Z 1. kola postoupila na Roland Garros jako úplně poslední ze všech 64 tenistek, na svůj start na turnaji čekala skoro tři dny. Stálo to za to, však si po mečbolu trpělivě fotila selfie s fanoušky a užívala si kouzlo okamžiku.
„Snad se sezona obrací k lepšímu,“ věří.
Siniaková se nijak netají ambiciózností, jenže po loňském vzestupu, opentleném klíčovou rolí ve finále Fed Cupu, poznávala i méně příjemné pasáže tenisové reality. Končila v prvních kolech. Nebylo to ono.
A do toho přišla novinka, která ji zaskočila: kouč Iain Hughes, který v minulosti vedl třeba Elinu Svitolinovou, jí oznámil, že odchází k osmnáctileté Rusce Potapovové. Bez varování. A uprostřed rozehrané sezony.
ZPRAVODAJSTVÍze třetího dne Roland Garros |
„Tohle se mi stalo poprvé,“ líčí Siniaková. „Vždycky jsme se s trenéry rozcházeli po vzájemné dohodě. Člověk to ví i trochu dopředu, tady se tak stalo z turnaje na turnaj. Oznámil mi to po Praze a já hned mířila do Madridu. Tohle by se dít nemělo.“
Co jste od Iaina Hughese uslyšela?
Pro mě to bylo nečekané, přišel s tím on. Řekl, že si musíme promluvit – a objevilo se, že pokračuje s někým jiným. Asi dostal lepší nabídku. Docela překvapivé, přitom nešlo ani tak o naše dosavadní výsledky. Myslím si, že je celkem neetické, když hráči nabízejí spolupráci trenérovi, který je zadaný.
Jak to řešíte? Ujal se role kouče zase váš táta?
Ano, taťka mi pomáhá, on je vždycky na mojí straně. Jsem ráda, že se na něj můžu spolehnout. Jedeme spolu a nespěchám na to najít si jiného trenéra.
Což teď stejně nebude lehké, ne?
To určitě ne, uprostřed sezony. Někdo se sice může vždycky objevit, ale spíš teď ani sama nechci. Myslím, že není nejdůležitější někoho hned nacpat do týmu a něco zkoušet za každou cenu. Spíš to chci najít v sobě a snažit se hrát co nejlíp.
Tušíte, jaký přístup by vám od kouče ideálně pasoval?
Něco jsem vyzkoušela, ale zase tolik toho nebylo. Člověk se stále učí, pořád se podle mě hledám. Je to se mnou asi těžké (úsměv).
Teď řešení máte, jak rychlá operace uvnitř rodiny to byla?
Byli jsme určitě všichni zaskočení, byla to taková zadovka. Taťka pro mě chce to nejlepší, byl připravený hned mi pomoct. Poprosila jsem ho, aby se mnou jel Madrid, Řím – a bylo to super.
Pavouky turnaje |
Umíte oddělit sport a vzájemné vztahy?
Určitě. Možná i proto nám to tak dlouho vydrželo. Na turnajích a při trénincích tenis řešíme, doma ne. Byla jsem hrozně spokojená: aby nebyla ponorka, taťka teď jezdil s bráchou po turnajích, byli s mamkou na dovolené. Poslední dva roky jsou super v tom, že spolu komunikujeme narovno. On mi dá nějaké svoje rady, já mu řeknu svoje, vždycky se vzájemně domluvíme. Myslím, že to funguje.
Poslední dobou ano. Po semifinále v Norimberku jste i tu začala výhrou...
Doufám, že je to obrat k lepšímu. Přijde mi, že teď na antuce hraju dobře. Madrid a Řím ještě nedopadly nic moc, ale jsem ráda, že jsem jela do Norimberka. Konečně jsem uhrála tři zápasy v řadě, semifinále v zádech by mi mělo pomoci. Tady jsem měla přívětivý los, bylo to určitě hratelné. Takže jsem do toho šla s tím, že to vybojuju.
To další kolo snadno nevypadá, Řekyně Sakkariová má na antuce formu.
Očekávám to určitě hrozně těžké. Je to velká bojovnice, agresivní hráčka, všude běhá. Budu se muset kouknout na její nějaké zápasy a pořádně se připravit
