Jedním z prvních teleskopů, kterými byl záblesk pozorován, byl dalekohled ve španělské observatoři Calar Alto. Na jeho automatizaci a robotizaci se podílel Kulhánek. Vědci publikovali výsledky analýz "vánočního záblesku" v prestižním časopise Nature.
Dva vědecké týmy se pokusily vysvětlit neobvyklý průběh zjasnění záblesku. Ten totiž po zhruba dvaceti dnech zjasnil, místo aby podle teoretických předpokladů trvale slábl.
Podle týmu Sergia Campana z italské observatoře di Brera mohl podivný záblesk způsobit pád komety na povrch neutronové hvězdy v naší galaxii. Tým Christiny Thöne z andaluského astrofyzikálního ústavu (Instituto de Astrofísica de Andalucia), jehož členem je i Kubánek, pak přišel s tradičnějším vysvětlením, že zdrojem záblesku bylo splynutí neutronové hvězdy s heliovou hvězdou.
Ve směru rotační osy je po splynutí hvězd vyzařováno intenzivní gama záření, které přístroje na Zemi identifikují jako záblesk. Expandující vodíková obálka hvězdy způsobí několik desítek dní po záblesku druhotné zjasnění v optickém oboru. Podle modelu, který vědci v článku popsali, se mateřská galaxie záblesku nachází zhruba čtyři miliardy světelných let od Země.
Kubánek je expert na robotizaci a automatizaci astronomických dalekohledů a hlavní autor softwarového systému RTS2, který se využívá pro provoz robotických dalekohledů na více než 20 observatořích světa. Jeden z robotických dalekohledů, FRAM, provozuje Fyzikální ústav v Observatoři Pierra Augera v Jižní Americe. Astronomové ho využívají zejména k určování optických vlastností atmosféry. V rámci přidruženého astronomického programu FRAM mimo jiné pozoruje i záblesky gama.
Kubánek se rovněž podílel na pozorování trpasličí planety Eris. Díky pozorování zákrytu hvězdy touto trpasličí planetou z mnoha míst na Zemi vědci přesně určili její průměr a prokázali, že její velikost je téměř shodná s velikostí Pluta. Výsledky výzkumu Kubánek s kolegy zveřejnil letos v říjnu v časopise Nature.
