Příběh malého letiště, které po útocích z 11. září „vyklízelo nebe“

Okolnosti teroristických útoků z 11. září 2001 provedených dopravními letadly v USA jsou známé do nejmenších detailů. Na pozadí těchto událostí však zůstává málo známá kapitola napsaná řídícími letového provozu ze střediska Gander, které na postapokalyptické obloze toho dne sehrálo důležitou roli.
Operace Yellow Ribbon a zaplněné kanadské mezinárodního letiště Gander

Operace Yellow Ribbon a zaplněné kanadské mezinárodního letiště Gander | foto: Gander Airport

Druhý díl seriálu. V prvním jsme se věnovali úsilí o rychlé vyklizení nebe po útocích z 11. září 2001.

Když vedoucímu střediska Gander zazvonil telefon, supervizor ze střediska New York jej stroze informoval o uzavření amerického vzdušného prostoru. Kanada si všechny stroje mířící k hranicím musí ponechat na svém území. Téměř vzápětí volali z ředitelství NAV Canada a informaci potvrdili. Vyhlášený lockdown se okamžitě dostal k supervizorům prostorů HIGH a OCEANIC. Jejich první autentickou reakcí bylo, že je to zcela nemožné zařídit. Když přišel příkaz obrátit letadla směrem od vzdušného prostoru USA, nacházelo se v severoatlantickém prostoru zhruba 400 letadel. Jsou-li mezi nimi „řízené střely“, měli by je mít za chvíli na dohled, proběhlo řídícím hlavou.

Ani ne polovina letadel se nacházela před dělicí čárou odpovědnosti středisek Gander OCA a Shanwick OCA, která je vymezená 30. stupněm západní délky. Avšak obrácení takového množství letadel letících v jednom směru do směru opačného není v tak specifické oblasti, jakou je severoatlantický region, zrovna jednoduchý proces.

Gander jako záchranný vor

Město Gander se nachází v ploché krajině na severovýchodě ostrova Newfoundland. Mezinárodní letiště leží východně od města a je poslední, či chcete-li první leteckou zastávkou na severoamerickém území na cestě přes Atlantik. Gander byl pro výstavbu letiště vybrán v roce 1935 díky výhodné poloze na ortodromě mezi New Yorkem a Londýnem. Tehdejší „Newfoundland Airport“ byl otevřen 11. ledna 1938 po dvou letech výstavby. Letiště sehrálo strategickou roli za druhé světové války, kdy jím na cestě do Evropy prošlo na 20 000 kusů stíhacích letadel a bombardérů.

Kanadské mezinárodní letiště Gander

V poválečném dynamickém rozvoji letecké dopravy se z Ganderu stalo klíčové letiště pro dotankování paliva i možnost nouzového přistání. Pro posádky letadel se stal Gander vyhlíženou jistotou, pomyslným záchranným vorem v severním Atlantiku. Prvním pravidelným komerčním letadlem, které zde přistálo 24. října 1945, byl Douglas DC-4 společnosti American Overseas Airlines na lince z New Yorku do Berlína.

V roce 1950 bylo ze střediska Moncton do hangáru 22 v Ganderu přemístěno středisko řízení letového provozu OCA (Oceanic Control Area). Gander OCA bylo odpovědné za řízení letů v oblasti Newfoundlandu a nad západní polovinou severního Atlantiku. Na jeho východní straně bylo zřízeno středisko Shannwick OCA.

Seznam kanadských letišť v jednotlivých provinciích, která pojmula divertovaný provoz:

  • Provincie Newfoundland a Labrador: Deer Lake Regional Airport 1, St. John´s 21, základna kanadských leteckých sil Goose Bay 7, Stephenville 8, Gander 38
  • Nové Skotsko: Halifax 47
  • Nový Brunšvik: Greator Moncton 10
  • Québec: Montrealu-Mirabel 10, Montreal-Pierre Trudeau 7
  • Ontario: Toronto-Pearson 14, John C. Muncro Hamilton 4
  • Manitoba: Winnipeg James Armstrong Richardson 15
  • Alberta: Edmonton 6, Calgary 13
  • Severozápadní území: Yellowknife 1
  • Yukon: Whitehorse 3
  • Britská Kolumbie: Vancouver 34

Vzhledem k tomu, že větší část Atlantiku neměla (a dosud nemá) radarové krytí, byla práce řídících založená na čistě procedurálních postupech. Zjednodušeně řečeno, virtuální obraz letového provozu si řídící skládal ve své hlavě jen na základě hlášení posádek letadel, časových parametrů, rychlosti a hlášení o poloze při přeletu hlavních poledníků.

