Konstruktéři vyvíjejí stále nové technologie, které usnadňují pilotům navigaci, chrání je před nepřátelskou palbou a zpřesňují jejich míření. Moderní letecký souboj se od toho z první světové války liší mnohonásobně vyššími rychlostmi, ničivější výzbrojí i inteligentní avionikou. Přesto ale stále platí: ve chvíli, kdy pilot zasedne do kokpitu bitevního stroje, musí s ním srůst. Jedině tak dokáže uplatnit svůj instinkt, využít svých předností a přežít.
Dnešní díl dokumentárního seriálu Letečtí stíhači v boji nás ve stručnosti provede historií leteckých soubojů od jejich úplných počátků až do druhé poloviny 20. století. Na třech ukázkových soubojích předvede, že základní pravidla leteckých soubojů jsou už téměř sto let stejná.
Spolupracujeme s Českou televizíDokumentární seriál Letečtí stíhači v boji Česká televize uvádí dokumentární cyklus Letečtí stíhači v boji, který nás coby diváky přenese doprostřed slavných leteckých bitev. Za pomoci počítačových simulací a efektní grafiky před námi ožijí létající stroje. Z úst pilotů uslyšíme vzpomínky na každý detail dramatických střetů a díky přehledné vizualizaci konečně pochopíme některé méně známé nuance leteckých soubojů... Díl "Slavná esa" uvidíte dnes (v úterý 24. 3. 2009) od 20:00 na ČT1. |
První letecké souboje
V roce 1914 vypukla první světová válka. Je to pouhých deset let od prvního letu člověka ve stroji těžším než vzduch. Přesto našla první, zatím velmi pomalá, křehká a riziková letadla ve válce své uplatnění. Nejprve především v rámci výzvědných misí, pozorování nepřítele nebo špionáže. Ale netrvalo dlouho a piloti po sobě začali střílet.
"Manfred von Richthofen, proslulý Rudý baron, dosáhl prvních dvou sestřelů brokovnicí ze zadního sedadla," říká pilot Willie Driscoll. "Ale brzy namontovali dozadu i kulomet." Zadní sedadlo samozřejmě nebylo ideálním místem pro střelbu. Nabízelo se umístit kulomet na příď, to ovšem vedlo k nepříjemným nehodám - piloti si často ustřelili vlastní vrtuli.
Skutečný průlom pro letecké souboje znamenal vynález holandského konstruktéra Antona Fokkera - jeho synchronizátor umožňoval kulometu pálit jen ve chvíli, kdy se v dráze kulek nenacházela některý z listů vrtule (podrobnosti o synchronizátoru například na anglické Wikipedii).
Tento v zásadě jednoduchý nápad umožnil letecké souboje v té podobě, ve které je známe dodnes. Německá armáda měla tedy výhodu první čelní střelby. Netrvalo ale dlouho a spojenci získali téměř nepoškozenou německou stíhačku a synchronizátor okopírovali.
"Počátky stíhacího letectva byly hodně kruté. Každý čtvrtý stíhací pilot nepřežil výcvik. Ztráty byly vysoké," líčí Driscoll. Na druhé straně tu ale byli i první velmi úspěšní stíhači. Těm, kteří zaznamenali více než pět sestřelů, se začalo říkat "letecká esa". Bylo jich jen si 5 % ze všech pilotů.
Pravidla leteckého soubojeDicta Boelcke z první světové války Dlouho létali piloti bez pořádné představy o tom, jakých zásad by se měli při souboji držet. Německé stíhací eso, Hauptmann Oswald Boelcke, proto sestavil osm pravidel pro letecké souboje.
(překlad z článku na www.valka.cz, pravidla v němčině zde) Zatímco dnes se tyto poučky mohou zdát zcela samozřejmé i průměrnému čtenáři "bigglesovek", ve své době znamenaly takřka revoluci - daly pilotům jasná pravidla, která jim pomáhala dělat klíčová rozhodnutí. |
Nebe nad Evropou ovládly zpočátku německé stíhačky. Chálou na jejich adresu nešetří ani američtí historikové: "Většina jejich stíhacích pilotů měla bohaté zkušenosti z dvoumístných letadel, se kterými létali na ruské frontě. Němci také boj považovali za službu vlasti," říká Howard Fischer, editor časopisu Over The Front.
