Vědcům se v minulém roce podařilo připravit zřejmě zcela nový typ viru tzv. ptačí chřipky (viru A/H5N1). Měl by se přenášet stejně nezastavitelně jako běžná chřipka, ale přitom zabíjet možná přes polovinu nemocných. Původní zprávy z loňského roku o nové nemoci přitom byly nejasné. Teď je zřejmé, že o nebezpečnosti viru jsou přesvědčení i další odborníci.
Nyní se zdá, že viry vznikly dokonce ve dvou laboratořích nezávisle na sobě. První je rotterdamská laboratoř Rona Fouchiera, kterou jsme zmiňovali v odkazovaném textu. Podobného výsledku se patrně dobral i Jošihiro Kawaoka (angl. transkripcí Yoshihiro Kawaoka) z Wisonscinské univerzity v Madisonu. Oba jsou v oboru uznávané kapacity.
Přestože viry jsou na světě nejméně půl roku, stále mnoho nevíme. Ani jeden z týmů své výsledky nezveřejnil v plné šíři. V nejbližší době k tomu také nedojde. Vědci to mají "zakázané". I když jen tak trochu.
Cenzurovaná chřipka
Výzkum hodnotila skupina nezávislých odborníků z oboru, která měla odpovědět na otázku, zda a nakolik je nebezpečný. To je běžné. Překvapivé ovšem je, že tento panel poprvé ve svých krátkých dějinách (vznikl po 11. září 2001 a anthraxových útocích v USA) dospěl k závěru, že by bylo lépe výsledky práce zveřejnit jen v neúplné podobě.
Jde jen o doporučení (komise nemá pravomoc zakazovat), nicméně oba týmy se jím budou podle svých vyjádření řídit a rozhodnutí se podřídily i časopisy, ve kterých měl být výzkum zveřejněn. V současné chvíli prý přepisují a upravují rukopisy prací, které vytvoření viru popisovaly, a už byly zaslány do věděckých časopisů (byly to Science a Nature, tedy ty dva vůbec nejslavnější). V nové verzi by měl chybět přesný popis postupu vzniku viru.
Ne všem se takové rozhodnutí líbí. Někteří komentátoři se domnívají, že v tuto chvíli už nemá smysl žádné informace zadržovat. Informace už je venku, autoři ji dokonce prezentovali na vědeckých konferencích. Navíc rukopisy už leží v redakcích a dostali je zřejmě i vědci, kteří pro příslušné časopisy provádí odbornou kontrolu. A je otázkou, zda zrovna vědci (skupina abnormálně zvídavých lidí s důvěrou ve vlastní úsudek) budou schopní nechat si novou a zajímavou informaci pro sebe.
"Já si také myslím, že v tuhle chvíli nemá cenu něco nezveřejňovat," říká lékař Ladislav Machala z nemocnice Na Bulovce a vysvětluje: "Tyto informace mohou přispět k přípravě vakcín, pandemických plánů a tím záchraně životů, kdyby nedej bože měl takový virus vzniknout i v přírodě." Upozorňuje i na to, že v databázích po celém světě je řada informací o nejrůznějších a často průkazně ještě nebezpečnějších patogenech, ale k jejich zneužití ve větším měřítku nikdy nedošlo.
To není žádná záruka, říkají další. "Podle mého názoru je na místě pečlivě zvážit, jaké informace je možné zveřejnit a jaké ne, respektive v jakém rozsahu a do jakých detailů," říká Martina Havlíčková ze Státního zdravotního ústavu a pokračuje: "Pokud by skutečně hrozilo, že je může někdo zneužít, dokážu si představit, že se přístup k těmto informacím omezí na skupinu, která bude vázána například prohlášením o mlčenlivosti."
Ač takovému názoru asi nelze nic vytknout, v akademické obci jistě vyvolá protesty. Svoboda bádání je jedním z pilířů našeho pojetí vědy.
Najdou se však i skupiny s opačnými zájmy. Jeden americký virolog v této souvislosti hovořil o "biobezpečnostním průmyslovém komplexu". Jde, zjednodušeně řečeno, o skupinu lidí a organizace, které se zabývají biologickou bezpečností dlouhodobě. Mají tendenci všech odborníků přeceňovat význam svého oboru. Některé organizace by navíc posílení restriktivních pravomocí v biologickém výzkumu jedině posílilo (a k posílení svého vlivu směřuje ze své podstaty velká část organizací).
