České bulvární weby začaly tento týden šířit zprávu o francouzském úředníkovi, který údajně žil 44 let bez mozku, aniž by se na to přišlo (z větších bulvárních médií vyšel článek na Blesk.cz a TN.cz). Zpráva si (zřejmě díky evidentnímu vtipu odkazujícímu na oblíbené stereotypy) získala i nemalou oblíbenost i na sociálních sítích.
„Úředník (44) žil celý život bez mozku, nikdo si toho nevšiml!“ 8. října na TN.cz
„Státní úředník žil plnohodnotný život bez mozku 44 let: A nikdo si toho nevšiml!“ 8. října na Blesk.cz
Oba bulvární weby používají spojení „bez mozku“, což je první nesmysl, který si podle nás zaslouží uvedení na pravou míru. Protože dokonce i stručný a zjednodušený text, který k tomuto senzačnímu titulku autoři přilepili, něco takového okamžitě popírá.
Měli bychom vlastně bulvár v tomto případě pochválit. Není běžné, že citují, odkud jejich informace pochází, ale tentokrát vědecký žurnál Lancet zmiňují. Ani jeden ze článků v bulvárních médiích ovšem neuvádí, kdy byla zpráva v lékařském periodiku publikována. My tušíme, proč tento údaj opomínají: ukázalo by se totiž, že jde o více než osm let starou zprávu. Zřejmě jim ji připomněla populární stránka IFLScience, která o případu informovala (samozřejmě nechybí uvedení data a odkazu).
Co se skutečně stalo?
HydrocefalusOnemocnění vzniklé na podkladě poruchy tvorby, cirkulace nebo resorpce mozkomíšního moku. Vzniká z příčin vrozených či získaných, ke kterým patří krvácení, zánět, trauma nebo nádor. Klinické projevy závisí na věku, typu a rychlosti vzniku hydrocefalu. |
V červenci roku 2007 vyšla v britském odborném lékařském časopise Lancet popsaná fotografie (nikoli studie) nejmenovaného 44letého úředníka. Stěžoval si na levou nohu. Tento muž byl ve věku šesti měsíců operován kvůli postnatální vodnatosti hlavy (hydrocefalus), příčina tehdy nebyla objasněna. Chirurgové mu tedy zavedli do mozku odvod přebytečného mozkomíšního moku (ventrikuloperitoneální zkrat, též ventrikuloperitoneální shuntu). Ve 14 letech měl mladík problémy s chůzí, a proto došlo k přeoperování.
Muž vedl „jinak normální život“: oženil se, měl dvě děti a pracoval jako úředník. Neuropsychologické testování ukázalo zaostalost: IQ 75 znamená umístění ve spodních zhruba šesti percentilech (verbální IQ 84 a výkonnostní IQ 70).
Vyšetření počítačovou tomografií (CT) ukázalo překvapivý fakt: mozkomíšní mok zabírá velkou část lebeční dutiny a vytlačil mozek k okrajům.
Mozek pacienta, kterému mozkomíšní mok utlačoval mozek. Počítačová tomografie (A) a magnetická rezonance MRI (B, C, D). Černá oblast ukazuje nadměrně zvětšenou postranní komoru, III a IV pak třetí a čtvrtou komoru
Rozhodně ale nelze říci, že muž „neměl mozek“. Mozek samozřejmě měl, jen byl objemově výrazně omezený. Podle odborníků to ukazuje na velkou adaptabilitu lidského mozku: „Je úžasné, jak se lidský mozek dokáže vyrovnat s něčím, co vypadá na první pohled neslučitelné s životem,“ uvedl pro Reuters v roce 2007 doktor Max Muenke. Popisuje také, jak mohl mozek fungovat, i když velkou část jeho objemu vytlačil mozkomíšní mok. „Když se něco takového děje postupně, možná i po desítky let, tak se ty části mozku, které utlačované nejsou, postupně chopí funkcí těch ultačovaných částí.“
Proč jsou bulvární zprávy o vědě problematické
„Je to bulvár, co čekáte,“ dalo by se v tuto chvíli poznamenat. Ale naše stížnost nesměřuje k zábavnému rozměru bulvárních článků. Dokonce i výzva TN.cz na konci jejich článku (“Máte ve vašem okolí někoho, o kom se domníváte, že je patrně také bez mozku? Napište nám!“) se dá chápat jako odlehčení vážného tématu. Problematické však je šíření nesmyslné informace. Věta „žil bez mozku 44 let a nikdo si toho nevšiml“ dává zcela chybnou představu nejen o tom, co se francouzskému úředníkovi skutečně stalo, ale i o funkci mozku jako takového.
Vědecké poznání často působí jako arbitr pravdivosti, zejména pro svůj princip ověřitelnosti. Proto je nebezpečné rozšiřovat pseudovědecké mýty a snižovat tak vědeckou gramotnost publika. Obzvláště u medicíny, kde v případě špatného pochopení základních principů může jít i o život.