Rádiové spojení mezi pozemní a letadlovou stanicí zajišťoval radiotelegrafista na krátkých vlnách HF (High Frequency). Řídící od něj dostával informace s časovou prodlevou. Vzhledem k omezenému navigačnímu vybavení jak na palubě letadla, tak na zemi a komunikačním potížím v extrémním meteorologickém prostředí, byl první systém řízení letového provozu nad Atlantikem ve srovnání s dneškem velmi primitivní. Dnešní středisko Gander je vybaveno moderní technikou, která z řídících sňala dávnou procedurální zátěž. Radarové krytí nad Atlantikem však nadále zůstává omezené.

Letiště Gander mělo v roce 2001 dva dráhové systémy: 04/22 a 13/31. RWY 04/22 byla svoji délkou 3 109 metrů a šířkou 46 metrů v 80. letech vybrána NASA jako nouzová přistávací dráha pro raketoplán Space Shuttle. Zajímavostí je, že v den startu raketoplánu byla směna ve středisku Gander posílena.

Zařídit nemožné

Vzhledem k nedostatečnému radarovému krytí mají letové koridory jednosměrnou povahu, navíc jsou oddělené geograficky. Pro sled provozu na západ je určena severnější trasa, zatímco pro lety na východ je koridor posunutý na jih. Severoatlantický vzdušný prostor byl s přibližně 1 300 lety denně (údaj pochází z roku 2018) nejrušnějším oceánským vzdušným prostorem na světě.

Nad Newfoundlandem se tok letového provozu slévá do pomyslného hrdla trychtýře, za kterým se dělí do dalších proudů podle své destinace. Středisko Gander má prostor odpovědnosti rozdělený do třech základních segmentů. Sektor GANDER OCEANIC, jehož odpovědnost je v horizontálních hranicích vymezená zmíněným 30. stupněm západní délky a vzdáleností zhruba 200 námořních mil (cca 370 km) od pobřeží, ve které jsou letadla zachycena radarem.

Dále sektory GANDER HIGH AREA a GANDER LOW AREA s vertikálním dělením ve FL 285. Tyto tři prostory odpovědnosti se dají rozdělit až na pětisektorovou konfiguraci, která byla okamžitě využita. Do řízení na sektorech se zapojili všichni přítomní řídící, další byli povoláni z domova.

Řídící ze střediska Gander byli první, kteří nařizovali odklon za použití fráze, „vzdušný prostor Spojených států je zavřený, nemáte povolení pro vstup.“ Posádky si jej ovšem nedokázaly přetavit v realitu. Proti znění této fráze se mnozí piloti ohrazovali a zahlcovali frekvenci dotazy, na které řídící neznali odpověď. Na živé frekvenci pro takový chat nebyl prostor. Zatímco za normální situace si záložní letiště stanovuje sama posádka, nyní tuto pravomoc převzali řídící. Pro výběr místa přistání však bylo nutné spojit daný typ letadla s vhodným dráhovým systémem.

Jiné posádky, které přes ACARS získaly pokyny od své operační kontroly o pokračování letu, se o svém osudu pokusily vyjednávat. Teprve pohrůžka možným vojenským zásahem je dokázala přimět ke spolupráci. Jedna z nejčastějších reakcí, která od řídících zaznívala, proto byla: „Ne, ne, ne…vy mi nerozumíte. Skutečně do Spojených států nemůžete, musíte přistát zde v Ganderu!“

Přesto se řídící snažili přizpůsobit pocitům, které v kokpitu vládly, a když to jen trochu šlo, zahajovali konverzaci tím, že pro ně mají důležitou zprávu, se kterou je za minutu osloví. Čas na rozmyšlenou ovšem neznamenal, že se diskuze připouští. Slovo Gander jako známý pocit jistoty při letu přes Atlantik se ve vědomí posádek proměnil v jednu velkou pochybnost.

