V pátek 11. ledna oznámila newyorská policie, že byla přivolána do bytu v Brooklynu, kde strážníci našli tělo oběšeného mladého muže. Cizí zavinění bylo vyloučeno, evidentně šlo o sebevraždu. A na internetu se strhla lavina.
Mrtvým byl totiž Aaron Swartz, přední osobnost "hackerské" scény. Před několika lety zveřejnil například zápisy amerických federálních soudů (více v boxu Ukradené, neukradené). Důležitou roli sehrál i v odporu proti smlouvě SOPA, který sice měl potírat pirátství, ale velmi nevybíravě (psali jsme o něm třeba zde, zde a zde).
V době smrti mu hrozilo mnoho let vězení v případu internetové krádeže, v němž i hlavní poškozený volal, aby soud zloděje netrestal.
Potížista
Kauza sahá do roku 2009. Tehdy Swartz připojil počítač v areálu slavné vysoké školy MIT k ohromné internetové knihovně vědecké literatury JSTOR a nechal ho stahovat jeden článek z databáze za druhým. V rámci kampusu je stahování článků zdarma, v tom není problém. Swartz však nestahoval pro svou potřebu a během několika seancí si uložil celkem čtyři miliony článků. (Bylo to velmi jednoduché, tvrdí zpráva odborníka obhajoby.)
Ukradené, neukradené?V roce 2009 se Swartz dostal pod drobnohled FBI. V sedmnácti vybraných knihovnách probíhal pilotní program neplaceného přístupu k záznamům amerických federálních soudů. Swartz přišel k počítači v jedné z těchto knihoven a udělal přesně to, co bylo v popisu programu. Jen vedle čtení záznamy zároveň stahoval, co linka stačila. Nakonec zveřejnil 19 milionů stránek ze spisů, jejichž cenu soudy odhadly na 1,5 milionů dolarů, protože obvykle se za kopii stránky platí osm centů. Vyneslo mu to pozornost FBI, ale nebyla proti němu vznesena žádná obvinění. Jen program zpřístupnění obsahu na internetu byl od té doby "pozastaven do dalšího rozhodnutí." |
V JSTOR si neobvyklého provozu všimli a s neznámým hackerem celkem úspěšně bojovali (přerušili mu stahování), dokud se Schwarz nepřipojil přímo na server MIT a nepustil se do stahování "hrubou silou".
V roce 2011 se podařilo ukázat na viníka. Swartz se následně přiznal a nijak neskrýval, že obsah stáhl, protože vědecké poznání by podle něj nemělo být omezováno vlastnickými právy. "Informace znamenají moc. Ale jako v případě každé moci jsou tu ti, kteří si je chtějí nechat pro sebe," napsal Swartz ve svém "manifestu" svobodného přístupu k vědeckým informacím v roce 2008 (je přístupný zde) a dál píše: "Přítele nenechá kopírovat jen ten, kdo je zaslepený lakotou."
Nechceme žalovat
Poškozený a viník se kupodivu rozešli v poměrně přátelském duchu. JSTOR se spokojil s tím, že Swartz své kopie odstranil a slíbil je dále nešířit. Událost však nenechali spát státní žalobci, kteří mladíka zažalovali v červnu 2011. Později žalobu rozšířili na celkem třináct bodů. Trest za ně se sčítá a mohl by přesáhnout 30 let. Také s ním může být spojena citelná finanční pokuta, údajně až do výše kolem milionu dolarů (zhruba 20 milionů korun).
Disproporce vedla JSTOR dokonce k tomu, aby stát požádal o přerušení stíhání, které však stát samozřejmě nemusel respektovat a také nerespektoval. Možná i proto, že univerzita MIT, která je také poškozeným, se k přerušení řízení nevyjádřila. Ta je nyní pod tlakem a děkan zahájil vyšetřování přístupu MIT ke kauze.
Nejen protestyV internetové komunitě nebyl Swartz známý jen pro svůj odpor k autoritám. Už ve 14 letech se podílel na vývoji technologie RSS kanálu (nástroj, který umožňuje přebírat novinky z webů do počítače bez přístupu na dané stránky). Později se podílel na založení služby Reddit, na které návštěvníci odkazují a komentují zajímavé čtení ze všech možných internetových stránek. Zanedbatelný není ani jeho příspěvek k tvorbě třeba pro Wikipedii klíčového licenčního formátu Creative Commons. |
Předběžné stání se konalo v září loňského roku a Swartz na něm prohlásil, že se cítí nevinen. Projednávání mělo začít letos v únoru a vyhlídky obžalovaného u soudu nebyly beznadějné. Přesná klasifikace jeho počínání je samozřejmě na soudu, ale mladý aktivista měl dobrý právnický tým i značnou podporu hlasitých občanských skupin, takže ve svém boji nebyl rozhodně sám.
Také vyjádření obžaloby ukazuje, že trest neměl dosáhnout nesmyslné výše, kterou zákon umožňoval: "Obžaloba rozpoznala, že Swartz se nedopustil zločinů pro finanční prospěch a jeho případ nedával důvod k použití trestů u horní hranice. Proto obžaloba navrhovala šest měsíců ve věznici s nízkou ostrahou. Nikdy žalobce neřekl soudci, ani právníkům obžalovaného, že bude usilovat o vyšší sazbu." Obžaloba zároveň vyjádřila soustrast rodině i přátelům Aarona Swartze. Cílem vyjádření bylo ukázat, že obžaloba nemohla jednat jinak, než jednala.
