Špionážní satelitní fotografie s vysokým rozlišením patří možná k nejzajímavějším technickým inovacím studené války. Dnes, kdy je digitální zachycení a zpracování obrazu samozřejmostí, je jen těžko uvěřitelné, jak komplikovanou cestou musely snímky z oběžné dráhy urazit, než se ocitly ve složce s nápisem "TOP SECRET".
CoronaŠpionážní satelity USA z let 1959 - 1972 Nejúspěšnější špionážní program přinesl nečekané úspěchy v oblasti vesmírného programu a radikálně zasáhl do studené války. Na veřejnost se dostaly určité zmínky v 70. letech. K odtajnění došlo až v 90. letech. Některé informace vyšly na povrch až tento rok.  Osmond Ritland, vedoucí programu Corona (USAF) |
Dnešní špionážní satelity využívají digitálního signálu k okamžitému přenosu fotografií ve vysokém rozlišení. Uprostřed studené války byly ale tajné služby odkázány na klasický filmový pás. Americký špionážní program Corona přišel s až neuvěřitelně komplikovaným, ambiciózním a funkčním řešením. Raketa vynesla satelit na polární oběžnou dráhu, ze které fotoaparát pořídil desetitisíce panoramatických fotografií na kilometry filmového pásu.
Více než stovka misí přinesla americkým tajným službám velmi detailní přehled o tom, co se děje na rozlehlém území Sovětského svazu a dalších klíčových místech na světě. Program také otevřel cestu dalšímu rozvoji vesmírného programu. V 60. letech byly špionážní satelity Corona téměř rutinní záležitostí a zásobovaly Bílý dům fotografiemi ve vysokém rozlišení, a dokonce fotografiemi stereoskopickými.
"Když jsme začínali, měli jsme méně než 13 lidí,
méně než 80 metrů čtverečních a rozpočet pod 100 tisíc dolarů," vzpomíná v tajném dokumentu CIA Osmond Ritland z amerického letectva, který program Corona zaštiťoval. "A teď, na podzim 1972, máme přes 1 500 lidí (opraveno, pozn.red.), kteří pracují na programu Corona. Máme 30 milionů dolarů rozpočtu na každý rok. Máme přes 37 tisíc metrů čtverečních plochy pro naši práci."
Ambiciózní plán: chytíme film z vesmíru letadlem
SAMOSNa rozdíl od programu Corona počítal program SAMOS s vyvoláváním snímků z filmu přímo na oběžné dráze. Snímky měly být následně snímány a posílány na zem v elektronické podobě. Corona ale byla blíže dokončení a dočkala se tedy nasazení do ostrého provozu.  |
V roce 1957 americký prezident Eisenhower a jeho poradci rozhodovali o budoucnosti špionážního programu. Na stole byl komplikovaný SAMOS systém, na kterém pracovalo americké letectvo. Spočíval v elektronickém přenosu obrazu, který měl být vyvolán z filmu přímo na palubě satelitu, poté naskenován a odvysílán na zem. Naproti tomu program Corona, za kterým stála CIA, přišel možná s ještě neuvěřitelnější variantou. Počítal totiž s využitím satelitů k fotografování na filmový pás a následným shozením filmu do atmosféry. V atmosféře by pak padající balíček s filmem zachytilo speciálně upravené vojenské letadlo C-119.
"Padlo rozhodnutí, že přestože oba programy mají potenciál, vzhledem k neodkladné potřebě uvést špionážní satelit do provozu co nejdříve dostal zelenou program CIA," vzpomíná Richard Helms, šéf CIA v letech 1966 - 1972. "Toto bylo důležité rozhodnutí zvláště v té době, pouhých 20 dní po úspěšném startu sovětské družice Sputnik."
Zachycení kapsle s filmem z Discovereru 14 (KH-1) letounem C-119 Flying Boxcar
Spojené státy byly pozadu, ale otázka nukleárních hlavic nesnesla odklad. Bylo potřeba vyvinout systém, který umožní dodat armádě, CIA, NSA a prezidentovi spolehlivé informace o sovětském jaderném programu.
Odtajněný dokument CIA o satelitech CoronaV roce 1972 natočila CIA dokument o počátcích a úspěších špionážního programu Corona a jeho politických důsledcích pro tehdejší bipolární rozdělení světa.  Dokument "A Point in Time" natočila CIA v roce 1972, veřejnosti byl ale představen až v roce 1995.  Arthur Lundhal, ředitel Centra pro interpretaci snímků Snímek A Point in Time: The Corona Story nezapře svou dobovou zakořeněnost, a je tak svědectvím nejen o satelitech Corona, ale i o prostředcích své doby a propagandě CIA. Dokument se dostal na veřejnost až v roce 1995 a je dostupný pod licencí public domain. Připravili a přeložili jsme pro vás dvanáctiminutový sestřih. Podívejte se na informace ze zákulisí programu Corona, které se do článku nevešly. |
Počáteční problémy programu Corona
Nejrozsáhlejší špionážní operace studené války začínala ve skromných prostorách, ale brzy se dočkala prominentnějšího postavení. V roce 1960 totiž Sovětský svaz sestřelil špionážní americké letadlo U-2, a satelitní špionáž tak získala prioritu.