A poručík Bo Locke, instruktor Top Gunu, dodáva: "Němečtí piloti v první světové válce byli velmi kvalitní. Zaznamenali neuvěřitelný počet sestřelů. Vynikali v taktice. Proto dosahovali tak dobrých výsledků."
Spojené státy se do války zapojily až později. Jeden z nejznámějších amerických pilotů první světové války, automobilový závodník Eddie Rickenbacker, začínal jako vojenský závozní řidič. Brzy se ale nadšený mladík nechal převelet do letecké školy, a odtud vedly jeho kroky na frontu.
Rickenbacker poprvé zvítězil ve vzdušném souboji 29. dubna 1918. Už v září byl nelepším americkým stíhačem s osmi sestřely, díky kterým se stal tzv. esem es. "Existují piloti od přírody, a pak ti, kteří se tomuto umění naučili," rekapituluje Olds. "On byl pilotem od přírody."
Odvaha"Odvaha znamená dělat to, z čeho máte strach. Není odvahy beze strachu." (E. Rickenbauer) |
Titul "eso es" však nosil smůlu. "Zisk tohoto titulu s sebou přinášel nevyhnutelnou zkázu, která postihla všechny předešlé držitele. A tato pověra se stala nejtěžším břemenem, které mě ve vzduchu tížilo. Nemohl jsem zapudit myšlenku, že život držitele tohoto titulu bývá krátký," napsal si do deníku Rickenbacker.
24. září se Rickenbacker ujal vedení 94. letecké eskadry. Svým mužům slíbil, že jim půjde příkladem, a to také hned druhý den demonstroval. Odstartoval ve francouzském Spad 13 a vydal se na lov.
Brzy se mu naskytl pohled na kořist: dva pozorovací letouny LVG. Jejich doprovod ale tvořila pětice německých stíhaček Fokker D-7.
"Fokker D-7 byl bez nejmenších pochyb nejlepším stíhacím strojem první světové války," tvrdí Fischer. "Byl vybaven velmi výkonným motorem s minimální poruchovostí. Spad byl také vynikající letoun. Velmi robustní a s vynikajícími vlastnostmi při střemhlavém letu."
I tak byl ale jeden Spad proti pěti Fokkerům v jasné nevýhodě a většina pilotů by se v takové situaci raději stáhla. Eso es ale nabralo kurs směrem vzhůru - Rickenbacker hodlal, v souladu s prvním pravidlem, zaútočit ze slunce. Když nabral potřebnou výšku, zaškrtil motor. Mohl se tak ke kořisti přiblížit neslyšně a ještě minimalizovat vibrace, které jinak znemožňovaly přesnou střelbu.
Vybral si poslední letadlo ve formaci, přiblížil se na dostatečnou vzdálenost a přesnou dávkou z kulometů Vickers ráže 7,62 mm Fokker sestřelil. Zbylé čtyři Fokkery se rozprchly a ztratily tak možnost útočit koordinovaně. Stíhače první světové války nemají rádiový kontakt, takže Rickenbacker věděl, že se hned tak dohromady nedají. Průzkumné letouny jsou bez doprovodu.
Oba dvoumístné stroje už o něm vědí a snaží se uniknout směrem dolů. Zadní střelci pálí po Spadu a ten musí pod ně, aby se dostal z linie jejich palby. Odtud se mu naskýtá výhled na zranitelný spodek letadel.
