Zatímco každý ví, že otisky prstů nebo oči jsou u každého člověka odlišné a tedy použitelné pro biometrickou identifikaci, u srdeční aktivity už to tak známé není. Elektrokardiogramy (EKG), tedy záznamy aktivity srdce, jsou však dostatečně unikátní na to, aby se dal na jejich základě identifikovat konkrétní člověk.
Důkazem je i fakt, že tento způsob biometrické identifikace se už nějakou dobu aktivně používá. Prodávají se například náramky Nymi, které na základě EKG identifikace umožňují odemknutí spárovaných Bluetooth zařízení. Podobná zařízení vyžadují přímý kontakt s tělem člověka, což pro potřeby armády není dostatečné, ta potřebuje identifikaci často provést na dálku.
Takovou možnost slibuje novinka s názvem „Jetson“. Používá k tomu infračervený laser, který měří velmi jemné povrchové pohyby způsobené tepem srdce (laserová vibrometrie). Současný prototyp to zvládne až na vzdálenost dvě stě metrů, přičemž je možné, že se silnějším laserem se maximální vzdálenost ještě zvýší. „Nechci tím říct, že to půjde udělat z vesmíru, ale větší vzdálenosti by měly být možné,“ říká Steward Remaly z Pentagonu.
Další výhodou Jetsona je, že tep změří i přes lehké oblečení. Například tričko a bunda měření nezabrání (zimní bunda už ano). Plusem může být oproti jiným metodám i přesnost. Zatímco otisky prstů i oči jsou pro identifikaci spolehlivější než EKG, obě tyto metody opět vyžadují blízký kontakt. Na dálku je využívána technologie rozeznávání tváří, kterou však sužují různé problémy.
Navzdory tomu, že je značně rozšířena, se relativně často mýlí, zejména jde-li o identifikaci příslušníků etnických menšin. Ke zhoršení přesnosti ještě mohou přispět sluneční brýle nebo vousy, úplné zakrytí tváře je samozřejmě jednoduchou obranou. EKG identifikace má nabídnout přesnost celkově vyšší a už z podstaty u ní nečiní žádný rozdíl etnikum.
Hlavní nevýhoda současného prototypu je značná. Jetson totiž pro spolehlivou identifikaci vyžaduje 30 sekund soustavného zaměření na malé místo na cílovém člověku. Na pohybující se cíl tedy využitelný rozhodně nebude. Dalším problémem je samozřejmě i to, že musí být získané EKG s čím porovnávat, bude tedy potřeba vytvořit novou databázi vzorců srdečních aktivit.
I bez velké databáze však může Jetson najít využití. Například uvidí-li průzkumný tým neznámého člověka umisťovat bombu, může jej nová „hračka“ později identifikovat, i když měl při činu zakrytou tvář.
V budoucnu by tato (nebo podobná) technologie mohla například pomoci vojákům odlišit nepřítele od spojence a snížit tak možnost přátelské palby. Možnosti jsou značné i v civilním využití. EKG identifikace by mohla vést ke snížení potřeby hesel nebo identifikačních karet. Dveře do sekce s omezeným přístupem by se zkrátka otevřely automaticky, bez potřeby nosit s sebou kartu nebo se ověřovat jiným způsobem. Jak obtížnost falšování, tak pohodlí EKG identifikace ji činí pro podobné použití atraktivní a o poznání méně invazivní než například implantace čipu pod kůži.
Výhody dálkové EKG identifikace samozřejmě přináší i další obavy o ztrátu soukromí. V současnosti je nejdiskutovanější masové sledování skrze kamery s technologií rozeznávání tváří, které je zvlášť v Číně už každodenní realitou a nabývá děsivých rozměrů. Vůbec se nevyhýbá ani Západu. V závislosti na dalším vývoji technologie může být cesta, jak se vyhnout sledování, stále těžší. Zatímco tvář se zakrýt dá, srdce už tak snadno nezamaskujeme.