Řídící na sektoru HIGH směřovali letadla na přidělená letiště, ale jako by toho bylo málo, některá z nich, například UA 929 a AA 49, musela vypustit část paliva, aby tak dodržela povolenou váhu na přistání. Proces vypouštění paliva je pro řídícího velmi stresující záležitost. Podmínky pro jeho uplatnění jsou striktní a při manévrování s letadlem je zapotřebí maximální opatrnosti.

Meteorologické podmínky v Ganderu umožnily vizuální přiblížení na dráhu 22. Řídícím na TWR však bylo jasné, že většina posádek s jejich letištěm nemá žádnou zkušenost. Vzhledem k časové tísni se také předpokládalo, že posádky nemusely mít dost času k podrobné přípravě. Zvolená RWY 22, která byla nejdelší, jim tak měla dodat nejen pocit bezpečí, ale splňovala i předpoklad přiblížení nad neobydlenou oblastí.

Pohled z řídící věže kanadského mezinárodního letiště Gander.

Situace vyžadovala i odlišný způsob koordinace mezi personálem plochy a TWR. Za normálních okolností je personál plochy předem informován o určeném stání letadla. Nyní pouze monitoroval frekvenci TWR a přizpůsoboval se vydaným pokynům. Po přistání však některé posádky nevzdávaly svůj boj a snažily se letištní složky přesvědčit k dotankování ve snaze pokračovat v letu. Teprve katastrofické záběry z televizních stanic je přesvědčily o tom, že Gander je jejich konečná stanice. Na jak dlouho si nikdo nedokázal představit.

Plné letiště

Plánek mezinárodního letiště Gander

Za druhé světové války byl dráhový systém 09/27 rozšířen na šířku tři sta metrů, a i když z této části zůstal jen fragment, byl plně využit. I když plocha letiště byla velká, letouny byly na sebe místy namačkány. Po zaplnění všech stání na ploše celého letiště byla další letadla operativně odstavována na TWY B a RWY 13. Kapacity jednotlivých letišť na Newfoundlandu, kromě Ganderu se jednalo o St John´s, Goose Bay, Stephenville, byly neustále telefonicky koordinovány se sektorem HIGH.

Kolik letadel jste ještě schopni přijmout, byla „otázka za milion dolarů“. Zajímavým faktem je, že řídící se mezi sebou nespoléhali jen na automatický přenos dat, ale po celou dobu si informace o sledu letadel – kdo koho následuje, v jakém čase a hladině – kontinuálně telefonicky potvrzovali. Prvky „staré školy“ byly tím nejlepším způsobem, jak ve vyhrocené situaci předejít nedorozumění.

Pohled na dráhy TWY B a práh RWY 13 letiště Gander při akci Yellow Ribbon.

Pro dodržení bezpečnosti, zároveň i plynulosti, byly rozestupy mezi letadly větší, než vyžadovala turbulence v úplavu, což je turbulence způsobená pohybem letadla vzduchem. RWY 22 byla sice nejdelší, ale po přistání ji na jejím konci nešlo vyklidit, opustit. Letadlo muselo provést tzv. backtrack, otočit se o 180 stupňů, a pět set metrů pojíždět v opačném směru k první odbočce na TWY A. Správné načasování povolení k přistání proto hrálo důležitou roli. Přesto se stalo, že Jumbo TWA se při otočce na dráze zdrželo o něco déle, a Airbus 330 společnosti SABENA dostal pokyn GO AROUND, což znamená, že má dráhu přeletět po přrušeném přistání.

Typy letadel byly velmi rozdílné: B-747 / 757 / 767, A-310 / 330 / 340, DC-10, ale i dvě vojenská transportní letadla Lockheed C-5 Galaxy a Lockheed C-141 Starlifter. Stejně pestrá byla i paleta leteckých společností: Virgin Atlantic, British Airways, Aer Lingus, Lufthansa, Sabena, Air France, American Airlines, Continental, United, US Airways, Delta a další.

V 13:06 přistál v Ganderu poslední odkloněný stroj. Středisko Gander dokázalo zaopatřit 224 letadel za bezmála čtyři hodiny. SCC ukončilo operaci Yellow Ribbon po šesté hodině večer 11. září, ihned poté, co byl uzemněn poslední letoun. Nyní byly radarové obrazovky prázdné, ticho na frekvencích ohlušující. Nebe nad Severní Amerikou osiřelo.

