Má chorvatské předky, narodil se ve Stuttgartu, sídlí v Monaku a reprezentuje Austrálii. V prvním kole londýnského grandslamu bez znatelného odporu podlehl Mischovi Zverevovi z Německa 4:6, 3:6, 4:6. Za 84 minut měl padla a mohl si jít vyzvednout šek na 35 tisíc liber, v přepočtu přes milion korun.
Na tiskovce si však ještě loni 17. muž žebříčku (nyní na čísle 59) pustil pusu na špacír a jeho wimbledonská výplata se notně scvrkla. Nejenže ztratí 50 procent na daních jako ostatní účastníci, navíc byl odsouzen k pokutě 15 tisíc dolarů (asi 350 tisíc korun).
Co tak hříšného vlastně tenhle čtyřiadvacetiletý svéráz s neskutečně šikovnou rukou prohlásil?
„Trochu jsem se na kurtu nudil. Nemohl jsem najít motivaci bojovat.“
„Už mě neuspokojuje pocit zvednout trofej nebo prostě hrát dobře. Nemůže mi být víc jedno, jestli na US Open postoupím do čtvrtého kola, nebo vypadnu v prvním. Nevidím rozdíl.“
„Vím, že budu ještě deset let hrát a potom už nikdy nebudu muset pracovat.“
Kdyby mlčel nebo lhal, z Londýna by odcestoval bez rozruchu. Takhle se na něj sesypala zášť fanoušků, taky ostatní tenisté na něj pohlížejí s despektem. Pořadatelé mu strhli část gáže, protože si diváci koupili lístek na opravdový mač, on se v něm moc nesnažil a ještě se k tomu přiznal.
Přitížila mu jeho neblahá pověst. Kdysi ho krotili policisté, když se opilý rval s kamarádem. Naháněli jej, když před nimi prchal ve sporťáku značky BMW rychlostí přes 200 km/h.
Loni v Madridu v utkání s Fabiem Fogninim si při soupeřově mečbolu otočil raketu v ruce a máchnul po míči jejím gripem. Jiné partie - či aspoň jejich části - na dvorci zjevně odchodil. Australští reportéři mu přišili přezdívku „Tomic the Tank Engine“. Ne, neměli na mysli tankový motor ani pohádkovou lokomotivu Tomáše, nýbrž mašinu na vypouštění zápasů.
Taky proto s ním po nejnovějším incidentu vypověděla sponzorskou smlouvu firma Head: „Jeho názory v žádném případě neodrážejí náš přístup k tenisu, naši vášeň, profesionalitu a úctu ke hře.“
Tah vyznívá jaksi pokrytecky vzhledem k tomu, že Head veřejně podporoval a hájil dopingovou hříšnici Marii Šarapovovou. Za vším se patrně skrývá ekonomický kalkul - Ruska je superhvězda, kterou se vyplatí podržet, zatímco fracka Tomice se můžeme zbavit, neboť stejně jenom dělá ostudu.
Snadno se teď kope do mladíka, jehož výstřední otec odmalička drsně cepoval a nutil jej i jeho sestru, aby se stali profesionálními sportovci. Není pochyb, že působí vyhořele. Asi by si měl vážit příležitosti živit se tenisem. Nejspíš zaslouží nějaký imaginární výchovný pohlavek. Ale taky by možná potřeboval pomoc.