Zlé roky?
I tak muselo jít o náročnou situaci. Swartzovy finance (hlavně z prodeje služby Reddit) byly v podstatě vyčerpané a soud by nejpíše probíhal ještě poměrně dlouho. Podle přátel i rodiny právě tlak spojený s procesem mohl být hlavní příčinou jeho osudného rozhodnutí: "Aaronova smrt není jen osobní tragédie. Je to důsledek působení justičního systému plného zastrašování a zvůle žalobců", píše jeho rodina v prohlášení (celé je zde).
Nutno připomenout, že Swartz patrně měl sklony k depresím. Na vlastním blogu mluvil v předchozích letech o svých zkušenostech těžkými depresemi a dalšími zdravotními potížemi. Objevily se i zmínky o možném dobrovolném odchodu ze života.
Které faktory hrály hlavní roli ve Swartzově dobrovolnému odchodu ze života, je těžké odhadnout i pro blízké. Nepochybné je, že zpráva o jeho smrti v internetovém prostředí rezonovala a probudila lepší stránku internetového aktivismu.
Nezůstalo jen u přeposílání "tweetů" či změně statusů. Na Twitteru se objevil kanál #pdftribute, který má nejen symbolickou hodnotu: v jeho rámci vědci z různých oborů mohou odkazovat na své práce zveřejněné na internetu zdarma. Vznikla díky jedné poznámce na síti Reddit a chopily se jí podle všeho už tisíce publikujících vědců (tady je blog autora nápadu a jeho rady pro možné publikující).
Průběžně aktualizovaný soupis zveřejněných prací je dostupný na stránce PDFtribute.net. Zatím není jasné, jaká bude kvalita či kvantita zveřejněných studií, ale rozhodně není důvod iniciativu zatracovat od samého počátku. Může to být i začátek něčeho opravdu zajímavého. Jak se zdá, Aaron Schwatz se velmi snadno po své smrti může stát z obžalovaného symbolem hnutí za svobodný přístup k informacím.
Má být věda zdarma?Aaron Swartz byl de facto radikálním zastáncem tzv. "otevřeného přístupu" (Open access) ve vědě, o kterém se vědě v posledních necelých deseti letech hodně mluví. Ten říká, že většina vědeckých výsledků má být přístupná všem. Nejen proto, že velká část vědeckého bádání se dělá za veřejné peníze, dostupné publikace také mají přispívat k urychlení pokroku vůbec. Hnutí za "open access" v posledních letech sílilo a od roku 2000 časopisů s tímto mottem ve vínku přibývá. Přesto tituly s předplatným tvoří stále přes čtyři pětiny všech vědeckých časopisů. Provoz těchto časopisů, včetně třeba nákladů na zhodnocení redakci zaslaných článků jinými vědci z oboru, neplatí čtenáři, ale buď sponzoři (včetně států z granů) či mnohem častěji autoři. Vědci totiž dnes obvykle musí pravidelně publikovat, aby se pak mohli ucházet o další grantové peníze. Zveřejnění výsledků rozhodně není zadarmo. Publikační poplatek v dobrém "otevřeném" vědeckém časopise činí kolem několika desítek tisíc korun, píše Petr Svoboda z Ústavu molekulární genetiky v diskusi pod tímto článkem. Jde o hlas z praxe, a tak uvádíme jeho zkrácenou verzi: "Publikační byznys je komplikovaná záležitost. Vědec získá informace za peníze daňových poplatníků, aby po oponentním řízení postoupil za publikační poplatek copyright vydavateli, který tyto informace prodá. Takhle to zní jako dobře promyšlený tunel, ale situace je komplikovanější: 1) Existují vydavatele, kteří za publikační poplatek zajistí volný přístup k publikovanému materiálu, ale dělají to jen kvůli zisku z publikačního poplatků. Oponentní řízení je formální, pokud vůbec nějaké, a literatura je pak zaplevelená vyloženým odpadem. Bohužel, obrana proti tomuhle balastu je v rukou soukromé firmy Thomson Reuters, která spravuje impact factor (IF). 2) Existují "open source" (tj. "open acces", pozn. red.) časopisy, které mají garantovanou odbornou kvalitu (solidní oponentní řízení, slušný IF) a publikace v nich jsou přístupné všem. Není to za hubičku, publikační poplatek se pohybuje mezi 30-70 tisíci Kč podle rozsahu článku. 3) Některé klasické časopisy vydělávají peníze na podporu dalších aktivit - časopisy, které vydávají různé "society for XY" mají placeny přístup a že zisku financují aktivity těchto společnosti - stipendia, organizování konferenci, vydávání knih atd. Přechod na přístup zdarma je problematický. 4) Pár vydavatelských domů na pár prestižních titulech solidně vydělává, ale zároveň mají vyšší náklady na redakci a oponentní řízení. A ze zisku dotují ztrátové tituly. Přístupy potom prodávají v balíku, protože přístup k méně zajímavým titulům by si knihovny jednotlivé nekoupily. Tyhle vydavatelské domy dosud docela dobře prosperovaly." Tolik hlas z praxe. Dodejme jen, že situace se liší i podle oborů. Každý má různé publikační zvyklosti a v některých dá publikace objektivně méně práce než v jiných. |