„Když mi bylo asi šestnáct, byla jsem z toho dost špatná. Člověk nečeká, že se mu bude něco takového dít,“ vzpomíná pro iDNES.cz úřadující wimbledonská šampionka Markéta Vondroušová.
„Je to odporné. Lidi, kteří hráčům píšou nenávistné zprávy, výhrůžky a přejí, ať jim zemře rodina, nejsou nic jiného než ubožáci a lidské dno,“ přidává se Jiří Lehečka.
„Takové zprávy chodí pořád a jsou fakt otřesné, snažím se je ignorovat,“ popisuje Tomáš Macháč.
Tomáš Macháč ve třetím kole Australian Open
Na narůstající internetovou zášť reagují i tenisové asociace, které od začátku letošního roku nabízejí hráčům a hráčkám monitoring jejich profilů na sociálních sítích.
„Takové urážky jsou rizikem pro přípravu, výkony i mentální zdraví,“ uvádějí v prohlášení s tím, že poskytují osvětu, jak s těmito útoky pracovat, či upozornění provozovatelům sociálních sítí, aby „online odpad“ odstranili.
„Je fajn, že se k tomu organizace postavily,“ souhlasí Macháč.
Mají problém sami se sebou
Nejjednodušší návod, jak se podobných vzkazů vyvarovat, je snadný: prostě je nečíst. „Zprávy vidím, co mi lidi říkají, slyším, ale vůbec to nevnímám,“ líčí Jakub Menšík.
K nadhledu se však sportovci častokrát musí dopracovat, zejména v mladším věku – jak zmínila i Vondroušová – se náhlá negativní vlna vstřebává těžko.
A tak tenistky na svých účtech občas sdílejí výběr těch nejhorších zpráv, které jim po nevydařeném utkání dorazily. K této formě ventilace nedávno sáhly Vondroušová, Linda Nosková či Tereza Martincová.
Tenistka Tereza Martincová ve druhém kole turnaje v Praze.
Hráčky zveřejněním ukázaly, že je odesílatelé výhrůžek často obviňují z neúspěšné sázky a požadují po nich prohrané peníze zpět.
„Tito lidé obvykle postrádají pozitivní zpětné vazby na vlastní konání a jsou závislí na jednání druhých. Takže můžou sklouznout k sázení,“ vysvětluje psycholog a tenisový trenér Jiří Šlédr.
„Pokud sportovec nedosáhne výsledku, který předpokládali, potřebují si vybít emoce a dát vinu někomu jinému než sobě. A kdo na sociálních sítích sportovcům nadává, tak prakticky nezvládá sám sebe.“
Věděly jsme, že to s tenisem nemusí vyjít, říkají Vondroušová s maminkou |
„Sázkaři jsou velký problém,“ potvrzuje Vondroušová. „Naučila jsem se s tím žít, ke mně už se takové zprávy ani moc nedostávají. Ale mladší hráči na to nejsou zvyklí, urážky je můžou dost semlít.“
Samotné zápasy a nekonečné cestování jsou pro tenisty a tenistky během roku náročné, když se ke všem stresovým faktorům přidají ještě nenávistné zprávy, může to na jejich psychice zanechat silné šrámy.
„Sportovci se musí učit, jak na takové věci reagovat,“ radí Šlédr. „Sociální sítě jsou v dnešní době důležitým faktorem, který ovlivňuje psychiku. Občas je lepší takové zprávy vůbec nevnímat.“
Daň profesionálnímu sportu
Útočníci si ovšem jako své cíle nevybírají pouze samotné sportovce, zprávy často míří i na jejich blízké osoby. „Chodí mi dost hejtů, když třeba Jirka prohraje zápas,“ potvrzuje Viktorie Wojciková, přítelkyně Lehečky.
„Nemá smysl se jimi zaobírat, Jirka některé lidi blokuje, ale já nedělám ani to. Beru to tak, že děláme něco dobře a jsme úspěšní, jinak bychom tuto, bohužel i negativní, pozornost neměli.“
„Já si můžu užít, že nemám tak nudný život jako oni. Mají problém sami se sebou,“ přitakává Lehečka.
Jiří Lehečka ve Wimbledonu 2022 se svou přítelkyní Viktorií Wojcikovou.
Urážky a nadávky na sociálních sítích rozhodně nejsou novinkou, která by sužovala mentální zdraví sportovců až nyní, výhrůžky smrtí se hojně řešily například při australském grandslamu před sedmi lety.
Tenisté a tenistky čelili nechutným zprávám mnohdy ještě před dovršením osmnáctých narozenin. Na platformě X museli číst přání pomalé a bolestivé smrti, jejich profily se hemžily nenávistí.
„Registroval jsem to, už když jsem ještě sám hrál,“ zmiňuje bývalý tenista a nyní mentor Lehečky Tomáš Berdych. „Je to součást sportu, která tu vždy byla. Pokud si chce sportovec sám spravovat sociální sítě, musí být vůči tomu dostatečně silný a odolný. Je to bohužel daň profesionálnímu sportu.“
Přibývají rasistické poznámky
Nejsou to samozřejmě jen obyvatelé tenisových kurtů, kdo se s podobnými hejtry setkává.
Narůstající tendenci takových zpráv a komentářů řešila během loňského mistrovství světa v Budapešti i Světová atletika. Podle analýzy víc než 450 tisíců příspěvků uvedla, že přes padesát procent online urážek bylo rasistické a sexuální povahy. Útoků kvůli barvě pleti bylo o 14 procent víc než při minulém světovém šampionátu v Eugene.
Online zlu čelili rovněž hokejisté do dvaceti let při nedávném mistrovství světa, lidé se mladým sportovcům vysmívali v komentářích na Instagramu a nešetřili ani nadávkami a sprostými urážkami.
Za posměšky online šikana. Na finského nezdvořáka přiletěla česká nenávist |
„Pro takové sportovce je pak nejdůležitější dobře naladěný realizační tým, rodinné prostředí, a hlavně velká převaha pozitivních zpětných vazeb na to, co sportovec dělá a za co sám sebe může pochválit a ocenit,“ zmiňuje psycholog Šlédr.
Jenže ne každý se s často anonymními agresory umí vypořádat a v posledních letech tak roste počet sportovců, kteří přerušují, či dokonce končí kariéru kvůli problémům s psychickým zdravím.
