Vysílání přenášené koaxiálním kabelem sledovaly desítky novinářů. Veřejnosti ale pracovníci Vojenského technického ústavu předváděli televizi již na konci sedmačtyřicátého roku.
Historie vývoje televizního vysílání na Tanvaldsku je však delší. V průběhu roku 1943 přestěhovala německá firma Fernseh A.G. podstatnou část svého podniku z Berlína do textilní továrny v Dolní Smržovce.
"Podle informací, které se mi podařilo získat, byl jedním z hlavních úkolů vývoj a následná výroba zařízení Seedorf, které pracovalo s dvousetřádkovou kamerou, a které bylo určeno pro řízení bomb velkého kalibru na velké cíle. Pracovali zde také na zařízeních pro televizní přenos map, snímání filmů a přenos obrazů mezi dvěma telefonujícími osobami," vysvětluje bývalý učitel fyziky a matematiky Michal Bartoš ze Smržovky, který se historií zdejšího televizního vývoje dlouhodobě zabývá.
Nešlo jen o firmu Fernseh A.G. v Dolní Smržovce. Ve Velkých Hamrech měl továrnu Blaupunkt a další německá firma sídlila v Riedlově sklárně v Desné. Všechny úzce spolupracovaly.
"V Tanvaldě se někteří pracovníci zabývali televizním systémem 625 řádků, jenž se používá po celém světě v podstatě dodnes. Takže lze říci, že vznikl právě tady," míní Bartoš. Ve stejné továrně se podle něj vyráběly i motory do raket V-2.
Rusové všechno odvezli. Co nepobrali, vyházeli z oken
V dubnu 1945 opustilo před postupující frontou podnik patnáct nejlepších odborníků. Společně s nimi byl vypraven nákladní vlak s materiálem a přístroji. Převážná většina vagonů nepustila území republiky a hned po válce se vrátila do Tanvaldu, do nově vzniklého Vojenského technického ústavu.
V tu dobu se smržovský podnik přejmenoval na Televid. Chvíli ho řídilo ministerstvo obrany, ale pak se stal vojenskou kořistí Sovětů. Odvezli vše i s německými odbornými pracovníky. Co neodvezli, to vyházeli z oken.
Za jednoho z prvních televizních umělců se dá považovat tehdy sedmnáctiletý Karel Bouška z Tanvaldu, který v jednom z prvních pokusných přenosů vystoupil jako televarietní umělec.
"Kamarád mě požádal, abych před kamerami vystoupil a spolu s ním zahrál na nějaký hudební nástroj. U Müllerů bylo postaveno provizorní pódium, okolo kterého bylo několik televizních kamer. Šel z nich obrovský žár. Pot z nás všech lil jako z konve. Jediné, co se mi z té události vybavuje, je to hrozné horko a také jak jsem se styděl, že hraji falešně, protože se mi rozladil nástroj," vzpomínal později na tuto událost pamětník.
Po vysílání v Tanvaldě se televize představila v květnu 1948 v Praze na Mezinárodní výstavě rozhlasu.
Vysílání zachytili i na rozhledně Štěpánka
Kamera stála vedle Veletržního paláce a přenášela obraz do provizorního pavilonu. Poté tanvaldská skupina televizních techniků zajišťovala v červenci téhož roku přenos z XI. všesokolského sletu. Toto vysílání bylo zachyceno až na rozhledně Štěpánce nedaleko Tanvaldu.
Dnes první vysílání televize v Československa připomíná pamětní deska na budově tanvaldského soudu. "Restaurace U Müllerů už dneska neexistuje a málokdo by do těch míst přišel," tvrdí Michal Bartoš.
