V tomto případě na seznamu expertů na média a nové technologie. Když o něčem skoro dvacet let píšete, snadno vyvoláte dojem, že tomu zároveň rozumíte. Rozhovor v televizi se týkal Facebooku. Letos v únoru oslavila tahle sociální síť pět let existence. A zároveň byl Den bezpečného internetu (věděli jste, že skoro každý den je "den něčeho"?). Když k tomu připočteme, že Facebook se i v Česku stal hitem posledních týdnů, vyplyne nám, že média naservírovala svým konzumentům doslova facebookové orgie.
Ovšem nic nepřekonalo to, jak "facebookový televizní únor" vyvrcholil. Byla by to skvělá a vtipná parodie. Tedy pouze v případě, že by televize Prima neodvysílala tu reportáž jako třetí zprávu svého hlavního večerního zpravodajství.
Sobota 28. února, moderátorka Světlana Zárubová nasazuje zvlášť oduševnělý výraz (typ "teď to bude něco seriózního") a recituje ze čtecího zařízení: "Na Pražském hradě se dnes demonstrovalo za odstoupení prezidenta Václava Klause. Účast byla mizivá, ale za pozornost určitě stojí způsob, jakým aktivisté protest svolali. Pozvánku zveřejnili na virtuální komunikační síti zvané Facebook. Právě tenhle druh komunikace ale podle psychologů lidskému mozku moc nesvědčí. Jedna britská studie dokonce tvrdí, že časté užívání podobných internetových služeb může vést až k demenci." Pak začíná reportáž.
Je laciné tahat si tričko nad zpravodajstvím komerční televize, navíc tak špatné, jakou je právě Prima. Ale to, co odvysílala v sobotu večer, by se vážně mělo pouštět na novinářských školách jako ukázka nejhoršího žurnalismu. Viz už ta odvážná linka v anonci ze studia. Demonstrace, prezident, Facebook, demence.
Celkem živě si představuju obrázek typické primácké rodiny. Manželka z kuchyně: "Táto, co říkali?" Manžel sedí zabořený na gauči a chroupe čipsy. "Ále nic, jen že protestovali proti Klausovi." "A kdo?", chce vědět manželka. "Nějaký dementi. Z toho internetu." "No to jsem si myslela," ozve se uklidněným hlasem z kuchyně.
Ale nerušme, začíná reportáž. Ze studia nás luzné tóny písně bratrů Nedvědů (ano, hádáte správně, je to nestárnoucí hitovka "U stánků na levnou krásu!") přenesou k táboráku a mezi vodáky. "Ještě nedávno se tužila přátelství třeba u táboráků nebo na vodě. Dnes stačí sednout k počítači, založit si osobní profil na internetu a během pár sekund se můžete spřátelit s kýmkoliv po celém světě," říká kolísavou reportérskou dikcí (v Česku dovedené do téměř parodických rozměrů třeba Radkem Johnem) autor příspěvku. A jak by se dalo čekat, následuje varovné: "Ale pozor."
Na obrazovce se zjevuje žena v brýlích. Na titulku stojí: "Tamara Cenková, psycholožka". Žena jako by v návaznosti na předešlý komentář říká: "Tato virtuální komunikace se může stát náhražkou za osobní život."
"Kdo je to?" ptá se syn, kterého zjevně osoba rozrušila. "To je expert, lépe řečeno expertka." "Aha," říká. Chci synovi vysvětlit, že úkol experta v každé reportáži je jediný: má dodat zdání fundovanosti a serióznosti. Byť často nemá nejmenší tušení, o čem reportáž bude a v jakém kontextu se jeho vyjádření objeví. Věřte mi. Jak už jsem napsal, sám jsem byl expert mnohokrát.
Ale nic takového říct synovi nestačím, protože jsem uchvácen pokračováním reportáže. Na obrazovce se objevuje sám autor a blábolí popletená facebooková klišé. Následuje další oblíbená televizní figura, totiž pouliční anketa. Bezejmenní lidé útržkovitě říkají, k čemu Facebook používají. Tempo reportáže graduje, objevuje se další expert. Soudní znalec Vladimír Smejkal je další "expertní obětí". Říká, že se uživatelé Facebooku "dávají všanc šmírování". Jak to souvisí s demonstrací proti prezidentovi či demencí uživatelů Facebooku? Samozřejmě nijak. Ale kdo by se rýpal v detailech?
Do reportáže se vzápětí vrací politika, konkrétně téměř měsíc staré varování místopředsedy Evropské komise ohledně ztráty soukromí. Přichází cosi jako reportážní orgasmus, jinými slovy vyvrcholení.
Konečně se dozvíme něco o anoncované demenci. Na obrazovce je fotografie psychologa Arica Sigmana (zaplatila za ni Prima, anebo ji jen stáhla z webu?) a citát: "Může to poškodit mentální výkon, zvýšit riziko vážných potíží jako rakoviny, mrtvice, chorob srdce a demence." Co "to"? Přece používání sociálních sítí.
Kruh je uzavřen, obrazově je reportáž zpátky na nádvoří Pražského hradu. Ano, kdo jiný by mohl demonstrovat proti panu prezidentovi než nějací "dementi z Facebooku"? Na scénu opět vbíhá zuřivý reportér Primy a vzrušeným hlasem ševelí, že "jde jen o to, aby prezident Klaus odešel ze své funkce". Promluví organizátor reportáže.
Co chybí? Přemýšlejte chvilku ... No jistě, vždyť jde o komerční zpravodajství! Chybí zločin. A tak se v závěrečném komentáři objeví zmínka o tom, že profil na Facebooku mají i hledaní zločinci Tomáš Pitr a Radovan Krejčíř.