Stres na palubě

Ticho však nebylo na palubách letadel. Za všechna uveďme let United 929 z Londýna do Chicaga. Michael Ballard byl kapitánem Boeingu 777, do jehož kokpitu dorazila zpráva prostřednictvím systému ACARS (Aircraft Communications Addressing and Reporting System). To je digitální datový okruh pro přenos krátkých zpráv mezi letadly a pozemními stanicemi pomocí rádiových vln nebo satelitu. Zprávu odeslal chicagský operační dispečink a zněla takto:

UA929 LHRORD

-MESSAGE FROM CHIDD-

…TWO PLANES HAVE HIT THE TRADE CENTER IN NYC… THIS IS HIJACKING….OTHERS MAYBE IN PROGRESS…

CHIDD BURT SCHULTZE

Ve zprávě se hovořilo o tom, že do budovy Světového obchodního centra narazila dvě unesená letadla a vše ostatní se zatím řeší.

Ballard okamžitě povolal do kokpitu dalšího člena zesílené posádky, který se ozbrojený sekerou postavil ke dveřím a kukátkem pozoroval situaci v kuchyňce. Stejně tak si piloti pro případnou obranu připravili hasící přístroj. Poté Ballard obeznámil se situací palubní personál a cestující. Od té chvíle se atmosféra v letadle změnila k nepoznání.

Ještě před chvílí pohodový let byl najednou plný emocí, stresu a podezřívavých pocitů vůči některým cestujícím. Když Ballard po přistání informoval cestující o tragických událostech, do palubního rozhlasu přepojil vysílání BBC. Cestující však měli štěstí, že jejich boeing byl zaplněn jen ze tří čtvrtin, a tak se během následujících 19 hodin strávených čekáním na výzvu k vystoupení mohli protáhnout. Dveře však musely po celou dobu zůstat zavřené.

Letiště Gander, které do té doby vypravovalo 8 letů denně, jich během čtyř hodin muselo zaopatřit na 38. Logicky proto chyběl dostatečný počet odbavovací techniky, schody, pozemní zdroje, vozíky, vykladače a v neposlední řadě i personál. Omezené možnosti terminálu nedovolovaly shromáždění většího počtu cestujících, takže lidé čekali v letadlech dlouhé hodiny, než na ně přišla řada.

Vzhledem k vážnosti bezpečnostní situace bylo třeba každé zavazadlo zrentgenovat. Zavazadla však cestujícím vydána nebyla. Každého z cestujících i členů posádky (celkem mělo jít o 100 národností) bylo nutné při příchodu do země formálně odbavit. Mnozí navíc neměli pro pobyt v zemi vízum, ale situaci bylo třeba řešit racionálně. Personál letiště i kanadská policie a celní úřad sloužily nepřetržitě dvacet čtyři hodin a pracovníci podléhali vyčerpanosti.

„Respektoval jsem, že snahou nejvyšších autorit bylo držet letadla coby možné zbraně stranou od velkých aglomerací. Nebyl to pro nás zrovna komfortní pocit, ale byla to realita, kterou jsme chápali,“ řekl starosta Ganderu, když byl o vznikající situaci informován.

V roce 2001 měl Gander 9 651 obyvatel, nyní musel absorbovat 6 221 cestujících a 437 členů posádek . Ten den na ostrově Newfoundland probíhala stávka řidičů školních autobusů. Jakmile se odbory dozvěděly o nečekaném přílivu cestujících, stávku odvolaly a rozjely se pomoct na letiště. Letištní plocha se pak zaplnila desítkami typicky žlutých autobusů.

Stejně tak se zapojila většina občanů města. Organizovali ubytování, připravovali jídlo, zajistili sbírku oblečení i případnou potřebnou medikaci. Lidé se však postarali i o zábavu ve formě například improvizovaných koncertů či lodních výletů za pozorováním velryb. Většina cestujících byla sice ubytována kolektivně, ale řada z nich využila nabídku ubytování v rodinách, odkud si mohli zavolat domů a vyřídit své osobní věci.

