Proč jste se rozhodl navštívit Prostějov?
Mně se tady líbí vždycky, proto sem jezdím. Je to celkem jednoduché, jsou tu přátelé a krásné zázemí, tak jsem tady velice rád.
Čím vás zlákal prostějovský turnaj, že jste mu dal přednost před Roland Garros?
Teď je to vlastně 30 let, co jste tam slavil triumf, takže je na co vzpomínat. Připomněli mi minulý týden, že to bylo třicet let, já jsem si to ani neuvědomil. Tady se cítím doma. Je tu spousta známých z minulosti, spousta kamarádů, je tu všechno, co potřebuju. Vždy si sem přijedu krásně odpočinout.
Ivan LendlNarodil se 7. března 1960 v Ostravě a je nejslavnějším českým tenistou historie. Prvního velkého úspěchu dosáhl v roce 1980, kdy Československo dovedl k první výhře v Davis Cupu. O tři roky později poprvé stanul na prvním místě světového žebříčku ATP. Mezi roky 1985 a 1990 vládl světovému tenisu a celkem strávil jako jednička 270 týdnů. Vyhrál osm grandslamových titulů, neuspěl jen ve Wimbledonu. V roce 1986 emigroval do USA, kde žije dodnes. V roce 2011 se stal koučem skotského tenisty Andy Murryho, kterého během dvou let dovedl ke zlatu na olympiádě v Londýně a ke grandslamovým titulům na US Open a ve Wimbledonu. |
Jaký byl Ivan Lendl před třiceti lety?
O třicet let mladší.
Vybavuje se vám něco z té doby?
Finále French Open s Johnem McEnroem byl těžký zápas. Ze začátku to nevypadalo dobře (Lendl prohrával 3:6, 2:6 – pozn. red.). A my jsme spolu hráli už dvakrát předtím, jednou ve Forest Hills na antuce a pak v Düsseldorfu. Oba ty zápasy měly stejný průběh jako první dva sety v Paříži. Začátek byl těžký, ale po třetím setu jsem si věřil a cítil jsem, že je šance to vyhrát. (Lendl vyhrál tři následující sady 6:4, 7:5, 7:5 – pozn. red.)
Martina Navrátilová se nedávno nechala slyšet, že by chtěla trénovat, a že jí nikdo nevolá. Jak jste na tom s nabídkami vy?
Nabídky nějaké byly, ale jak říkám, s mým časem to není teďka takové, abych mohl pětadvacet týdnů s někým někde jezdit.
Uvažoval byste případně o pozici konzultanta?
To záleží na tom, kdo by to byl a kolik by k tomu bylo potřeba času. Role konzultanta není jenom v tom, že někomu něco řeknete, ale je třeba s tím pracovat trošku víc. Já nerad dělám věci napůl.
Na kolik by vás lákala spolupráce s Tomášem Berdychem?
Já nikdy neodmítnu nikoho bez toho, abych o tom sám přemýšlel, abych se s někým poradil nebo abych si o tom s tou osobou přímo popovídal. A Tomáš není výjimkou.
Chystáte si o tom popovídat?
Tomáše jsem viděl naposledy v Austrálii.
To znamená, že jste se o tom zatím nebavili?
Ne.
Pro český tenis jste toho udělal hodně. Byla by výzva posunout ho i tímto směrem, tedy Tomáše Berdycha ke grandslamovým titulům?
Já myslím, že Tomáš má velmi dobrý tým. Podle toho, co jsem viděl za ty dva roky, kdy do Prostějova jezdím. Myslím si, že všechno dělají moc dobře. Kdyby Tomáš vyhrál grandslam, tak by to bylo fajn.
Ale i Berdych stárne. Kolik bude mít ještě šancí?
To nedovedu posoudit, to záleží na tom, kolik sám bude chtít a jak je na tom jeho tělo. Je mu devětadvacet. Jsou kluci, jako můj dobrý kamarád Andrés Gómez, který ve třiceti vyhrál grandslam v Paříži. Jsou kluci, kteří vyhrávají i po třicítce, a jsou kluci, kteří kolem třicítky končí, protože tělo na to už nemá. Z toho, co vidím, Tomášovo tělo vypadá docela dobře, nemá ani velká zranění. Podle mě tam dva tři roky ještě jsou.
Je vám líto konce spolupráce s Murrym?
Je.
Co vám nejvíc chybí?
Když chce člověk něco dělat, má nějaké cíle a ty cíle se podaří, tak to je příjemný pocit. Spřátelil jsem se nejen s Andym, ale i s celým týmem. Já si třeba s Danim (Daniel Vallverdu, trenér Murryho – pozn. red.) volám nebo píšu skoro každý den.
O vás je známo, že jste maximalista. Dovedl jste si ale tehdy představit, co s Andym za těch dva a půl roku dokážete?
V to nedoufal nikdo. Byl jsem přesvědčený, že může vyhrát nějaké grandslamy, ale ne, že se to podaří takhle fantasticky. Ne, že se to nedalo čekat, ale vyhrál prostě to největší, co mohl. Kdyby mně předtím někdo řekl, že může vyhrát tři velké turnaje a mohl bych si vybrat, vybral bych si přesně tyto tři. Kdyby vyhrál Paříž, Austrálii a udělal stříbro na olympiádě, tak bychom tady seděli a říkali si, jak to bylo dobré. A on vyhrál US Open, Wimbledon a olympiádu, navíc ještě doma v Anglii ve Wimbledonu. To je pohádka.
Myslíte si, že může Andy ve svých úspěších pokračovat, i když jste své partnerství ukončili?