Kdyby se za špatnou novinářskou práci smělo fackovat, dostali by jich hoši z Primy z každé strany několik.
Ale vezměme to postupně. Co říkala hlasatelka Zárubová docela na začátku? Že podle "jedné britské studie" může vést používání Facebooku až k demenci. Padlo snad v reportáži slovo o nějaké studii? Ale vůbec ne. Pouze citát psychologa Arica Sigmana. On to ve skutečnosti není citát, spíš takový kompilát toho, co Sigman tvrdí už roky. Nejdřív brojil proti televizi, později proti webu, teď vytáhl do boje se sociálními sítěmi. Všimněme si, že vždy jsou to fenomény, které jsou nesmírně populární. Dávají totiž šanci se na té popularitě slušně svézt.
Jsou osamění a izolace nezdravé? Nepochybně. Existuje řada studií, které prokazují pevnou vazbu mezi duševním a fyzickým zdravím. Ano, prý lze téměř empiricky prokázat, že lidé smutní a nešťastní mají vyšší pravděpodobnost onemocnět některými nemocemi, například rakovinou. Ale jsou lidé používající internet a konkrétně sociální sítě osamocení a izolovaní? Aric Sigman tvrdí, že ano. Napsal v tomto smyslu článek do časopisu Biologist. A na jeho základě "uvařil" britský bulvární deník Daily Mail článek s názvem Jak používání Facebooku může zvýšit riziko rakoviny..
Mediální neštěstí je hotovo! Ano, Aric Sigman je hochštapler, který si z nepřeberného množství studií a výzkumů internetových uživatelů bere jen ty, které se mu hodí. Skvělým způsobem Sigmana v debatě vedené slavným Jeremym Paxmanem na BBC rozcupoval Ben Goldacre. Autor populární knížky a novinového sloupku s příznačným názvem "Bad Science" neboli "Špatná věda". Ano, jejím typickým reprezentantem je právě Sigman. Ten již ve zmíněné debatě couvl. Ze "studie", jak text označila TV Prima, byla najednou "jednostranný názorový článek". A jsme doma.
Jenže pšouk vypuštěný známým, byť nepříliš seriózním britským listem už žije svým vlastním životem. Mnohá média informace přebírají titulkem "Facebook způsobuje rakovinu". České Novinky se s tématem vypořádaly ještě jakž takž snesitelně, totiž slovy: "Služby jako Facebook mohou vést podle psychologa až k rakovině".
Ta důležitá otázka nezní, zda Facebook způsobuje rakovinu či zda může poškodit dětský mozek (to zase tvrdil portál tn.cz, a to o několik dní dříve). Otázka zní, jestli navazování kontaktů a přátelení se přes Facebook může vést k osamění.
Klasickou studií je v tomto směru výzkum z roku 1998, který se do učebnic psychologie dostal jako "internetový paradox". Ukázal, že vyšší používání internetu je na úkor komunikace "tváří v tvář" a že může skutečně vést ke zhoršení kvality společenského života. Studie vycházela ze zkoumání 73 rodin používajících internet. Dodnes je citována těmi, kteří tvrdí, že elektronická média nepřispívají ke vzájemné komunikaci mezi lidmi.
Co už citováno není, je druhý výzkum v těch samých rodinách provedený o několik let později. Ukázal pravý opak: totiž že postupem času negativní efekty zmizely a že internet u respondentů naopak kvalitu života zlepšil. Studii provedli a podepsali ti samí výzkumníci. V souvislosti se Sigmanem o tom píše například skvělý blog Mindhacks.
Ne, neodvažoval bych si tvrdit, že "internet je zdravý" nebo že "Facebook způsobuje šťastný život". Ale tvrdím, že to i to lze v médiích bez problémů tvrdit. Je to truchlivé svědectví o jejich stavu. Říkám tomu někdy "syndrom červeného vína". Všimněte se: nemine týden, abychom se v novinách nebo v televizi nedozvěděli, že červené víno pomáhá proti infarktu nebo rakovině. A druhý den zase to, že některou z těchto chorob naopak způsobuje.
Když jsem se vrátil z televize, děti už spaly. Žena si v obýváku četla román Toni Morrisonové. "O čem jsi mluvil?" zeptala se. "O Facebooku," odpověděl jsem, trochu dotčen, že mě nesledovala na obrazovce. Není snad dobré naslouchat expertům? Natáhl jsem se vedle ní do křesla. "Aha," řekla. A pak věcně dodala: "Smrdí ti nohy."
Už jsem věděl, jak tenhle článek nazvu.
| Miloš Čermák na Technetu |
|
Narozen 1968, komentátor a autor. Vystudoval biokybernetiku na FEL ČVUT (1991) a když si po státnicích koupil v Londýně knížku "Jak blafovat o počítačích", měl před sebou kariéru počítačového odborníka. Na zpáteční cestu do vlaku si však koupil ještě knížku "Jak blafovat o médiích", takže se nakonec rozhodl pro žurnalistiku. V letech 1991 až 2003 byl reportérem v Reflexu, v letech 2003 až 2005 šéfkomentátorem Lidových novin, pak se na půl roku vrátil zpátky do Reflexu a svou oficiální novinářskou kariéru zakončil jako strategický ředitel časopisu Respekt. Zjevně však zvolil strategii špatnou, takže po třech měsících ho vzbouřená redakce této pozice zbavila. Od té doby je Miloš Čermák komentátorem, sloupkařem, blogerem, konzultantem, vysokoškolským učitelem a vydavatelem. Většinu času však nedělá nic. Blog Miloše Čermáka najdete na Extra.cz. |