Prvních dvanáct misí (ještě pod názvem Discoverer 1 - 12) skončilo částečným nebo úplným neúspěchem. Třináctá mise ověřila možnost návratu kapsle. Nepovedlo se zachytit ji letecky, navíc neobsahovala film, i tak ale její vylovení z moře představovalo důležitý milník pro morálku vesmírného programu USA. Sovětům se podobný kousek povedl s družicí Sputnik 5 o pouhý týden později, kdy bezpečně přistály Belka a Strelka, fenky-kosmonautky.
Schéma obletu Země a uvolnění kapsle z orbity
Pentagon slaví první získání předmětu poslaného z kosmu: kapsle ze satelitu Discoverer (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010).
Teprve mise Discoverer 14 byla plně úspěšná. Poprvé se povedlo vyslat družici na oběžnou dráhu a zachytit návratové pouzdro včetně naexponovaného filmu. Poprvé měli lidé k dispozici snímek planety Země z vesmíru. Špionážní fotografie z výšky přes 100 km se zatím nemohly rozlišením rovnat těm pořízeným z letadla, ale družice se snadno dostala nad místa, která dosud nebylo možné prozkoumat.
"Kazetu s filmy zachytilo letadlo 19. srpna. Podařilo se získat snímky sovětského území o ploše 5,6 milionu čtverečních kilometrů," připomíná publicista Karel Pacner, který se na vesmírný program specializuje. "Analytici na nich rozeznali objekty o velikosti 10 metrů: vojenská letiště, baterie protiletadlových raket nebo atomové továrny."
Inovace i přešlapy: kilometry filmu, pokuta a pašování
V šedesátých letech se program Corona dočkal neuvěřitelného rozmachu. Technologická vylepšení přibývala stejným tempem, jako se zvyšoval rozpočet, a ani tahanice mezi CIA a letectvem o dohled nad čím dál důležitější agendou nezabránily obrovským krokům kupředu.
Vylepšovala se raketa i použité kamery. Tenký polyesterový film umožnil pořídit doslova kilometry záznamů během jediného letu (ke konci programu Corona to bylo 10 kilometrů filmu v jednom návratovém modulu). Stereoskopické a později infračervené snímky umožnily přesnou analýzu nepřátelského území a stoupající rozlišení fotografií poskytlo nejen možnost najít raketová sila, ale také rozpoznat skutečná odpaliště od těch falešných. Ke stabilizaci kamery a navigaci satelitu na orbitě sloužily dvě speciální kamery sledující výrazné hvězdy (tzv. DISIC - Dual Improved Stellar Index Camera).
Schéma rakety Thorad-Agena. Přídavné motory urychlovaly start a umožnily větší nosnost (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010).
Přehled jednotlivých typů kamer a jejich parametrů: nejpoužívanější model J-1 měl stále jen jedno návratové pouzdro, teprve J-3 měl dvě návratové kapsle (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010).
Ani Coroně se ale nevyhnuly vtipné (a doslova absurdní) problémy. Mezi úsměvné patří pokuta za vysokou rychlost, kterou dostali v Kalifornii inženýři, když testovali některé aspekty návratového modulu a nenapadl je lepší experiment, než vzít sportovní auto a vyrazit na dálnici.
Mezinárodní ostudu naopak představovala návratová kapsle, kterou našli farmáři ve Venezuele roku 1964. Přestože venezuelský ministr obrany souhlasil s odprodáním zlatavého předmětu, který USA vydávaly za experiment v rámci vesmírného programu, na památku si údajně nechal vysílací maják.
Venezuelští farmáři našli kapsli, která spadla mimo očekávané místo dopadu. Venezuelský ministr obrany prodal nalezené vybavení USA. Ponechal si ale vysílač, údajně na památku.
Při návratu kapsle do USA se navíc ještě do všeho zapojili celníci. CIA totiž nic neriskovala a poslala kapsli vojenským speciálem. V poštovní bedně putovala jen hromada kamení a různých zbytků.
