Odborníci teprve zhruba dvacet let vědí, že zemská kůra není vůbec špatné místo pro život. Dokonce je možná lepší než povrch Země. Zemskou kůru obývá řada mikroorganismů, především bakterie a zástupci skupiny Archea (ty jsou pro laika od bakterie k nerozeznání, i když se jedná o jinou základní linii živých organismů).
Kdybychom mohli soudit podle dosavadních (a neúplných) výzkumů, celková hmota živých organismů pod povrchem může být větší než hmotnost všeho života na povrchu dohromady. A to jsme zatím maximální velikost podzemních obyvatel mnohonásobně podceňovali.
Moby Dick v jezeře
Ukazuje to práce zveřejněná v časopise Nature (výtah dostupný zde, plná verze je placená). Mezinárodní tým odborníků v ní hlásí objev drobných hlístic, tedy červu podobných tvorů, ve skále více než kilometr pod povrchem země. Tvorové jsou zhruba milionkrát větší než ostatní nám známí obyvatelé hlubokého podzemí. "Je to jako byste našli Moby Dicka v jezeře Ontario," přiblížil překvapení objevitelů jeden z členů týmu Tullis Onstott z univerzity v Princetonu.
Ke stvořením autorů literatury tajemna mají tihle červi (správně hlístice) daleko. Nehlodají základy země, jako bezejmenní tvorové J.R.R. Tolkiena, nanejvýš je oždibují. Jde o drobná stvoření velikosti kolem několika desetin milimetru, která vědci objevili v hloubce kolem 1,3 až 3,6 kilometrů pod povrchem.
Bulvár miluje červy (a další roztomilá zvířata)"Červi z pekla" se sice zatím mrskají jen v několika málo laboratořích světa, jejich sláva už ale oběhla celý svět (psali o nich třeba ve Washington Post nebo na BBC, jistě najdete i další odkazy) Jejich objevitelé se o to postarali. Hlavně tím, že zprávu o objevu poslali ke zveřejnění časopisu Nature. Ten odborníci často (když mají jistotu, že je novináři nebudou citovat) označují za "vědecký bulvár." Ne, že by uveřejňoval články pochybné vědecké hodnoty. Spolu s dalším "bulvárem", časopisem Science, jsou prostě a jednoduše nejslavnějšími vědeckými periodiky. A také jedním z mála časopisů z branže, který vědce dokáže přes noc proslavit. Díky své pověsti si může z různých oborů vybírat ty nejštavnatější zprávy, které slibují velkou mediální odezvu. Pravidelně se v Nature i Science otiskují studie, které lze snadno tlumočit laikům: objevy neznámých druhů, neuvěřitelných vesmírných objektů nebo úžasných archeologických památek. Právě ty pak na konci roku okupují většinu míst v nejrůznějších žebříčcích vědeckých objevů, a to přesto, že ve vědeckých kruzích jejich dopad obvykle nebývá tak patrný. K časopisům patří i vizuálně působivé barevné obálky. A také to, že zveřejňují texty z různých, často velmi vzdálených oborů, takže chybí jasná odborná cílová skupina. Nature i Science si kromě toho hýčkají novináře, kterým poskytuje poměrně dobrý servis, nejen třeba v přístupu k textům, ale i doprovodným fotografiím a samotným autorům studií. Na rozdíl od většiny odborných časopisů také vybrané texty doprovází komentáře z per odborníků, které mají složitý kontext prací přiblížit i (alespoň trochu zasvěceným) laikům, často i s vtipem a nadhledem. Ale i přes jistou míru podbízivosti většinu obsahu těchto velkých vědeckých časopisů netvoří jenom "mediální bomby", ale věcné zprávy o špičkovém výzkumu. |
Hlístice žijí v drobných prasklinách a skulinách uprostřed skalních masivů a spásají bakterie na jejich stěnách. Za den jich spořádají zhruba deset tisíc, odhadují vědci podle metabolismu hlístic. Překvapivé je, že v objevených lokalitách červi zřejmě dokáží spást jen malou část dostupné potravy. Bakterií je hluboko v zemské kůře tolik, že by uživily několikanásobně větší počet hlístic.
Vůbec je při podrobnějším pohledu záhada, proč vědci hlístic objevili tak málo. I kyslíku je zřejmě v hlubinné vodě mnohonásobně více, než by podle výpočtů měly spotřebovávat. Roli tak zřejmě hrají jiné vlivy, o kterých zatím nevíme.
Mefistofeles a hlístice
Vědci tvory objevili v několika jihoafrických dolech. "První, co vás v takové situaci napadne, je, zda se tam nedostali s člověkem," říká biolog Adam Petrusek z Přírodovědecké fakulty v Praze. Není překvapivé, že autoři studie se téhle otázce zevrubně věnují a dělají všechno možné i nemožné, aby hypotézu "zavlečení" vyloučili.
