděl v ohnivé kouli, řítící se dolů, v kabině bylo jenom 20 stupňů. Stav beztíže dávno zmizel a vzrůstající přetížení mě tisklo do křesla. Rostlo neustále a bylo mnohem větší než po startu." Vzrůstající přetížení zamáčklo kosmonauta do křesla. Několik desítek vteřin dokonce váží osmkrát víc než normálně.
Návrat na padácích
Ve velké výšce nad Zemí se nad kabinou otevřel nejprve výtažný padáček, následoval brzdicí padák a nakonec hlavní padák. Předpokládá se, že loď dopadne rychlostí okolo 12 metrů za sekundu. To je pro člověka nebezpečné.
Konstruktéři nedokázali kabinu víc zbrzdit. Proto rozhodli, že ve výšce 7 kilometrů se kosmonaut i s křeslem katapultuje. Automat vystřelil kosmonauta i s křeslem, které se od něho vzápětí oddělilo, a on jenom s nouzovým balíkem na šňůře se snášel na padáku. Kabina padala ještě tři kilometry a teprve potom i ji začal brzdit vlastní padák.
Kosmická loď Vostok 1
Před vypuštěním vypočítali odborníci, že kosmická loď přistane v oblasti Kujbyševa. V průběhu letu své výpočty opravili na místo vzdálené 110 kilometrů od Stalingradu. Loď nakonec zamířila ke městu Engels vedle Saratova v Kujbyševské (dnes opět Samarovské) oblasti na levém břehu Volhy. Takové rozdíly ve výpočtech nemusely nikoho udivit, vždyť kosmonautika teprve začínala.
Vostok dopadl v 10:55 moskevského času na zoraném poli kolchozu Leninova cesta u vesnice Uzmorje, jihozápadně od Engelse. Pouhých deset metrů od prudkého srázu nad Volhou, ale asi dva kilometry od Gagarina, jehož dělilo od strmého břehu 30 metrů. Třebaže měl kosmonaut ve výbavě nafukovací člun, mohl dopad do rozbouřených vln největší ruské řeky jeho návrat zkomplikovat. A samotná loď s otevřenými dveřmi se tam mohla utopit.
Málokdo si uvědomoval, že Gagarin za sebou nemá celý jeden oblet Země, od místa přistání do místa vypuštění leží ještě 1 500 kilometrů. Nebyl to tedy kosmický let, ale na to nikdo nepomýšlel. Podle přísných pravidel Mezinárodní letecké federace neměl být jeho rekord uznán z jiného důvodu: pilot musí při návratu sedět ve své kabině. A to šest výprav lodí Vostok nesplňovalo. Při jednání s Leteckou federací to sovětští delegáti nepřiznávali, nýbrž lhali.
První kosmonaut světa Jurij Gagarin se šťastně vrátil z vesmíru. Po 108 minutách letu.
