Příběh zrození rozhlasové legendy Josefa Laufera připomíná pohádku. Muž, který v neděli 3. října 1926 komentoval premiérový rozhlasový sportovní přenos na evropském kontinentu, vůbec nebyl reportérem.
Tajemníka fotbalové Slavie k mikrofonu nedobrovolně dostrkali, protože nepřišel smluvený reportér: „Násilím mě vytáhli k mikrofonu a řekli mi: Mluvte, hlavně mluvte bez přestávky, ať to souvisí s tím, co před sebou vidíte, nebo ne.“
A pan Laufer coby rozhlasový „panic“ nezaváhal. Během jediného fotbalového poločasu bitvy Slavia – Hungaria prakticky vynalezl disciplínu rozhlasové sportovní reportáže. Jeho věcné postřehy, barvité popisy se znalostí věci i pověstná pohotovost vešly do dějin.
Technické minimum
Aby se pan Laufer mohl za mikrofon onoho roku 1926 vůbec posadit, předcházely tomu desítky let technických experimentů. Klíčovou roli sehrálo trio průkopníků, kteří dokázali bez drátů přenášet telegrafní signály, tedy nikoli rádio v dnešním slova smyslu. Všichni postupně objevili význam antény, uzemnění, laditelného obvodu. Jen na to šel každý trochu jinak.
Srbský vynálezce Nikola Tesla v roce 1893 jako první veřejně předvedl bezdrátový přenos energie. Přišel na to, že přijímač a vysílač musí být v rezonanci, aby byl proces úspěšný. Už roku 1898 vystavoval v Madison Square Garden dálkově řízený člun.
Italský fyzik Guglielmo Marconi pochopil význam antény u vysílače, ladění a zemnění. Svá představení přichystal na přelomu století: 1898 první vysílání z lodi, 1901 první vysílání přes Atlantik. Právě on posbíral veškerou dobovou slávu.
Byl šikovný obchodník: italská admiralita jeho vynález odmítla, anglická jej koupila. V roce 1909 obdržel Marconi díky vynálezu rádia Nobelovu cenu za fyziku.
Tři otazníky
|
Do raných dějin rádia významně zasáhl také Alexandr Stěpanovič Popov. Vynikající ruský vědec zkonstruoval přijímač, nemohl však své nápady prodat. Na svůj objev neměl patent – carské vojsko mu to zakázalo.
Zásluhou těchto tří pánů byly položeny základní kameny pozdějšího rozhlasového rozmachu. V roce 1910 se v USA uskutečnil první přenos z Metropolitní opery, roku 1922 začala na britských ostrovech pravidelně vysílat slovutná BBC a rok po ní byla spuštěna první kontinentální stanice – Radiojournal, který vysílal od 18. května 1923.
Onoho večera ve 20:15 se ze stanu vypůjčeného od skautů a postaveného na poli v pražských Kbelích ozvalo: „Haló, haló, zde radiostanice O. K. P. Kbely u Prahy, prozatímní vysílací stanice Radiojournalu, která vysílá na vlně 1 025 m zprávy a program.“
První vysílání trvalo hodinu, na programu byl hudební koncert. Zprvu se vysílal signál amplitudově modulovaný, s nízkou kvalitou zvuku, podobnou telefonnímu hovoru. Systém se sice používá i dnes, ale spíš okrajově.
Vzhledem k daleko vyšší kvalitě zvuku se po půli 20. století díky americkému vynálezci Edwinu Howardu Armstrongovi rozšířila frekvenční modulace rozhlasového signálu, daleko méně citlivá na atmosférické poruchy.
Jelikož zvuky nelze rádiem šířit bezprostředně, je nutné z akustického signálu získat pomocí měniče (například mikrofonu) elektromagnetické vlny, které se pak modulují na rádiové frekvence 30 kHz – 300 MHz. Lidskému uchu slyšitelné zvuky mají rozmezí kmitočtů přibližně 16 Hz – 20 kHz.
Dějinné milníky
Přes rozhlas se později symbolicky převalily dějinné vlny naší země. Lauferův slavný sportovní přenos se s odstupem let ukázal být vlastně jen takovou milou epizodou. Obzvlášť ve srovnání s rodinným reportováním proslulého Františka Kocourka.
Muž, který skončil v Osvětimi, hlásil 19. března 1939 z pražského Václavského náměstí při přehlídce nacistické mašinerie: „Dovolte, abych se zmínil o podrobnosti čistě nevojenské. Odkudsi zdaleka přiletěla nad Prahu velká černá vrána, která se spustila a plachtila od Muzea dolů k Můstku. Divila se asi tomu obrazu, který viděla pod sebou.“
V roce 1945 nastaly boje o rozhlas. Z vysílání se ozvalo: „Voláme všechny Čechy! Přijďte nám ihned na pomoc! Esesáci zde vraždí české lidi!“ A také sovětská invaze v srpnu 1968 přinesla u rozhlasu lidské oběti.
České země patřily zkraje 20. století mezi průkopníky rozhlasového vysílání, základní kameny rádia však byly položeny jinde. Staré bakelitové rádio - ilustrační snímek.
