Čtete pokračování článku z 1. ledna 2024
Mlčeti zlato
Prvotní komunikace zástupců letiště a zainteresovaných stran vůči veřejnosti představovala žalostnou tragédii. Zaměstnanci měli zakázáno hovořit se zástupci tisku a představitelé KLM předstírali, jako by se žádná havárie nestala. Taktikou byly všemožné obstrukce a zametání stop vedoucích k pravdivým informacím. Byl to přesný opak toho, co předváděla společnost PAA, Pan American Airways, po katastrofě Constellationu Empress of the Skies, který se zřítil během přiblížení 15. dubna 1948. Zástupci PAA byli přesvědčení, že čím dříve zpřístupní všechna ověřená fakta, tím dříve tragický příběh vyprchá z předních stránek novin. A tak se i stalo.
O jaké pokrytectví šlo ze strany irských úřadů, vystihoval nejlépe článek uveřejněný v Irish Times pod nadpisem Na letišti se rychle spustil poplach. Článek byl postaven na lživém tvrzení, že poplach byl na letišti, i na meteorologických lodích, spuštěn již dvanáct minut po odletu Constellationu. Důkazem měl být zápis v provozní knize hasičské stanice. Jenže nic takového neexistovalo. Stejně tak se nakonec nepodařilo, a to ani pod pohrůžkou sankcí, umlčet všechny zasvěcené zaměstnance. Díky odepírání informací tak okolnosti záchranné operace vyplouvaly pomalu a o to víc bolestivě na povrch. Skrze noviny zároveň promlouvali cestující, kteří před vděčnými novináři dávali průchod svým prožitým útrapám.
Vyšetřování
Oficiální vyšetřování nehody bylo před vrchním soudem v Dublinu zahájeno 29. listopadu 1954. Celkem se odehrálo na dvacet osm stání. Byly vytýčeny tři hlavní směry vyšetřování katastrofy: příčiny smrti dvaceti osmi osob, důvody zahájení opožděných záchranných prací a příčiny pádu letadla.
Triton dopadl do bahna 2,5 km od konce RWY 14, dvě stě metrů vlevo od její prodloužené osy. První dotek s bahnitým terénem přišel v pravém náklonu a utrhl vrtule na motorech 3 a 4, následně se z lože vytrhly oba motory. Letoun se zastavil zdánlivě neporušený, s mírně zvednutou přední částí, položenou na mělkém bahnitém terénu. Právě to rozhodlo o přežití části cestujících poté, co praskla palivová nádrž. Po relativně měkkém dopadu byli všichni lidé na palubě naživu.
Při posledním nárazu došlo k proražení palivové nádrže v místech hlavního nosníku křídla. Trhlina se nacházela v horní části nádrže, pod podlahou, v šířce jednoho metru. Voda a palivo zatékaly do zadní části kabiny. Lowensteinová a její kolegové byli pod tlakem, a hlavní kabinové dveře v zadní části nedokázali otevřít. Nakonec byli stejně jako cestující přemoženi silnými zplodinami. Jak se také ukázalo, existoval zásadní v rozdíl v otevíracím mechanismu dveří, který byl na typu Super Constellation odlišný od starší verze.
Problém s otevřením dveří měli ze začátku v přední části i muži z kokpitu. O minuty později se pro výpary působící nevolnost a zvracení nebyli schopni dostat na pomoc do zadní části. Uvnitř trupu šlo vydržet jen krátkou chvíli po nadechnutí se čerstvého vzduchu. I když byl kapitán Viruly poslední, kdo po pečlivé kontrole baterkou a přemáhajících výparů zaplavený trup letounu opustil, na ocasní ploše se objevili další dva cestující.
Protože baterie letounu byly pod vodou, nouzové osvětlení nefungovalo. Při nárazu byla také zničena nouzová vysílačka. Světlice nemohly být použity s ohledem na výpary z paliva. Jeden z cestujících však chtěl na křídle potlačit nervozitu z přežité hrůzy cigaretou. Naštěstí byl jeho kuřácký úkon razantně zastaven těsně před škrtnutím bdělou cestující, o čemž později měla svědčit jeho namodralá tvář.
Další poznatek byl, že bílé světlo z baterek se pro signalizaci ukázalo jako slabé, a světlice mohly být bezpečně použity až poté, co se záchranné čluny dostaly bezpečně daleko od letadla.
Malým zázrakem bylo, že ze všech zachráněných byla hospitalizovaná pouze jediná cestující Caroline Platzová, která však zemřela o několik hodin později v nemocnici v Limericku na následky mnohačetných zranění. Jako jediná seděla v místech, kde se trup během nárazu rozlomil.