"Ležela jsem bezbranná na kapačce a na ústech měla kyslíkovou masku. Bojovala jsem o život a kamarádky mi daly velkou sílu," říká pětadvacetiletá Morariová.
Tři měsíce strávila Američanka v nemocnici, dalších devět trvala chemoterapie.
"Mé tělo pak bylo plné škodlivých látek, nebyla jsem schopná ujít dvacet metrů." Byly to těžké chvíle. Cvičila, denně chodila pět minut, pak dávky zvýšila na deset. Sil bylo málo, ale chuti vrátit se k tenisu hodně.
Téměř rok a půl neměla Morariová raketu v ruce. Když ji zase vzala, její slabé tělo skolila zranění. Nejdřív podstoupila operaci ramene a pak ji trápil kotník. "Bylo to zničující, ale po tom všem jsem na svou novou šanci musela počkat," vzpomíná bývalá světová jednička v deblu.
A dočkala se. Loni v srpnu se vrátila při US Open a od té doby jezdí po turnajích téměř jako dřív. Při Wimbledonu si dokonce zahrála na centrálním kurtu. Z místa, kde v roce 1999 získala titul ve čtyřhře s Davenportovou, sice odešla poražena, ale ne smutná.
"Jsem nadšená. Je to, jako by se kousky mého života skládaly zpátky. A začínám žít nový, vždyť je mi teprve pětadvacet. Jsem ještě malé dítě," prohlásila.
