A podobně jako řada jiných zážitků jsou i tyto tiskovky pro sportovce dosti zvláštní zkušeností.
US Open 2020Speciální příloha iDNES.cz |
„Hello. Dobrý den. Ahoj!“ zdravila v pondělí Petra Kvitová jako obvykle novináře, kteří už si chystali své otázky.
Podivné ale bylo, že v rozlehlém konferenčním sálu seděla sama. Dívala se před sebe na „dlouhou LED televizi přes všechny sedačky“ a na ní v malých oknech spatřila známé tváře žurnalistů sedících u počítačů kdesi v dáli.
Moderátor požádal Češku, aby minutu posečkala. „Samozřejmě,“ přikývla. Nevěděla, zda ji vidíme a slyšíme. My jsme nevěděli, zda slyší a vidí ona nás. Chvilku se rozhlížela, načež se rozesmála a prohlásila: „This is so weird!“
„To je tak divné!“
Ano. Je. Videohovory občas působí až komicky. Spojení hapruje. Tázající chvíli netuší, zda je jeho mikrofon zapnutý.
Než zvuk dorazí, vznikají prodlevy, které způsobují, že přesně ve stejný okamžik začnou mluvit zástupci sdělovacího prostředku i tenistka a vzápětí se oba horlivě omlouvají.
„Je to boj!“ říkala v pondělí pobaveně Karolína Plíšková.
Jak s oblibou tvrdí jeden kolega, doba je zlá a líp už bylo. Nezbývá než se s novými pořádky vyrovnat. Jedna věc se ale na grandslamech a na US Open zvlášť příliš nemění.
V největší místnosti pro tiskovky se první část tiskovky, jež se vede v angličtině, někdy trochu protáhne. Přísný uvaděč zkouší odehnat časovou tíseň zkrácením české části a třeba už po třech minutách hlásí: „Poslední otázka!“
Zápolíme s ním léta. Jednou úspěšně, podruhé marně.
Končíme!
Občas nám naštěstí pomáhají samy hráčky. PK i KP: „Tak je ještě nechte! Aspoň ještě jednu.“
