Je lhostejné, zda se bude cenzura ukrývat pod názvem ACTA, SOPA, PIPA nebo ji někdo zamaskuje zákonem na ochranu proti dětské pornografii. Cenzura prostě bude. Čeká se jen na událost, která by ji v širším měřítku (tedy nejen v Číně a v Rusku) umožnila zavést. Čeká se na 11. září internetu. Nejbližší pokus o takzvanou regulaci internetu vypukne třetího prosince na konferenci Mezinárodní telekomunikační unie (ITU).
Mezní událost
Kdyby nějaká letecká společnost cestujícím před rokem 2001 zakazovala brát si s sebou na palubu vodu k pití, byl by z toho pravděpodobně skandál, který by ochotně rozmázla média po celém světě. Pak však přišlo tragické září, jeden nezdařený atentát za použití tekutin na palubě letadla a zákaz pití už nikoho nepřekvapil.
První dny vyhazovali dozorci na letištích lidem i řasenky a želatinové bonbony. Donedávna měli cestující problémy při přestupech s nakoupeným alkoholem v Duty free shopech. Proč to zmiňuji? Protože se s tím všichni smířili. A nyní to berou jako standard.
Je otázkou, zda zmíněné opatření mělo smysl. Možná, že nějakému útoku zabránilo. Možná, že i zákon, který přijali v Rusku, pomůže chytnout nějaké pedofily. Možná. Určitě však už teď pomáhá chytat a zavírat nepohodlné stránky, které píšou proti Kremlu.
Těžko říct, kde je schovaný rozumný kompromis. Tím spíš, že ruské úřady evidentně o žádný kompromis už od začátku neusilovaly. Stejně tak tajná jednání o výše zmíněných "actách" a "sopách" žádný kompromis od začátku nepřipouštěla. I proto byla tajná.
Čína je daleko, cenzura ne
Články o cenzuře v Číně nebo v Rusku většinou nepatřily na Technetu mezi nejčtenější. Ty dvě země jsou přeci tak vzdálené a notoricky nedemokratické, že to nikoho nemůže překvapit. A to je chyba. Právě nezájem nás, v demokraciích žijících lidí, pomáhá rozšiřovat cenzuru a omezování osobní svobody velmi razantně. Takzvaná salámová metoda je totiž neúprosná.
Krok první máme už dávno za sebou. Zabránilo se prosazení podivných zákonů SOPA a PIPA. Celosvětový odpor byl velký. Jenže už mezitím se jednalo o dalších způsobech cenzury. Pod jinými názvy s trochu jinými organizacemi, ale se stejným záměrem: ovládnout trh (danou zemi či unii), zpřehlednit jej a zamezit jakékoliv konkurenci (lhostejno, zda politické či obchodní) na něj vstoupit bez tučného poplatku či protislužby.
A v čem přesně spočívá zmíněná salámová metoda? Jak už název napovídá, v postupném ukrajování plátků z dosavadního stavu věcí. Salám si v tomto přirovnání představme jako naprosto svobodný internet, respektive internet, jaký známe dnes. Jeden plátek pak může představovat například možnost dívat se na íránské stránky v Česku. Vadilo by vám, kdyby nebyly dostupné? Možná, že většině ani ne. Ale právě byl ukrojen první kus svobody.
A co stránky s ošklivými videi, kde se lidé navzájem střílejí a ubližují si? Vadilo by vám jejich odstranění z webu? Určitě ne? A týká se to i ukázek z počítačových her? A co zpráv z válečných konfliktů? Další plátek pryč.
A co stránky, kde se píše, že prezident je hlupák a udělal spoustu chyb? Mají takové stránky na internetu své místo? Kolik plátků si necháme dobrovolně ukrojit?
Otázka zřejmě skutečně nezní zda, ale kdy, jak moc a za jakou cenu. A bude lhostejné, zda se cenzura schová za obchodní zájmy (jako v případě plánovaných poplatků) nebo za politickou či jinou korektnost.