Ale piloti se střelci jsou dobře koordinovaní. Jeden letoun se naklání, aby měl jeho střelec prostor k palbě, druhý zasypává Spad střelbou z boku. Kulometná křížová palba není pro letecké eso o nic příjemnější, než pro jakéhokoli jiného pilota. Rickenbacker se ještě hodně zapotí. Stoupal, aby nabral výšku a unikl z dostřelu. Potom překlopil svůj stroj a spustil se střemhlavým letem za nejbližším dvoumístným strojem. Opět musí proletět palbou kulometů Parabellum s kadencí 700 střel za minutu.
Křížová palba Němce spolehlivě chránila, a tak je nepochopitelné, proč se vzápětí rozdělily. Jednomu z nich se to stalo osudným - Rickenbacker využil nabídku a jeden z letounů AKB se řítí k zemi. Pro oba členy posádky to znamená prakticky jistou smrt: "Neměli padáky. Neexistoval způsob, jak sestřelený stroj opustit," vysvětluje Olds.
Fokkery se mezitím zformovaly a vrhly se na Američana. Ten si řekl, že dva sestřely pro dnešek stačí a z místa činu odlétl. "Čtveřice Fokkerů ho nepronásledovala. To tehdy bývalo obvyklé, že se jedna strana rozhodla, že toho už bylo dost, a ukončila boj."
"První světovou válku jsem přežil bez jediného škrábnutí. S nepřítelem jsem se střetl stopadesátkrát, možná stošedesátkrát a zaznamenal jsem 26 vítězství," napsal o sobě později Eddie Rickenbacker. Stal se inspirací pro generace dalších stíhacích pilotů. "Odvaha znamená dělat to, z čeho máte strach. Není odvahy beze strachu."
První světová válka je sice záležitostí dávno minulou, ale vzpomínky na ni přetrvávají, jak ukazuje Driscoll: "Zeptal jsem se leteckého esa z první světové války, jestli ho trápí zlé sny. A on řekl: ‚Naposledy minulou noc.‘ Myslel jsem, že vzpomínky časem blednou, ale není tomu tak."
Vliv na další letecké souboje
První světová válka ukázala, že letecké bitvy budou hrát velkou roli při vojenských střetnutích. Armády tedy v meziválečném období dokázaly posunout vývoj letounů o pořádný skok kupředu. Stíhačky, které spolu bojovaly za druhé světové války, byly na hony vzdálené křehkým dvouplošníkům, starým pouhých dvacet let.
Ale technický pokrok není všechno. Nové, výkonné stíhačky jsou stále jen nástroji v rukou letců. "Taktika, vyvinutá piloty během první světové války obstála ve zkoušce času i pokroku techniky," zdůrazňuje Bo Locke.
Další soubojeV dnešním díle uvidíte rozbory dalších dvou soubojů Dvanáctý díle Leteckých stíhačů v boji nás zavedl na samotný počátek leteckých soubojů. Cílem tvůrců pak bylo především ukázat kontrast i podobnosti v leteckých soubojích z různých období. Proto se v tomto díle podíváme i do druhé světové války a do války korejské. Druhá světová válka Rychlejší letouny s lepší výzbrojí zkrátily pilotům možný reakční čas a zmenšily prostor pro vlastní chybu. Obloha během druhé světové války byla mnohem nebezpečnější, než během té první. V době hloubkového bombardování Německa ztráceli spojenci desítky bombardérů denně, neboť žádný západní stíhač neměl dostatečný dolet. 14. října 1943 bylo jedenácti sty německými stíhači zničeno 65 bombardérů B-17, celkem zahynulo 600 mužů. Změnil to až nový stíhač Mustang P-51, který se stal rovnocenným soupeřem oblíbeného německého Messerchmittu Me-109.   Korejská válka Už v druhé světové válce přišly obě strany s proudovými stíhačkami, za zmínku stojí především Messerschmitt Me-262. Američané pak německé plány nadále zdokonalili. Na druhé straně nové barikády Sověti zkonstruovali legendární MiG 15. O obávané "aleji migů" si přečtete v tomto článku. |
Odkazy a zdroje:
- Manfred von Richthofen (anglicky)
- Bratři Wrightovi (anglicky)