Všech 200 lidí ze zmíněného letu UA 929 bylo převezeno do vesnice Gambo a improvizovaně ubytováno v kostele Armády spásy, kde na zemi spali na matracích. Tak jako jiní se po celou dobu svého nedobrovolného pobytu, který se protáhl na rekordních pět dní, nedostali ke svým osobním věcem. Obyvatelé Gamba, ležícího 50 km na východ od Ganderu na břehu zálivu Freshwater, jim zaopatřili nejen jídlo, ale i oblečení.

Tito cestující pocházeli z dvaceti národností celého světa. Ve vesnici však byli ubytováni i lidé ze dvou dalších letadel, letů Delta a Continental. Dvoutisícové Gambo se přes noc rozrostlo o dalších tisíc lidí. Bizarní situaci, podobnou přistání na jiné planetě, přežívali cestující díky přízni a laskavosti místních s humorem.

Již 12. září bylo rozhodnuto o postupném uvolňování restrikcí. První na řadu přišly odkloněné lety, následovaly přeshraniční lety do Spojených států a lety za VFR, tedy takové, které probíhají za počasí s velice dobrou viditelností.

Plnohodnotný restart letového provozu byl zahájen 13. září. Poslední odkloněný let byl UA 929, který opustil Gander, potažmo Kanadu 16. září. Při jejich odletu vlála na TWR na půl žerdi stažená americká vlajka.

„Bylo fajn vás tu mít…a zastavte se zase někdy,“ zaznělo po frekvenci z TWR, vřelost těch slov byla opravdová. Let UA 929 byl také posledním odkloněným letem, který ve Spojených státech přistál.

Během nedobrovolného pobytu vzniklo mezi obyvateli osamělé provincie, a ještě nedávno cizinci z letadel, která nad Newfoundlandem jen přelétávala, pevné pouto. Laskavost a velkorysost obyvatel této osamělé provincie se ve chvílích nejkritičtějších ukázaly jako jim vlastní. Řada cestujících vyjádřila po návratu domů svoji vděčnost například financováním různých projektů v místních komunitách. Navázaná přátelství přetrvala do dnešních dnů.

Provincie Newfoundland a Labrador přivítaly na svých letištích na 13 000 cestujících ze 75 letadel, což bylo dohromady mnohem více než v jiných částech Kanady. Dohromady se jednalo o 40 000 tisíc cestujících a posádky. V počtu letadel a přijatých cestujících šlo o druhá největší čísla v operaci Yellow Ribbon.

V roce 2013 byl produkován kanadský muzikál Come from Away, který popisuje události v Ganderu 11. září 2001. V roce 2017 ho uvedlo newyorské divadlo Broadway.

  • Nejčtenější

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

14. března 2024

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí...

Nejsilnější raketa úspěšně prošla prvním testovacím letem do vesmíru

14. března 2024  12:12,  aktualizováno  15:31

Společnost SpaceX poprvé dostala svůj Starship do vesmírného prostoru. Po dvou předchozích...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Svět uznal nároky Beneše. Československo vyhrálo spor s Polskem o Javorinu

12. března 2024

Před 100 lety se Československo dočkalo mezinárodního uznání ve sporu s Polskem o Javorinu....

Tato novinka ve vyhledávání Googlu lidi pěkně vytáčí. Máme řešení

12. března 2024  10:45

Jedna z novinek, kterou přineslo evropské Nařízení o digitálních trzích, je změna v tom, jak Google...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Polopás není polovičaté řešení. Třetí říše byla mistrem v oboru

18. března 2024

Druhá světová válka byla zlatým věkem polopásových vozidel. Vyráběli je především Němci a...

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...

Kuličková myš, VHS a další technologické skvosty nedávné minulosti

19. března 2024

S některými bylo možné se běžně setkat ještě před deseti lety, jiné je možné koupit a používat...

Od Amazonu po Voyo. Velký test streamovacích služeb našel obří rozdíly

19. března 2024

Premium V jedné můžete vybírat z dvou set filmů a seriálů, ve druhé z osmi tisíc. V jedné je speciální...

Zemřel astronaut Stafford, který si ve vesmíru „podal“ ruku s Leonovem

18. března 2024  19:10

Ve věku 93 let po dlouhé nemoci zemřel někdejší astronaut Thomas Stafford, který byl zapojený do...

Apple přidá do svých zařízení generativní AI, využije k tomu Google

18. března 2024  13:34

Apple jako jedna z mála technologických společností nezachytil příchod vlny generativní umělé...

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...