Bylo by skvělé, kdybychom jednou mohli říct, že část tohoto podcastu, či této zvukové reportáže, byla natočena na hladině oceánu, jen pár desítek metrů nad potopenou ponorkou U-206 Reichenberg. Zatím to však s určitostí nevíme.
S mikrofonem jsme byli na lodi ve chvíli, kdy skupina badatelů ze Severočeského muzea v Liberci a Jizerskohorského technického muzea v Bílém Potoce vylovila improvizované zařízení s kamerou. Záznam ukázal, že rozeseté trosky na dně skutečně připomínají roztrhanou příď ponorky.
Pokud by tomu tak skutečně bylo, znamenalo by to vrchol již čtyři roky trvajícího pátrání po německé ponorce typu VII C, jež se přestala hlásit 30. listopadu 1941. Jak jsme již psali v článcích seriálu Hledáme ponorku U-206, předmětem zájmu libereckých muzejníků se ponorka stala především proto, že se plavila pod patronátem města Reichenberg, tedy dnešního Liberce. Její poslední plavba však zůstává zahalena tajemstvím.
Ponorka U-206 těsně po spuštění na vodu
Indicie z archivního pátrání v Německu, Francii a Velké Británii nasvědčují teorii, že U-206 se potopila nedaleko domovské základny v Saint-Nazaire, možná při tzv. trimovacím ponoru.
Badatelé byli letos na oceánu podruhé. K průzkumu dna na vytipovaných GPS bodech používají především magnetometr, který měří magnetické pole země a dokáže zaznamenat jeho odchylky v místech, kde ho naruší kupříkladu ocelový vrak. Tuto metodu kombinují s vlečným sonarem. Databázi zmíněných GPS bodů tvoří především záznamy rybářů o pozicích neidentifikovaných vraků, které jim ničí sítě. Vraky jsou však zároveň útočištěm ryb, proto k nim jezdí sportovně rybařit.
Pavel Šercl (vlevo) a Ivan Rous připravují k testovacímu ponoru vlastnoručně vyrobené zařízení pro uchycení a vlečení podvodní kamery.
V podcastu byla mimo jiné řeč i o tom, jak se pátrání změnilo po první zkušenosti s oceánem v roce 2021. Z autentického zvukového záznamu je také možné vytušit, že výzvou pro tým není pouze archivní bádání, ale i docela obyčejné přežití na vlnách neklidného Biskaje.
