Naposledy prohrál v hale před dvěma roky, kdy nezvládl úvodní zápas v Paříži proti Samu Querreymu. Od té doby se Djokovič rozjel k obdivuhodné šňůře vítězství. Zahrnuje dva tituly z Turnaje mistrů, dva triumfy na turnaji v Paříži - a letošní vítězný start v Londýně.
„Doufal jsem, že budu hrát takto dobře. Už týden jsem věděl, s kým budu hrát. Připravoval jsem se, můj tým udělal dobrý skauting,“ říkal Djokovič. „Měli jsme dobrý plán a mně se povedlo ho zrealizovat.“
Srbského tenistu pobavila na úvod tiskové konference otázka od jednoho z reportérů. Zeptal se: Je vaše výhra známka toho, že veteráni vládnou? Zaražený Djokovič se usmál: „Veterán? No, děkuji. Necítím se jako veterán, ale fajn, jsem otec, tak bych si asi měl říkat veterán. Doufal jsem, že této fáze kariéry nedosáhnu tak brzo, ale dobře tedy.“
Sedmadvacetiletý vládce žebříčku rovněž vyprávěl o tom, proč se mu v hale tak daří. „Zápasy uvnitř zvýhodňují hráče na returnu. Míč se odrazí vždy podobně, takže se to dá lépe předvídat,“ řekl hráč, který na returnu patří k vůbec nejlepším. „Ale mám rád i venkovní tvrdé povrchy. Miluju hraní na antuce. A na trávě to taky není úplně špatné,“ rozesmál opět sál s novináři.
Po 11. výhře nad Čiličem z 11 zápasů byl v dobrém rozmaru. A tak se rozpovídal i při odpovědi na otázku, která s jeho zápasem zcela nesouvisela. Jedna bulharská reportérka se ho ptala na nejsilnější společný zážitek s vycházející hvězdou Grigorem Dimitrovem. „To bylo na exhibici v Boodles před Wimbledonem, když jsme si oba sundali trika. Užili jsme si dost legrace,“ vyprávěl Djokovič. „Grigor je hodně talentovaný. Vypadá dobře. Má dobrou angličtinu. Chodí s Marií Šarapovovou. Co víc si můžete přát?“
