V září 2012 dostala veřejnost příležitost se trochu bát. V řadě médií i na sociálních sítích se objevila zpráva, že francouzští vědci při zkoušce bezpečnosti geneticky modifikovaných potravin (GMO) přišli s alarmujícími výsledky: mají způsobovat rakovinu. (My jsme o výsledku psali v tomto článku.)
Veřejnost se celkem oprávněně ptala, co si se zprávou počít, ve vědeckých kruzích (a také přes média) se čile a často velmi prudce debatovalo i po celý letošní rok.
Ale od konce listopadu náhle není nad čím. Zhruba před dvěma týdny totiž redakce časopisu, který studii zveřejnil, náhle otočila a studii, kterou už jednou přijala, zpětně "odmítla" a její zveřejnění vzala zpět. Od tohoto týdne tak práci na jeho internetových stránkách nenajdete.
Gilles-Eric Séralini
Takzvané retrakce nejsou ve vědě nic až tak neobvyklého, ale v tak citlivém a široce diskutovaném případě jde o krok ojedinělý. Co vlastně znamená? Padly Séraliniho závěry, donutil ke stažení práce vědecký establishment nebo je práce prostě tak špatná, že neobstála?
200 dobrovolníků a jiné problémy
Ale začněme u jádra pudla. Hlavním autorem novém práce je "známá firma" v oblasti zkoumání vlivu GMO na zdraví, Francouz Gilles-Éric Séralini, který se dlouhodobě netají nevolí k technologii genetických modifikací.
Loni jeho skupina přišla s publikací v časopise Food and Chemical Toxicology (abstrakt zde, zde je pro zájemce celý text v PDF). Vědci v něm dospěli v podstatě k závěru, že geneticky modifikovaná (GMO) kukuřice a herbicid Round-up při dlouhodobé konzumaci způsobuje zvířatům zdravotní obtíže a její vliv na zdraví by se měl důkladněji prověřit.
Jeho nová studie spočívala v dvouletém sledování několika skupin potkanů stejného kmene, které vědci krmili různými dávkami GMO kukuřice herbicidu. V 10 skupinách bylo celkem 200 potkanů, a výsledky jsou tedy tak složité, že nejsou laikovi na pohled jasné. Každá skupina měla trochu jiné výsledky, ale jednoduše řečeno v ní nebyl jasný trend. Neplatilo, že čím více GMO či herbicidů v potravě, tím hůře na tom zvířata byla zdravotně. A kontrolní skupina (tedy se "zdravou" stravou) na tom byla hůře než některé skupiny experimentální.
Článek o sobě tedy nebyl úplně "poplašný", i když nebyl ani mírný. Ale doprovodné mediální akce byly mnohem bombastičtější. V rozhovorech pro novináře Séralini hovořil přímo o zvýšení rizika výskytu rakoviny u zvířat a ilustroval je snímky hrozivě vypadajících nádorů na těle potkanů. Něco takového ovšem podobná studie dokázat nemůže a ani neměla, k takovým závěrům je nutné použít jiný typ experimentu, třeba s vyšším počtem zvířat - to je prostě vědecký fakt daný zkušenostmi i statistickými zákonitostmi.
Snímky laboratorních zvířat z pokusu Séraliniho skupiny.
Vydání práce také doprovázelo zveřejnění dokumentárního filmu a knihy, které už vůbec zdrženlivé nejsou a líčí GMO jako vysloveně nebezpečné. Nejen autora tohoto textu také překvapilo, jaké podmínky si Séraliniho tým kladl, když poskytoval práci novinářům: dal jim ji k dispozici několik dní před vydáním, ale nesměli ji ukazovat jiným odborníkům, aby s nimi závěry mohli zkonzultovat a požádat je o pomoc při čtení.
Je to v přímém rozporu k běžné praxi (vědecké časopisy výslovně dovolují i nepoublikované studie konzultovat s dalšími vědci) a také zaručený recept na mediální manipulaci. Nebo si Séralini myslel, že v každé redakci sedí expert na statistiku a toxikologii?
Ale i když byla studie na pohled méně radikální než ostatní výstupy týmů, řada vědců ji kritizovala ze všech stran, jak jsme psali i u nás. Kolem článku se rozpoutala malá vědecká aféra (už má i své heslo na Wikipedii). Zhruba 700 vědců podepsalo on-line petici, aby francouzská skupina zveřejnila všechny údaje za studie, a několik kritických reakcí se objevilo i v odborném tisku, kde studie vyšla (seznam zde). Další vědci volali po zveřejnění po úplném stažení studie.
