Walt MossbergWalter Mossberg patří mezi nejslavnější novináře v oboru IT. Překlad "The Steve Jobs I Knew" publikujeme s jeho laskavým souhlasem. |
Že byl Steve Jobs génius, že ovlivnil miliardy lidí a celá odvětví, to už se v tisku probíralo hned ve chvíli, kdy v srpnu rezignoval na svou pozici šéfa Applu.
Steve Jobs je osobnost formátu Thomase Edisona nebo Henryho Forda a ukázal cestu mnoha vedoucím představitelům z nejrůznějších oborů.
Jobs dělal to, co jako šéf firmy dělat měl. Najímal a inspiroval úžasné lidi. Záleželo mu na dlouhodobém úspěchu, nikoli na hodnotě akcií příští měsíc.
Trval na nejvyšší kvalitě výrobků. Vytvářel produkty tak, aby dávaly nové možnosti jejich skutečným uživatelům, nikoli nějakým prostředníkům typu IT oddělení nebo mobilních operátorů. A uměl prodávat. To tedy uměl.
"Jobsovi záleželo na dlouhodobém úspěchu. Vytvářel produkty tak, aby vyhovovaly přímo uživatelům." |
Jak říkával, žil na pomezí mezi technologiemi a svobodnými uměními.
Ale za tím vším byla samozřejmě také osobní stránka Steva Jobse, a mně se poštěstilo do ní nahlédnout. Za 14 let, co Jobs vedl Apple, jsem s ním strávil hodiny a hodiny v osobních rozhovorech. Díky tomu, že jsem recenzent techniky, nikoli reportér zajímající se o ekonomiku, se mu se mnou asi povídalo o trochu lépe a byl sdílnější než s ostatními novináři.
Ani po jeho smrti neporuším soukromí těchto našich rozhovorů. Místo toho vám povím několik příběhů, které Steva vystihují tak, jak jsem ho znal.
Telefonáty
V době, kdy Steve poprvé vedl Apple (do roku 1985), jsem jej ještě neznal. Nepsal jsem tehdy o technice. A v mezidobí, kdy v Applu nebyl, jsem jej potkal jen jednou.
Ale od roku 1997, kdy se do firmy Apple vrátil, mi Steve začal volat domů. Každou neděli večer, asi pět víkendů za sebou. Jako zkušený reportér jsem věděl, že mu částečně šlo o to mi zalichotit, získat mne na stranu jeho tehdy vrávorající firmy. Firmy, jejíž produkty jsem kdysi chválil, ale nyní jsem čtenářům radil, aby se jim vyhnuli.
Ale bylo v tom něco víc. Z telefonátů se stávaly telefonní maratony, devadesátiminutové diskuse mimo záznam, diskuse, které mi odhalily ohromující šíři Jobsova záběru. V jednu chvíli mluvil o dalekosáhlých myšlenkách digitální revoluce. Vzápětí začal o tom, proč jsou současné produkty Applu příšerné a jak se styděl za tu či onu ikonku, barvu či křivku.
Po druhém takovém telefonátu se moje žena na Stevea rozzlobila za to, že nám narušuje víkend. Já ne.
Později občas volal, když si chtěl postěžovat na nějaké moje recenze nebo jejich části. Ačkoli abych pravdu řekl, tou dobou už jsem jeho produkty s klidem doporučoval průměrným, netechnickým čtenářům, pro které píšu své články (to asi proto, že právě tito lidé byli i Steveovou cílovou skupinou).
Věděl jsem, že si mi bude stěžovat, protože vždycky začal slovy: "Ahoj, Walte. Nevolám, abych si stěžoval, ale mám pár komentářů, jestli to nevadí." Většinou jsem s těmi komentáři nesouhlasil, ale to zase nevadilo jemu.
Odhalování nových produktů
"I při soukromých předváděčkách vždy trval na tom, aby byl výrobek zakryt látkou a on jej mohl triumfálně odhalit." |
Někdy, ne vždy, mě pozval okouknout některé nové výrobky předtím, než je ukázal světu. Možná to dělal i pro jiné novináře. Scházeli jsme se v ohromné zasedačce jen za doprovodu několika poradců.
I tady v soukromí Steve trval na tom, že novinky budou na začátku přikryté kusem látky, aby je jako rozený showman mohl s leskem v oku a vášní v hlase přede mnou odhalit. Po ukázkách jsme se mnohokrát zabrali do dlouhých, dlouhých hovorů o přítomnosti, budoucnosti a novinkách z oboru.
Dodnes si pamatuji, když mi ukázal první iPod. Udivilo mě, že se počítačová společnost pouští do výroby hudebních přehrávačů, ale on mi bez dalších podrobností vysvětlil, že považuje Apple za výrobce digitálních produktů, nikoliv počítačů. Stejné to bylo s iPhonem, obchodem iTunes a později iPadem, který jsem si šel prohlédnout k němu domů, protože byl tehdy nemocný a do kanceláře nechodil.
Slajdy
Nejslavnější okamžiky na videu |
Pokud vím, jediná technická konference, které se Steve Jobs pravidelně účastnil a přitom ji neřídil, byla naše D: All Things Digital (Všechno digitální), na které opakovaně vystoupil v rámci interview přímo na jevišti. Měli jsme jen jedno pravidlo, které mu vadilo: nedovolovali jsme slajdy, což byl jeho hlavní prezentační nástroj.
Jeden rok, asi hodinu před jeho vystoupením, mi řekli, že si Steve v zákulisí chystá asi 12 slajdů, přestože jsme mu před týdnem naše pravidlo připomněli. Požádal jsem jeho dva hlavní poradce, aby to s ním probrali, ale řekli mi, že to musím udělat já sám.