Hmotnost ale neodpovídala, celníci bednu otevřeli a adresáta informovali o tom, že budou incident vyšetřovat pro podezření z pašování drog. Stačil ale telefonát od CIA a vše se rychle vyřešilo. Od té doby však už návratové kapsle neobsahovaly nápis "SECRET", ale žádost v osmi světových jazycích o navrácení do USA s příslibem finanční odměny.
Mezi ztracené kapsle patří i návratový modul z roku 1959. USA měly podezření, že mohl padnout do rukou Sovětům, neboť spadl u polárního kruhu poblíž Špicberků. Dodnes se to ale nepotvrdilo. Ostatně Sověti měli svůj vlastní satelitní program Zenit (a relativně úspěšný) s podobným systémem pro dopravování snímků na zem.
Dopady špionáže na mezinárodní politiku
"Systém analýzy a zpracování byl propracován téměř k dokonalosti, aby se zabránilo lidským chybám, které by narušily získávání informací," uvádí dobový dokument CIA. "Časem se neplýtvalo. Včera chytili kapsli, dnes jí zpracovali,
zítra už ji analyzovali." Prezident tak mohl mít nové informace na počátku v řádu měsíců, později v řádu dní či dokonce hodin, což je při tehdejší závislosti na pevném médiu nepředstavitelná rychlost.
Satelity monitorovaly také dění v přístavech. Zde Černé moře, přístav Mykolajiv (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010).
V polovině 60. let začaly americké satelity objevovat sila s jadernými hlavicemi uprostřed pustých oblastí (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010).
Interkontinentální balistické střely, připravené 500 km východně od Moskvy, zachycené na snímku z KH-2 z roku 1961 (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010)
Ukázka popsaných snímků z mise satelitu KH-1 programu Corona nad Sovětským svazem: východ tehdejšího Stalingradu (z dokumentu The CORONA Story, odtajněno 2010)
Odhlédneme-li od technických inovací, kterých program Corona v průběhu svých 144 misí nashromáždil více než dost, rozpoznáme i hledisko politické. V době studené války byly obě velmoci závislé na informacích rozvědky a nová disciplína satelitní fotografie se ukázala jako klíčový zdroj pro spolehlivý vhled do situace.
Prezident Johnson v roce 1967 uvedl: "Díky přesným satelitním snímkům vím, kolik raket naši nepřátelé mají." Zdůraznil také, že přestože stál civilní i vojenský vesmírný program Američany až 40 miliard (tehdejších) dolarů, jen samotné výsledky ze satelitů "by ospravedlnily i desetinásobnou částku."
Zdroje a další informace
|
Konec programu Corona a jeho odtajnění
V roce 1972 přešel program Corona plynule v další špionážní programy vedené agenturou pro sledování - National Reconnaissance Office (NRO). Právě v této době také začaly prosakovat informace o satelitních fotografiích na veřejnost. Přestože odborníkům byla známa přinejmenším existence projektu a také užší novinářská obec byla o projektu částečně informována, teprve v roce 1973 se do tisku dostaly konkrétní informace o vedení a ceně projektu. CIA také v analýze v interním dokumentu přiznala, že už dříve unikly útržkovité informace na veřejnost.
Článek ve Washington Post z roku 1973 poprvé uveřejnil podrobnosti o National Reconnaissance Office (Národní průzkumná agentura) a jejích špionážních satelitech. V přísně tajném (a v 90. letech odtajněném) dokumentu NRO rozebírá jednotlivá tvrzení článku.
To už ale byly v provozu satelity nové generace, schopné ještě přesnější analýzy, hbitější reakce nebo posílání až čtyř návratových modulů s bezmála 90 km filmu.
Systém Gambit (verze KH-8) zvládl 54 misí v letech 1966 - 1982.
Systém Hexagon (KH-9, zvaný též Big Bird) se vyznačoval nosností čtyř návratových pouzder pro film a nesl kamery schopné rozlišit z oběžné dráhy objekty až do velikosti 0,6 m. Nalétal 20 misí v letech 1966-1986.
K oficiálnímu odtajnění dokumentů o programu Corona došlo až po pádu železné opony, v roce 1992. O tři roky později dokonce prezident Clinton nařídil odtajnění statisíců fotografií, které byly ze satelitů pořízeny. Nejkomplexnější je zřejmě dokument The CORONA Story, odtajněný až v roce 2010 (PDF). V rámci odtajňování dokumentů po 40 letech se právě v těchto letech dozvídáme dosud utajované podrobnosti.
Vzhledem k tomu, jak rychle se v rámci programu Corona rozvinuly technologie pro vesmírnou špionáž, lze jen těžko domýšlet, kam se za čtyřicet let posunuly rozlišovací schopnosti současných satelitů, které už mohou využít šifrovaný digitální signál a nemusejí shazovat své informace v dárkových balíčcích s padákem.