Šéfredaktor ex machina
Séralini s kolegy na ně sice odpovídal, ale odpovědi většinu kritiků nepřesvědčily a hlasitá část vědecké veřejnosti to stále považuje za špatně provedenou práci, která vůbec neměla projít kontrolou ve vědeckém časopise a neměla se nikdy (alespoň bez velkých úprav) dočkat zveřejnění.
Nutno říci, že to je dosti idealistický pohled na věc. Ve vědeckých časopisech (hlavně těch špatných) se každoročně objevuje celá řada špatně udělaných nebo chybných studií. Čas je ještě probere a na většinu z nich brzy zapomenou všichni včetně autorů. Jedna "studie" totiž vědu nedělá. Existují tisíce důvodů, ze kterých se může experiment zvrtnout, aniž si toho autoři všimnou, a proto je žádoucí výsledek mnohokrát zopakovat, než se něco prohlásí za definitivní.
Ale právě proto, že ve vědě se s výjimkami počítá, snad všechny překvapil dopis, který šéfredaktor časopisu Food and Chemical Toxicology Wallace Hayes poslal Séralinimu a jeho kolegům (najdete ho zde) 19. listopadu 2013. Informuje v něm, že časopis jejich práci o vlivu GMO stáhne. Označí ji tedy v podstatě za neplatnou. Na práci by tak neměl nikdo brát zřetel, třeba je citovat v jiných vědeckých článcích.
Není to neobvyklý krok, ve vědecké literatuře je několik stovek případů stažení do roka. Ale v takhle sledované kauze se samozřejmě nemohl časopis vyhnout otázce, co k rozhodnutí vedlo? Podle dopisu autorům redakce vyčítá nakonec jen dvě věci: použitý kmen potkanů a velikost studie. Podvod či manipulaci s daty nikdo nenaznačuje.
Ve studii Séralini a spol. sledovali potkany, kteří patří ke kmeni Sprague-Dawley. Jde o potkany s jasným rodokmenem a vlastnostmi, z nichž jednou je i nadprůměrná náchylnost k rakovině, kterou trpí během života 70 procent samců a 87 procent samic. Vysoký výskyt rakoviny u zvířat není překvapením a rakovinou trpělo hodně zvířat i v kontrolní skupině, která GMO potraviny a herbicid ve vodě nedostávala (dokonce více i než v některých skupinách, které něco z toho v potravě měly).
Děravé sítoNa druhou stranu je nutné poznament, že recenzním řízením ve vědě projde velké množství balastu. Naznačuje to nejen zkušenost, ale i analýzy (jeden příklad zde). V principu je oponentní řízení (známější jako peer-review) neomylný proces, v praxi je to mnohem složitější. Kontrola cizích prací je poměrně náročná práce, která vědce odvádí od jejich vlastního výzkumu a není ani nijak výnosná. Časopisy mají obecně nedostatek vhodných a schopných recenzentů, a ti zase nemají příliš času ani motivaci dělat svou práci s maximálním nasazením. To, že špatné práce projdou až k vydání, tedy není výjimka. Taková událost také není žádná tragédie: vědecký článek není "pravda tesaná do kamene" (děkujeme Luboši Motlovi v našem diskusním příspvěku za tenhle příměr). Je to článek, který tvrdí, že naměřené údaje či výpočty by mohly mít ten či onen smysl. Můžu být metodicky správně, jeho závěry přitom mohou být zcela špatné, protože je autoři špatně vyloží. Na to se často přijde až při diskusi po vydání nebo na základě práce jiných vědců. Pokud tedy někdo tvrdí na základě nějaké "studie", že pravda je jasná, jasné je jen to, že bychom se před tímhle tvrzením měli mít na pozoru. |
Druhou výtkou je, že jednotlivých zvířat bylo ve skupinách málo. Dvě stě zvířat v 10 skupinách zvířat je podle šéfredaktora Food and Chemical Toxicology málo na to, aby se z této studie daly vyvozovat nějaké dalekosáhlé závěry. Nemají prostě statistickou sílu na to, aby se vyloučilo, že jde o náhodu. Rozdíly jsou malé a kontrolní skupina se zdravou stravou nebyla nejméně nemocná, a tak se zdá velmi pravděpodobné, že jde jen o náhodné výkyvy kolem normálního výskytu rakoviny u tohoto kmene zvířat.
To ovšem redakce časopisu musela vědět při prvním posuzování textu, a přesto evidentně usoudila, že i přes omezený rozsah a použitý kmen zvířat má studie k tématu co říci, a je tedy žádoucí ji vydat. Změna názoru po vydání článku je opravdu nezvyklá. Když už je nějaká práce vydána, obvykle je k jejímu stažení zapotřebí nějakého silnějšího kalibru, třeba důkazu, či velmi silného podezření na podvod apod.
