„Pan Hřebec mi řekl, že na turnaj přijede jenom tehdy, když budu hrát grandslamové finále,“ líčila Markéta Vondroušová. Její klíčový trenér před ni postavil maximální cíl - a teď musí na Roland Garros do Paříže.
Vondroušová to dokázala!
Má před sebou ten největší duel, jaký lze v tenisu zažít. Chvíli pro vyvolené. Několikahodinovou odměnu za celoživotní snažení.
Od roku 2000 dostaly české tenistky tuto výsadu jen šestkrát (a tenista jedinkrát, Tomáš Berdych ve Wimbledonu 2010). Žádná krajanka to v historii samostatné země nezvládla tak mladá jako Vondroušová, jíž bude za tři týdny dvacet let.
Pro přesnost: ikona československé éry Hana Mandlíková slavila grandslamový triumf dokonce jako osmnáctiletá. Tu Vondroušová, reprezentantka úplně jiné epochy, předehnat nemůže, ale případným titulem by trumfla Martinu Navrátilovou, Petru Kvitovou i Janu Novotnou. Už seznam takových jmen vyjadřuje mimořádnost okamžiku.
Markéta VondroušováČísla a zajímavosti
|
„Pamatuju si, jak jsem tu předloni viděla vyhrát Jelenu Ostapenkovou. Tehdy jí bylo v průběhu turnaje 19 - jako mně teď,“ říká Vondroušová. „Pomyslela jsem si: Tohle se podaří tak jedné holce z tisíce.“
Spíš jedné z milionu, v tak globálním sportu je síto nelítostné. Navíc je třeba připočíst, že ženský tenis prožívá éru extrémní vyrovnanosti, období výpadků hvězd i vzestupů nečekaných jmen.
Vondroušová se řadí do druhé kategorie. Tak jako je dospělá její hra, projevuje vyzrálost i následujícími slovy: „Cítila jsem, že hraju dobře, ale tohle je grandslam, největší turnaj na světě. Ani hrát dobře většinou nestačí.“ Matematickou šanci lze ostatně vyjádřit podle počtu účastnic - 1:128.
Někoho v průběhu čtyř tenisových svátků zastaví náhlý pokles formy, jiného zranění. Obhájkyně semílá extrémní tlak, jako letos v Paříži Simonu Halepovou.
Vondroušová vs. BartyováSledujte finále od 15.00 online. |
Své o tom dobře vědí i dvě slavné Češky, národní symboly probíhající velké éry ženského tenisu. Petra Kvitová čekala na finále mezi vítězným Wimbledonem 2014 a letošní prohrou v Melbourne více než čtyři a půl roku. Karolína Plíšková si o titul zahrála na US Open 2016 - a následný tucet pokusů zatím repete nepřinesl.
Pro Vondroušovou je jedině dobře, že v Paříži připomíná mistryni meditací: žije tady a teď, poctivě se posouvá skrz jednotlivá kola i jednotlivé výměny. Přemýšlet nad tím, že podobná šance už nikdy nemusí přijít (a ona vážně nemusí, ani u tak mimořádně nadané tenistky), to rovnou můžete vyběhnout na kurt s balvany na kotnících.
Zatím působí uvolněně, i díky tomu, jak funguje její tým. Jako kouč s ní cestuje Jan Hernych, někdejší Hřebcův svěřenec. O kondici se stará Michal Vágner, jehož klientem dříve býval Hernych... „Všechny dílky do sebe zapadly,“ dodává její manažer Jan Koukal.
On je v Paříži od čtvrtfinále, na největší zápas už dorazí příbuzní Vondroušové i Hřebec. Není s čím otálet. Historická chvíle propukne na centrkurtu Philippa Chatriera v sobotu od 15.00.
„Jsem v transu. Pořád mi přijde, jako bych hrála nějaký béčkový turnaj,“ usmívá se Vondroušová, což je dobrý předpoklad. Hrát tak jako jindy totiž zní jako nejlepší recept.
ZÁPISNÍK: Dva týdny s MV. Od šťastné třináctky až k zápasů snůPověrčivé tenistky by se nejspíš opotily: začínat na kurtu číslo 13? Jenže Markéta Vondroušová to má naopak. „Třináctka je moje šťastné číslo,“ líčila, když v neděli 26. května porazila na jednom z odlehlejších pařížských dvorců Číňanku Wang Ja-fan 6:4, 6:3. Jak dávno už se to zdá! Nešťastníci a nešťastnice, kteří ten den padli, od posměváčků poslouchali: Jste venku - a první týden grandslamu ještě nezačal... Devatenáctiletá Češka si oddechla, že se jí to netýká. A líčila: „Nechci si připouštět, že už bych tady měla něco trefit. Hlavně chci mít z tenisu radost. Teď se mi daří.“ Myslela tím předchozí čtvrtfinálovou sérii v Indian Wells, Miami a v Římě, prohraná finále na menších akcích v Istanbulu a Budapešti. Zabydlovala se. Po první výhře ji pořadatelé posadili jen před české novináře a postačil jeden z malých stolečků stojící před hlavní místnosti pro rozhovory. „Hele, zatím je to vážně radost z práce,“ říkal její kouč Jan Hernych. „Jen se jí snažím na turnajích dělat pohodu, aby se mohla soustředit jen na tenis. Ono je to klišé, ale my si fakt říkáme, že se jde nejen zápas od zápasu, ale game od gamu, míček od míčku.“ Teď tímhle tempem došli až na hlavní pódium. Po dvou týdnech to bude souboj snů. Jako by slečně MV přála i její šťastná třináctka. |
