„Byl to náš nejlepší výsledek sezony, něco výrazně nad plán,“ potvrdil Ondřej Perušič. „Hrálo se nám tady výborně, atmosféra byla úžasná a velký podíl na našem výsledku měli diváci. Letos bude těžší zopakovat semifinále. Je to nabitý turnaj.“
Takže, co se dá od českých jedniček čekat tentokrát? „Doufám, že se udržíme v turnaji co nejdéle a před fanoušky se vybičujeme k lepšímu výkonu, než v minulých měsících. Hlavní cíl je hrát dobře,“ odpověděl Perušič před čtvrtečním startem hlavní soutěže.
„Zápasy jsou hrozně vyrovnané. První nasazený může prohrát s posledním, míchá se to,“ uvedl David Schweiner. „Rozhodují koncovky, tie breaky končí rozdílem dvou bodů. Je těžké předvídat, jak turnaj dopadne.“
Takže rozhodují maličkosti?
Perušič: Ano. A aktuální forma. Také to, jak hodně týmy cestují. Turnajů je hodně za sebou, výkon mohou ovlivnit i přesuny, když se nyní hrálo v Brazílii, poté Číně a nyní v Ostravě. To byl i důvod, proč jsme vynechali turnaj v Ťin-ťiangu. Tím, jak jsou týmy vyrovnané, rozhodují detaily.
V Brazílii jste si stěžovali na hodně nevynucených chyb. Daří se vám je odstraňovat?
Schweiner: Řekněme, že forma trošku stoupá. Dostáváme se do herního rytmu. Musíme ale náš výkon ustálit.
Perušič: Doufejme, že teď jsme nahoře.
Máte při zápasech v hlavách, abyste zbytečně nechybovali?
Schweiner: Snažíme se dodržovat pokyny trenéra, jestli víc, nebo méně riskovat. On nás má v hrsti (směje se).
Perušič: Záleží na situacích. Jsou chyby, kdy zahrajeme dobrý úder těsně do autu. To se stává. Měli bychom se řídit tím, co nám trenér říká a zvládat akce, ze kterých ty hloupé a nevynucené chyby vznikají.
Na koho ze soupeřů se v Ostravě těšíte?
Perušič: Máme pár oblíbenců (směje se).
Schweiner: A jsou to i ti, které bychom tady raději neviděli... Ale ne, těšíme se asi na všechny. Čím lepší soupeř, tím lepší zápas a to nás zase posune trochu dál.
Patří mezi vaše oblíbence Rus Semjonov, s nímž a jeho parťákem Lešukovem jste loni prohráli duel o třetí místo?
Perušič: V tom jednom slova smyslu určitě... Ale asi ani jemu bychom se nevyhýbali. Jednou už ho porazit musíme. Je tady. Teď sice dlouho nehrál, ale do Ostravy se očividně těšil, tak uvidíme. Ale čím kvalitnější soupeř, tím je to atraktivnější pro diváky a tím větší výzva pro nás, že se dovedeme vyrovnat i takovým týmům. Nevyhýbáme se nikomu.
Je znát rozdíl v tom, jak vás po minulé úspěšné sezoně vnímají protivníci?
Schweiner: Je vidět, že jsou na nás více připraveni. Pro nás je tak těžší jim konkurovat. Bodovat je mnohem náročnější, protože máte oblíbené údery a soupeři je mají více načtené.
Perušič: Vždycky je těžší výsledky obhajovat. V minulé sezoně jsme byli tým, který nikdo neznal, soupeři na nás nebyli tak připravení. Ale po výborném výsledku v Ostravě a pak i ve Varšavě se většina soupeřů poučila a zápasy byly vyrovnanější. Soupeři už s námi daleko více počítají.
Loni v Ostravě jste říkali, že jste si poprvé dokázali, že můžete hrát s každým. Byl to pro vás zlomový turnaj?
Perušič: Do té doby jsme byli outsideři, nehráli jsme pod tlakem. Vyjdou vám dvě tři věci, chytíte se a zahrajete dobře. To odlišuje úzkou světovou špičku od té širší - ti nejlepší jsou schopni takové výkony předvádět dlouhodobě. To je něco, na co bychom rádi tuto sezonu navázali, protože v tom je rozdíl mezi těmi, co se na olympiádu dostanou, a těmi, kdo mají jednu sezonu dobrou a pak se třeba zase pohybují na hraně kvalifikace.
Jak těžké bude probojovat se na olympiádu do Tokia?
Perušič: Velmi těžké. Náš sport se neustále vyvíjí. Když se podíváme na turnaje před deseti roky, tak beach je úplně jiný. Je více fyzický, což je obecný trend ve sportu. A k tomu se od olympijských her v Pekingu změnil systém. Dříve bylo na olympiádě třicet dva párů, nyní dvacet čtyři. A vzhledem k tomu, že funguje kvóta pro jednotlivé země, jsou jim určitá místa garantovaná. Z žebříčku postupuje jen šestnáct týmů.
Šéf volejbalového svazu a někdejší úspěšný beachvolejbalista Marek Pakosta říkal, že jste ho překvapili, jak rychle jste šli nahoru. Předčili jste i svá očekávání?
Schweiner: Určitě. Nepočítali jsme, že se dostaneme do hlavních soutěží, o což jsme samozřejmě usilovali, že to půjde takhle rychle. Jen doufám, že na tu minulou sezonu navážeme.
Perušič: Překvapili jsme hlavně sami sebe, protože jsme se najednou ze čtyřicátého padesátého místa na světě dostali mezi špičku. Vytvořili jsme si tím tlak i sami na sebe, protože víme, že na té úrovni jsme schopni hrát. V našem případě to funguje spíše jako motivace do další práce, než abychom se svazovali tím, že najednou musíme porážet týmy, ke kterým jsme před rokem vzhlíželi.
A kvalitní výsledky vás letos vynesly i na mistrovství světa, že?
Perušič: Je to tak, pojedeme tam koncem června. Je to další turnaj, na kterém jsme nikdy nebyli a vždycky jsme se na něj chtěli dostat. A zároveň to bude asi nejdůležitější turnaj z hlediska olympijské kvalifikace.
