Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvPřed týdnem v sobotu se na Turnaji mistrů definitivně rozloučil se svou bohatou tenisovou kariérou.
Kariérou, během níž dosáhl na nevídané úspěchy. Vyhrál třináct turnajů na okruhu ATP, v roce 2010 hrál finále Wimbledonu. S Radkem Štěpánkem je symbolem dvou českých triumfů v Davis Cupu.
Šest a půl roku strávil nepřetržitě mezi nejlepší desítkou světového žebříčku.
Teď mu tělo řeklo dost.
Berdych ukryl rakety do sklepa a začal žít život po životě. Tenis mu prý aktuálně neschází a nic se nezmění ani v nejbližších týdnech a měsících.
„Na trénink už se neženu,“ smál se nejlepší český tenista 21. století v Rozstřelu. „Už v sobě nemám ten vnitřní pocit – proč jsem to ještě nezkusil. Už necítím, že bych potřeboval soupeřit. Což byl můj cíl, až skončím. Dá se říci, že je to takový vysněný konec.“
O čem ještě Tomáš Berdych mluvil?
O důchodu
„Je to vtipné. Ale je to jen sportovní důchod, o to je to lepší, příjemnější. Ta další etapa mě čeká. Těším se na to nové, co k tomu patří.“
O tom, jaké to je vstát a nic nemuset
„Je to obrovská výhoda. Na jednu stranu je to i ocenění celé té kariéry, které jsem toho musel dost obětovat. Měl jsem nalajnovaný program od první minuty, kdy se člověk probudil. Měl jsem dané jídlo, odpočinek, trénink. Dneska si můžu udělat věci podle sebe. Dělat věci, co mě jenom baví.“
O tenisovém odříkání
„Na to si člověk zvykne. Je to tak velká součást tenisu, takže jsem to tak ani nebral, netrpěl jsem. Měl jsem to tak nastavené, že odříkání k profesionálnímu sportu patří, že to jinak nejde, pokud chcete něčeho dosáhnout. Ale když bylo okno, poseděl jsem s kamarády, rodinou, zašel na večeři, taky jsem potřeboval ventil.“
Tenista Tomáš Berdych v diskusním pořadu iDNES.cz Rozstřel. (25. listopadu 2019)
O současném přibírání
„Jsem ve fázi poznávání. Pořád se snažím o tělo starat, musel jsem to dělat celou kariéru a nebylo by dobré ho teď úplně nechat ležet. Musím mu pořád nějakou zátěž dávat, a zatím se mi to daří v pohodě. Nemám tendenci přibírat. Mám daleko uvolněnější režim, ale zase jsem se úplně neutrhl z řetězu – nezačaly lítat řízky, hamburgery.“
O životě v pračce
„Těším se na to, že si teď budu moct jen tak vydechnout, otevřít oči a dívat se kolem sebe. Tenisový život je jak když skončíte v pračce, zavřou se dvířka, začnete se točit dokola. Možná na konci sezony vás někdo vypne, dvířka pootevře. Tím, jak jsem tenisu obětoval všechno, neměl čas na věci kolem.“
O zápasu, na který nezapomene
„Asi ten na olympiádě v roce 2004, kdy jsem porazil Rogera Federera. Bylo to na začátku, kariéra se mi pak rozběhla, proto tenhle moment.“
O finále Wimbledonu v roce 2010
„Obrovskou roli tam sehrály zkušenosti. Grandslamové finále, a ještě to wimbledonské, je tak specifické, že jediné, co by mi mohlo pomoct, by bylo více zkušeností. Porazil jsem Djokoviče, Federera, ale Nadala už ne. Tenisově každopádně nedokážu popsat, co mohlo být jinak. Ani dneska ne. Holt byl lepší.“
O porážce, které lituje
„Asi ta z US Open v roce 2012 v semifinále s Andy Murraym. Začal foukat i nepříjemný vítr, ale šance to byla velká. Zase by mě čekalo finále, ale už bych měl zkušenost z Wimbledonu. Hrál jsem tam výborně, ve čtvrtfinále jsem porazil Federera, když byl jedničkou.“
Tomáš Berdych během slavnostního ceremoniálu na Turnaji mistrů, při němž byli oceněni bývalí hráči.
O spolupráci s Ivanem Lendlem
„V mých očích to bylo asi hodně blízko, nevím, jak v Ivanových. Často jsme spolu komunikovali, řešili věci, které se řeší, když už lidi spolupracují. Nakonec to nedopadlo, jeho rozhodnutí respektuju a dál to nerozebírám a neřeším.“
O dni, kdy si řekl, že je definitivně konec
„Po návratu z US Open jsem se vnitřně cítil, jak kdyby člověk zhasl svíčku. Ten motor, plamínek už jsem v sobě neměl. Všechny ty věci, abych vstal, znovu začal něco dělat, to už tam nebylo. I manželka na mně viděla, že jsem jiný, že na to mám jiný pohled. Hned věděla, která bije.“
O budoucnosti
„Určitě ji budu věnovat rodině. Toho času, který mi obětovali kvůli tenisu, bylo strašně moc. Nemohl jsem ze svého času slevovat, oni mi ho museli dát. A já nejsem ten typ člověka, který by řekl díky a teď to zase bude podle mě. Pokud žena řekne, že by chtěla zkusit tohle a tohle, budu ten, který jí ten čas bude chtít dát. Chci mít lehce klid a trochu si vydechnout.“
O stěhování do USA
„Existuje varianta, že se přestěhujeme do New Yorku. Záleží na manželce, jestli se pro to rozhodne, jestli si to bude chtít vyzkoušet. Ale budu první, kdo s ní pojede.“