Vzorky z vrtů o vysoké teplotě a tlaku například odebírali z ventilů, které zůstaly po několik měsíců uzavřené a použili téměř stejné postupy jako při výzkumu podzemních mikrobů. "Živočichové, kteří by se do vzorků dostali z povrchu, by v tomhle tlaku a teplotách nejspíše nepřežili," říká Adam Petrusek.
Vědci také odebrali vzorky "půdy" či bahna z různých míst studovaných dolů, kam mohli lidé zavléci půdní faunu třeba na podrážkách bot, a kde mohly mít hlístice k životu mnohem lepší podmínky než ve skalní vodě. V žádném z takových vzorků ale nenašli stejné druhy hlístic, které byly objeveny přímo v hlubinné vodě. Výzkumníci také ověřili, jestli se hlístice nevyskytují ve vodě, která je čerpána z povrchu při vrtání do skal. Ta je ale při vrtání dezinfikována a dle očekávání žádné živočichy neobsahovala.
Navíc, když vědci hlístice z dolů vyzvedli na povrch, rozmnožili je a začali zkoumat, zjistili, že tvorové v jídelníčku dávali přednost podzemním bakteriím před těmi známými z povrchu. (Pohrdli běžnou bakterií Escherechia coli, tedy stejným "druhem", jejíž nový kmen nyní straší Evropu jako původce nebezpečného průjmového onemocnění.)
Část červů objevených ve vodě z dolů také nikdy předtím nebyla na povrchu pozorována. Není to úplně přesvědčivé, protože hlístic je na světě hodně ve všemožných prostředích od zahrádky před vaším domem po sedimenty na dně moří, ale jistou závažnost tento fakt má. Nový druh obýval zlatý důl Beatrix asi 240 kilometrů jihozápadně od Johanesburgu a dostal druhové jméno Halicephalobus mephisto. Mefistofeles je původně řecký novotvar, který znamená zhruba "bojící se světla" a především jde samozřejmě o jedno ze jmen křesťanského Ďábla.
Odebraní červi dokázali také žít v prostředí s nízkým obsahem kyslíku a za poměrně vysokých teplot, až do 48 °C. Dva z nalezených druhů hlístic byly schopny rozmnožovat se i v laboratoři. Všechny druhy se množí klonováním, což u těchto tvorů není unikum, ale pro tvory žijící v podzemí to je jistě šikovné.
"Vcelku mě práce přesvědčila, že popisovaní tvorové skutečně mohli v podzemí dlouhodobě přežít," říká Adam Petrusek. "Autoři si dali skutečně hodně práce, aby jejich argumenty byly přesvědčivé. Kdyby tomu tak nebylo, slabiny by asi odhalili recenzenti prestižního časopisu."
Kde je tajemství úspěchu?
Objevitelé podzemních červů nyní pracují s genetiky (konkrétně s tím nejslavnějším a asi nejbohatším vůbec, s Craigem Venterem). Chtějí izolovat geny, které těmto mnohobuněčným organismům pomáhají osídlit hlubiny Země. Předpokládají, že přizpůsobení hlístic musí být důkladnější než v případě mikroorganismů.
Otázkou stále zůstává, jak dlouho hlístice podzemí obývají. Objevitelský tým odhaduje stáří vody, ve které je našel, na tři až dvanáct tisíc let. To může a nemusí nic znamenat. Hlístice mohly být v prostředí už před tím a možná se do něj mohly dostat až později.
Nikdo ale nemůže pochybovat o tom, že jde o příbuzné hlístic z povrchu Země, takže nejde o žádnou "novou formu života". Objev proto neznamená, že bychom mohli začít doufat v nějaké mnohobuněčné Marťany žijící hluboko pod povrchem (i když to objevitelé ve svém článku naznačují), říká Adam Petrusek: "Je to důkaz, že život je podstatně odolnější, než jsme si mysleli, ale neměli bychom se tím nechat příliš unést." Obratlovce přizpůsobené na život v hlubinách Země asi nenajdeme.
Stále toho ovšem o naší vlastní podzemní zoo víme příliš málo, než abychom mohli dělat ukvapené závěry. Hlístice jsme objevili především díky vytrvalosti Tullise Onstotta. Ten si jich ve vzorcích odebraných z velkých hloubek všiml poprvé prý před 13 lety. Od té doby se snažil dát dohromady odborníky a zařízení, které by skutečně přesvědčivě dokázali, že nejde o zvířata, která se do dolů svezla náhodou s lidmi.
"Já myslím, že nás hluboko pod zemí ještě čeká spousta zajímavých objevů," říká Adam Petrusek a pokračuje: "Už víme o malých mnohobuněčných tvorech, kteří dokáží žít a rozmnožovat se v hlubinách moří bez kyslíku, nyní máme také relativně velké tvory, kteří žijí kilometry pod zemí. Divil bych se, kdyby se to někde neprotnulo."
Uvidíme, jestli se jeho předpověď naplní. Onstott a jeho kolegové se o to ale zřejmě nepostarají. Po úspěšném honu "pekelných červů" se nyní údajně chystají na lov "pekelných virů".
