„Během roku jsem s Christianem v jednom pokoji, dalo by se říct v jedné posteli, častěji než se svou přítelkyní. Máme takové vynucené manželství,“ směje se Mol.
„Ale jsme nejlepší přátelé, což dělá náš tým výjimečný. Jsme k sobě upřímní. Nebojíme se říct si také nepříjemné věci,“ podotýká Sörum.
„Máme jedinečný vztah,“ potvrzuje Mol. „Ne všechny týmy to tak mají. Slyšel jsem, že se někteří spoluhráči dokonce nenávidí. Po tréninku, po utkání se rozejdou a na turnajích bydlí každý v jiném pokoji. To si nedokážu představit.“
A teď znovu na Nory. Perušiče a Schweinera v boji o finále čekají staří známí |
Sörum pro wolleyballworld.com přiznal, že někdy společně jezdí i na dovolenou. „Loni v listopadu po turnaji v Kapském Městě jsme si v Jihoafrické republice udělali krátké volno. Možná to je šílené, že jsme znovu byli spolu, když jsme vedle sebe dvě stě osmdesát dnů v roce.“
Olympijští vítězové, mistři světa, čtyřnásobní evropští šampioni a světové jedničky mají volejbal v genech.
„Moje máma hrála volejbal na olympiádě v Atlantě a i otec byl v reprezentaci. Teď je trenér,“ připomíná Mol.
„Mí rodiče hrají volejbal celý život, jsou nadšení amatéři,“ dodává Sörum.
Spolu hrají od konce roku 2016.
„A byla to náhoda,“ vzpomíná Sörum. „Může za to Andersův otec Kare, který nás dal dohromady, abychom hráli na mistrovství Evropy do dvaadvaceti let.“
Chtěl vidět, jak jim to spolu půjde. A šlo. Hned se na šampionát do Soluně probojovali, byť jim tehdy bylo osmnáct a dvacet roků. Skončili na něm pátí.
„Dokázali jsme porazit dobré dvojice a uvědomili si, že je to něco výjimečného,“ přiznává Sörum.
Dnes patří mezi nejúspěšnější týmy v historii beachvolejbalu. Přesto zůstávají obyčejnými kluky.
„Jsme pokorní od přírody,“ míní Mol, který pochází z obce Stord na jihu Norska. Sörum je z Raelingenu poblíž Osla. „Jsem a vždy budu z malého města. Podstatné je, že rádi hrajeme plážový volejbal, a proto máme úspěchy,“ míní Mol.
Anders Mol se vrhá po míči.
Upozorňuje, že stále mají velké plány. „Než půjdeme do důchodu, čeká nás ještě spousta práce.“
Třeba?
„Paříž, to je teď náš velký cíl,“ zmiňuje Mol olympiádu v příštím roce. „A doufám, že zlato z Tokia obhájíme, že tam budou naše rodiny a také pořádná energie fanoušků, která nám v Japonsku chyběla. Taková, jakou jsme zažili loni na mistrovství světa v Římě, kam za námi přiletěla spousta lidí z Norska.“
Leč pomýšlejí i na olympijské hry v Los Angeles 2028 a Brisbane o čtyři roky později. To bude Molovi 35 a Sörumovi 37 let.
„Hlavně, aby nám vydrželo zdraví. S různými bolístkami to je složité,“ říká Mol. „Christian loni snad neodehrál turnaj bez nějaké bolesti. I to ukazuje, jakou mentalitu na kurtu máme. Pořád bojujeme, byť jsme neměli ideální přípravu anebo nejsme zdravotně úplně fit.“