Tak jsem šel do zákulisí a povídám mu, že se musí obejít bez slajdů. Vzhledem k jeho pověsti bych se nedivil, kdyby odmítl vystoupit nebo naštvaně odešel. Zkusil se se mnou dohadovat. Ale když jsem trval na svém, řekl jen: O. K. A šel na pódium bez slajdů, a jako obvykle si publikum zcela získal.
Chlazená voda v pekle
Na naší čtvrté konferenci All Things Digital souhlasili jak Steve, tak jeho dlouholetý rival, brilantní Bill Gates, s tím, že se vůbec poprvé objeví společně na jednom pódiu. Ale málem se to nepodařilo.
V den vystoupení jsem ještě před Gatesovým příjezdem dělal před diváky interview se Stevem Jobsem a zeptal jsem se ho, jaké to je být vývojářem softwaru pro Windows. V té době už byly iTunes od Applu nainstalovány na milionech počítačů s operačním systémem Microsoftu.
Jobs si rýpnul: "Je to jako dát někomu v pekle sklenici vody."
Gates přijel, slyšel o té poznámce, a samozřejmě se rozčílil. Když se oba viděli před vystoupením, Gates Jobsovi řekl: "Takže já jsem zřejmě zástupce pekla."
Gates Jobsovi řekl: "Takže já tu zastupuju peklo?" A Jobs mu jen podal vychlazenou lahev vody. Napětí bylo prolomeno a následný společný rozhovor byl až dojemný. |
Jobs Gatesovi jen podal vychlazenou lahev vody, kterou měl s sebou.
Napětí bylo prolomeno, oba muži se při rozhovoru chovali jako státníci, a výsledkem byl triumfální úspěch. Na konci publikum vstalo, tleskalo vestoje, někteří se slzami v očích.
Optimista
Nemohu nijak vědět, jak Steve komunikoval se svým týmem v nejtemnějších dnech, které pro Apple nastaly v roce 1997 a 1998. Tedy v době, kdy byla společnost na pokraji krachu a musela se obrátit na svého rivala Microsoft.
Rozhodně v jeho povaze nechyběla jistá prchlivost, a předpokládám, že se tu a tam projevila. To ostatně dosvědčují uvěřitelné historky o tom, jak obtížná byla některá jednání s partnery a prodejci.
Ale mohu čestně prohlásit, že v jeho rozhovorech se mnou byly jeho domovskou rovinou hlasu jistota a optimismus, a to jak ohledně společnosti Apple, tak ohledně celé digitální revoluce.
Dokonce když mi říkal o tom, jaké problémy provázejí jeho jednání s velkými nahrávacími studii, jejichž hudbu chtěl digitálně prodávat, nebo když si stěžoval na konkurenci, vždycky, alespoň když mluvil se mnou, byl jeho tón trpělivý a optimistický. Možná to bylo proto, že jsem novinář, ale i tak to bylo neobyčejné.
Když jsem někdy v našich rozhovorech kritizoval politiku nahrávacích studií nebo mobilních operátorů, překvapil mne tím, že se jich s jistým sebezapřením zastával. Vysvětloval mi, jak svět vypadá z pohledu těchto studií či operátorů a jak těžké to mají v době digitální revoluce a jak se z toho nakonec vymotají.
Steve Jobs a 11 jeho revolučních produktů Prohlédněte si s námi 11 produktů, kterými Steve Jobs změnil tvář dnešního IT. |
Stevova optimistická povaha se projevila i tehdy, když Apple otevřel svůj první obchod: Apple Store. Bylo to náhodou nedaleko mého domova, na předměstí Washingtonu, D.C. Steve provedl novináře po obchodě (podívejte se na video), pyšný jako otec na své dítě. Podotkl jsem, že takovýchto obchodů jistě nebude mnoho, a zeptal jsem se, co vůbec Apple ví o prodeji.
Podíval se na mne, jako kdybych se zbláznil. Řekl, že takových obchodů bude spoustu, spoustu. A že Apple strávil celý rok tím, že ladil jednotlivé detaily obchodů pomocí maket umístěných na tajném testovacím místě.
Poškádlil jsem ho otázkou, jestli si i při svých povinnostech výkonného ředitele Applu našel čas na to, aby osobně schválil všechny detaily, jako je barva dřeva nebo průsvitnost skla.
Samozřejmě, řekl.
Procházka
Když se Steve po transplantaci jater zotavoval doma v Palo Alto, pozval mě jednou k sobě. Nakonec z toho byla tříhodinová návštěva s vloženou procházkou do blízkého parku, na které trval, i když jsem měl obavy o jeho křehké zdraví.
Vysvětlil mi, že chodí každý den. Každý den si dává vzdálenější cíl a jeho dnešním cílem je park. Při chůzi se náhle zastavil a zdálo se, že je mu špatně. Prosil jsem ho, abychom se vrátili domů. Poznamenal jsem, že neumím poskytnout první pomoc a že už před sebou vidím titulky: "Bezradný novinář nechal zemřít Steva Jobse na chodníku."
Ale on se smál, odmítl se vrátit a po krátké pauze jsme pokračovali k parku. Sedli jsme si na lavičku, mluvili o životě, rodinách a našich nemocech. (Já jsem pár let předtím měl srdeční infarkt.) Napomínal mě, jak důležité je zachovat si zdraví. A pak jsme se vrátili.
K mé neskonalé úlevě Steve Jobs toho dne nezemřel. Ale teď, stále příliš mladý, opravdu odešel, a pro svět je to velká ztráta.
(Článek původně vyšel v anglickém jazyce na The Wall Street Journal - All Things Digital, na Technet.cz vychází s výslovným souhlasem autora v českém překladu.)