Může toho dokázat hodně. Má Daniho, který ho zná skutečně výborně a je velmi schopný mu pomáhat. Andy může uspět a být dobrá konkurence ve kterémkoli turnaji.
Říkáte, že jste teď hodně zaneprázdněný. Co je pro vás v současnosti prioritou číslo jedna?
Byl jsem na cestách pětadvacet týdnů a bylo toho na mě moc, už to dál nešlo. Vzhledem k tomu, že chci ještě trochu hrát (tenis), tak potřebuju víc trénovat a být v lepší kondici.
Máte v tenise ještě nějaký cíl?
Mám naplánovány nějaké exhibice a chci se na ně připravit. Chci hrát tak, abych byl se sebou spokojený, poněvadž dělat něco jen napůl nejde.
Je na exhibicích rivalita, nebo jde jen o zábavu?
Jsou to vážné zápasy, ale spíš v tom smyslu, že každý chce ještě dokázat, že umí hrát. Jestli někdo vyhraje nebo prohraje, je méně důležité. Podstatné je, aby byl tenis dobrý.
Jak se změnil mužský tenis od doby vašich největších úspěchů?
Je rychlejší. V naší době byla důležitá rychlost a vytrvalost. Teď se mi zdá, že je důležitější rychlost a síla. Ta vytrvalost je samozřejmě třeba, ale síla ji přeskočila v důležitosti. Ale to je rozvoj každého sportu. Ve všech sportech, ať už se podíváme na hokej, fotbal, basketbal nebo na tenis, jsou sportovci větší, vyšší a lépe vytrénovaní. Tréninkové metody se zlepšily, stejně jako stravování, rehabilitace. Zkrátka všechno za těch, dejme tomu třicet let, pokročilo a není to jen v tenise.
Říkáte, že se tenis posunul. Hodně dnešních hráčů říká, že by to ve vaší době nezvládli. A co vy, uspěl byste dnes s vaším stylem?
Myslím si, že mému tenisu by to sedělo, ale já osobně bych to asi nezvládl. Hraje se více od základní lajny, je to více fyzické. Teď můžu na kurtu zahrát různé úhly, o kterých jsem dříve mohl leda snít, a je to všechno novými strunami. Vždycky se mě ptají, jak bych hrál v dnešní době. Já na to odpovídám, hrál bych asi tak, jako by bývalý plavec v dnešní době plaval nebo běžec běhal. Proč by měl být tenis jiný než ostatní sporty...
V roce 1980 jste byl u prvního československého triumfu v Davis Cupu, napadlo vás, že generace Štěpánka a Berdycha může zopakovat úspěch z minulosti, či dokonce vyhrát dvakrát po sobě?
To je stejné jako s Andym. Napadlo mě, že můžou vyhrát. Speciálně v roce 2012, tam to vypadalo dobře po celou dobu. Ale loni to bylo těžší. Pak vlastně nehrál Djoković, což hodně pomohlo a kluci toho využili.
Letos bude český tým hrát semifinále proti Francii na Roland Garros, kurtu pro patnáct tisíc lidí. Jaké jsou jeho šance v prostředí, které nebude moc přátelské.
To prostředí bude přátelské hlavně pro Francouze (smích). Prostředí bude divoké, o tom není pochyb. My jsme na Roland Garros hráli Davis Cup dvakrát, myslím, že jsme jednou vyhráli a jednou prohráli. Je to tam divoké i během samotného Roland Garros, čili v Davis Cupu to bude ještě horší.
Jak těžké je vyhrát slavnou salátovou mísu dvakrát po sobě?
Samozřejmě je to moc těžké a musí se k tomu seběhnout spousta okolností. Ať už je to los nebo nějaká zranění soupeřů, která se naopak musí vyhnout našemu týmu. Je toho spousta.
Český tým má Berdycha a Štěpánka, ostatní mohou spoléhat na více hvězd nebo alespoň hráče v první třicítce. Stačí mít dvě opory, na kterých výkony dlouhodobě stojí?
Na klucích je vidět, že hrají rádi, je to pro ně strašně důležité a neberou to jako povinnost. Posledně, když musel hrát Lukáš (Rosol), uhrál body, které byly potřeba, a to byla opravdu velká pomoc. No a Jirka Veselý začíná hrát moc dobře, čili by do toho mohl dorůst. Co si budeme povídat, Radek má pětatřicet a nebude hrát věčně.
Co říkáte na vzestup dvacetiletého Jiřího Veselého?
Nejde odpovědět, kam to může dotáhnout, ale v každém případě hraje moc dobře. Zatím mu chybí jen zkušenosti. Viděl jsem jeho semifinále s Karlovićem v Düsseldorfu a to bylo jenom o tom, že neměl zkušenosti. Kdyby je měl, zápas by lehce vyhrál.
Máte pro něj nějakou radu?
Žádnou. Žádnou z toho důvodu, že přesně nevidím do toho, jak to dělají, co mu sedí a co ne... Myslím si, že radit takhle z dálky je hloupost. Sám jsem to neměl nikdy rád, když někdo do novin řekl: No on by měl dělat tohle a tohle, a přitom vůbec nevěděl, o co jde. Proto se tomu dost vyhýbám a nerad takto někomu radím.
Jste trenér, konzultant a také máte pět dcer. Dovedl byste poradit Rogeru Federerovi, který je čerstvě čtyřnásobným otcem, jak spojit kariéru a rodinu?
Spojení kariéry a rodiny ovlivní každého jinak, někoho pozitivně, někoho negativně. Někdo se cítí vinen, když jede na turnaj a není doma, a někomu to zase nevadí. Každý je jiný. Žádné manuály na to nejsou.