Nestává se, aby časopis zpětně rozhodl o stažení jen proto, že se mu nelíbí podoba studie. Takové práce by neměly projít sítem oponentního řízení v časopise, při kterém je redakce anonymně rozesílá k posouzení jiným odborníkům z oboru. Ti mají v textech objevit slabiny, vyžádat si po autorech případně doplňky a opravy, nebo práci vůbec nedoporučit k vydání. Do tisku by se tak práce se špatnou metodou neměly vůbec dostat.
Podle názoru mnohých odborníků je Séraliniho studie příkladem právě takového "zmetku". "Séraliniho studie je špatná od A do Z. Experimentální design, počty zvířat, statistické hodnocení, interpretace výsledků - prostě všechno," okomentoval ji pro Technet biolog Jaroslav Petr z Výzkumného ústavu živočišné výroby. Ale jedním dechem zároveň dodává, že stažení považuje za špatný krok: diskusi to podle něj nijak nepomůže, jen povede k další eskalaci.
Odevzdejte kosu, prosím. Aktivista odváděný z porostu GM kukuřice v červenci 2000, kdy sedm lidí v převleku smrtky proniklo na pole oseté modifikovanou odrůdou v Dorsetu. Zatím se zdá, že gesto je dramatičtější než skutečnost.
Tohle si nenecháme líbit
V tomto ohledu se shoduje se Séralinim a spol., kteří ho v odpovědi na dopis o stažení práce odsuzují tento krok jako neetický a "nevědecký". Francouzská skupina také připomněla, že šéfredaktorem uvedené důvody nejsou ve výčtu důvodů, které pro podobný krok samo nakladatelství uvádí.
Séraliniho tým také říká, že zvolil počet i kmen potkanů podle jiných studií, které se zabývaly vlivem GMO na zdraví. Mínili tím studie, které musejí provádět i výrobci GMO, když si odrůdy nechávají schvalovat od úřadů. Firma Monsanto, která produkuje Séralinim zkoumanou kukuřici NK63 a herbicid Round-up, ve studii pro její schválení použila stejný kmen a stejné počty potkanů jako francouzští vědci. Ti navíc především prodloužili dobu trvání studie ze standardních tří měsíců na dva roky.
Takovému schématu studie nelze nic vyčítat. Podivné ovšem je, k jak radikálním závěrům na základě své studie Séralini dochází. I to, jak málo mluví o tom, že jeho výsledky se zdají být v protikladu proti jiným studiím, které nenašly žádný vliv GMO plodin na zdraví ani přes několik generací pokusných zvířat (zde najdete příklad práce, která shrnuje výsledky řady podobných studií, přístup je bohužel placený). Tady je další studie, která srovnávala vliv stravy z "bio", běžné a GMO sóji na pokusná zvířata (znovu bohužel placená) a která také žádný velký vliv neobjevila (jen o málo horší hodnoty hemoglobinu a hematokritu u zvířat krmených bio sójou a GMO sójou.) A tady najdete celý soupis prací na toto téma.
V nejbližší době se však bude asi rozhodovat jinde než na stránkách vědeckých časopisů. Kvůli způsobu, jakým bylo o stažení rozhodnuto, prý Séralini v současné době uvažuje podat na časopis žalobu. Na první pohled se nezdá, že by jeho šance byly zcela zanedbatelné, situace je opravdu nezvyklá. Jen těžko se lze ubránit dojmu, že v tomto případě šlo zejména o zájmy vydavatele časopisu (tou je ve vědecké publicistice známá společnost Elsevier), který měl s publikací tolik potíží a starostí. Jestli můžeme věřit Séraliniho výhrůžkám - a zkušenost napovídá, že spíše ano - tímto krokem ovšem skutečné potíže Elsevieru začínají.
Pro veřejnou debatu obecně je ale podstatně horší, že odpůrci GMO získali důkaz, že se proti nim alespoň v některých případech nehraje fér. A když je to tak jednou, proč by to tak nemohlo být i jindy, že?
Navíc bude na straně Séraliniho a jeho sympatizantů i morální výhoda. Zdá se poměrně jasné, že rozhodování o osudu studie nebylo úplně standardní, to je poměrně snadno pochopitelné. Naopak to, jak vědecky nefér hrál Séralini, je poměrně těžké poznat, skutečně kvalifikovaně to dokáže posoudit jen školený odborník.
"Séraliniho aféře" tedy rozhodně ještě není konec. A sporům kolem GMO i díky tomu také nejspíše ne.
