Historicky prvním pokusným vysíláním byly záběry z všesokolského sletu v roce 1948. Příjem zajistilo 25 televizních přijímačů, rozmístěných na veřejných místech v Praze. Pravidelné vysílání bylo zahájeno 1. května 1953.
Začátky televizního vysílání byly poměrně krušné. Vysílalo se z jediného 5kW vysílače na petřínské rozhledně, který pokryl území o rozloze 50 kilometrů. Vysílalo se výhradně živě, protože neexistoval způsob, jak televizní signál zaznamenat. Tlustý svazek kabelů z kamery vedl k vysílači, který signál poslal na vysílač na petřínské rozhledně.
Snímací elektronka, kterou byly osazeny první televizní kamery. Z nich pochází třeba historické záběry vystoupení mladého Karla Gotta.
První zařízení, které umožnilo nahrávat signál z kamery, se jmenovalo Telerecording. Byla to vlastně sestava obrazovky s vysokým jasem a kontrastem a filmové kamery s fixním ohniskem. Kamera snímala obrazovku a obraz se zaznamenával na filmový pás. Díky společnému napájení a přesné synchronizaci nedocházelo k blikání, či rušivému "čárování" v obraze.
První přístroj Československé televize, který byl schopen nahrávat videosignál z kamery.
Filmový pás měl samozřejmě omezenou délku záznamu a chvíli trvalo, než vyčerpanou cívku obsluha vyměnila za novou. V tu chvíli použila telefon, který byl součástí Telerecordingu, a zavolala režisérovi, který přerušil děj nahrávaného pořadu. V případě televizní show moderátor vyplnil vzniklou přestávku vatou pro diváky v sále a když dostal pokyn, že je záznam opět připravený, pokračoval tam, kde předtím skončil.
První magnetický rekordér museli do ČST propašovat
Obrovským pokrokem byl magentický záznam. Umožňoval přímý záznam z kamer, dalo se na něm s docela velkou přesností stříhat a práce byla mnohem rychlejší. Na rozdíl od Telerecordingu nebylo potřeba zdlouhavého chemického zpracování fotomateriálu v laboratoři.
První magnetický studiový videorekordér, který Československá televize používala pro zpracování natočených materiálů a vysílání.
Získat takový stroj byl však v tehdejším socialistickém Československu oříšek, protože patřilo mezi země, na které bylo uvaleno embargo na dovoz některých technologií. A protože se stroje americké společnosti Ampex (podle které se i tento videosystém jmenoval) používaly i v armádě pro záznam telemetrických údajů z raket, nebylo možné je do Československa získat přímou cestou.
Nejbližší zemí, která nebyla na "černé listině", byla Jugoslávie. Rekordér se tedy objednal tam a po cestě se zásilka "ztratila". V Terstu ji z lodi přeložili na kamion a dovezli do Prahy. Zde byl uprostřed noci pod rouškou tmy rekordér Ampexu vyložen v dnešní Vladislavově ulici a vynesen do druhého patra Měšťanské besedy, odkud Československá televize vysílala. Je to stejná budova, ve které později začínala TV Nova.
Unikátní zachráněné kousky
Součástí výstavy jsou i dnes již zcela unikátní kousky, které byly zachráněny technickými nadšenci. Mezi ně patří i Vratislav Rýpar, který v televizi pracuje jako technik od roku 1969 a který se významně podílel na realizaci výstavy.
Krásným příkladem zachráněného stroje je profesionální videorekordér Machtronics MVR-15 z roku 1964, který zaznamenával obraz a zvuk na jednopalcový magnetický pás.
Unikátní rekordér Machtronics MVR-15 z roku 1964.
Rekordér byl při obsazení vojsky v roce 1968 poškozen a posléze s označením "oprava nerentabilní" vyřazen z inventáře televize. Pan Rýpar jej měl odvézt do sběrny, avšak místo rekordéru do sběrny odvezl skutečný šrot ve stejné hmotnosti a technický unikát schoval a opravil. "V době kdy žádné domácí videorekordéry neexistovaly jsem na něm dětem pouštěl nahrané večerníčky" doplňuje vyprávění Vrastislav Rýpar. Nutno doplnit, že i dnes je díky jeho velké péči a umu rekordér zcela provozuschopný.
Prohlédnout si mimo jiné můžete i režijní pult, nebo první dělený barevný kamerový systém Philips.
Některé exponáty, jako profesionální monitory Tesla, jsou v provozu. Ty stačilo po mnoha letech ve skladu pouze oprášit a zapnout. A mimochodem, jejich obraz je nečekaně dobrý.
Výstava není příliž rozsáhlá, ale, podle mne, autora článku, velmi zajímavá. K vidění je od 1.5. do 31.12.2013 v Národním technickém muzeu v Praze. Cena standardního vstupného do celého muzea je 170 Kč. Více na www.ntm.cz.
Kvízová otázka na konec
Poznáte, co je objekt na následujícím obrázku a jak se používal?
Kdo ví, pochlubte se v diskuzi. Vysvětlení zde prozradíme ve čtvrtek.