Vědci si musí dávat pozor, aby jejich práci nikdo nepřiškrtil zbytečně příliš. Nikdo totiž nezpochybňuje, že samotné výzkumné práce nepředstavují v rámci oboru nic neobvyklého.
Co z toho?
"Podobné výzkumy jsou velmi užitečné, protože z nich můžeme získat důležité informace o viru: jak se stane z ptačího viru lidský patogen, i informace o jiných kmenech ptačí chřipky. A budeme lépe připraveni na možnost, že by se něco takového mohlo stát i v přírodě," říká Martina Havlíčková ze Státního zdravotního ústavu a naše přední odbornice na problematiku kolem chřipky.
Výsledek podle všeho překvapil i samotné autory, kterým nešlo o přípravu "viru-zabijáka", ale pochopení patogenu. O viru ptačí chřipky toho sice víme hodně, v mnoha ohledech však stále tápeme.
Také proto, že virus H5N1, schopný nakazit i člověka, je nový. Ovšem od roku 1997, kdy došlo k prvním případů lidské nákazy virem A/H5N1 v Hong Kongu, způsobuje pravidelně rozsáhlé vlny nákazy u drůbeže a stále dochází i k případům přenosu na člověka.
Vždy to ale bylo v případě velmi těsného kontaktu s drůbeží. Extrémním příkladem jsou majitelé bojových kohoutů, kteří svým svěřencům před zápasem ústy vysávali hlen z dýchacích cest, aby zlepšili jejich aerobní výkonnost. Odborníci si vzhledem k naší omezené zkušenosti s virem nejsou jistí, zda může způsobit velkou lidskou epidemii. Nový výzkum v tomto ohledu zřejmě může znamenat průlom.
Jeho výsledky (alespoň to málo, co víme) ale dávají i jistou naději. V případě nizozemského výzkumu vědci nakazili virem jednu fretku, virus v jejím těle nechali, aby se pokusil přizpůsobit novému hostiteli, a pak ho řízeně přenesli do další. "Tento postup opakovali celkem desetkrát, což se v přírodě zatím nestalo" říká Martina Havlíčková.
V případě ptačí chřipky zatím došlo k jedinému takovému přenosu, kdy člověk nakažený drůbeží předal nákazu jinému člověka. K přenosu do "třetí generace" (tedy pták-člověk-člověk-člověk) zatím nedošlo nikdy (nebo o něm alespoň nevíme). Zdá se tedy, že cesta k vytvoření "humanizované" ptačí chřipky není snadná, a ve skutečnosti po ní virus daleko nedošel.
Nic pro vojáky
Bezprostřední nebezpečí by tedy mohl představovat záměrný či nezáměrný únik viru z laboratoří, kde vznikl. Jak ale připomíná Martina Havlíčková, podobně nebezpečných patogenů se v laboratořích nachází celá řada, od neštovic po mor: "Přesto nevím o jediném případu, kdy by některý z nich unikl mezi veřejnost. V některých případech došlo k nákaze osazenstva laboratoře, protože lidé jsou omylní a chyby se stávají, ale vždy se podařilo udržet nákazu jenom v úzkém okruhu laboratoře."
V tomto případě jde o špičková pracoviště, kde by pravděpodobnost podobných události měla být mizivá. Vyloučit ji ovšem zcela nelze. I mezi odborníky se občas spekuluje o tom, zda chřipková epidemie z roku 1977 neměla původ v některé ruské nebo čínské vojenské laboratoři, říká Ladislav Machala. Nemůžeme ovšem říct jistě, zda spekulace mají skutečný podklad, nebo jde jen o další doklad naší záliby v jednoduchých vysvětleních.
V případě nového viru se ovšem vojenského zneužití příliš obávat nemusíme. Neexistuje totiž v podstatě žádná možnost, jak omezit působení chřipkové voru na konkrétní území. Chřipkové epidemie se nenechají omezovat, jak třeba ukázalo rozšíření tzv. prasečí chřipky přes pečlivě hlídané hranice Mexika v roce 2009.
Nejpravděpodobnějšími zájemci o virus by tak byly extremistické teroristické skupiny, kterým by nevadilo, že zasáhnout i vlastní zemi a obyvatele. I když takové zneužití vyloučit nelze, příprava biologické zbraně není nic jednoduchého. Vyžaduje špičkové vybavení a disciplinovaný a školený personál, jinak jde o hru se smrtí. Riziko nákazy personálu je a bude vždy veliké.
