Sezonu sice zahájila povedenou výpravou do čtvrtfinále Australian Open, od té doby ale vyhrála jediný zápas ze šesti, a to ještě po skreči soupeřky. Trápily ji zdravotní neduhy: nejprve bolavá záda, pak nemoci.
„Teď se cítím dobře, tak doufám, že vydržím zdravá déle jak tři týdny, že nebudu muset co tři týdny začínat od nuly. Antuku už zabalíme, nebyla úspěšná,“ posteskla si posmutněle v neděli večer při rozhovoru s českými novináři v Paříži.
Co zápas s Golubicovou rozhodlo?
Koncovky. Byla bych ráda, kdybych je už překlopila na svou stranu. Tím, že mi chybí vítězství, tak v nich nehraju s takovým přehledem, s jakým bych mohla. Projevilo se to ve Stuttgartu, Madridu, Štrasburku i teď.
Siniaková a Bouzková vstup do Roland Garros zvládly, Krejčíková vypadla |
Od tři roky starého titulu na Roland Garros máte na antuce zápasovou bilanci 7:12. Už vám nesedí?
Nevím. Loni se mi taky nepovedla, rok předtím jsem ji vůbec nehrála, takže letos jsem se na ni snažila připravit. Myslím, že přípravu jsme udělali dobrou, ale nemoci mi úplně nepomohly. Vždycky jsem začala, vypadala dobře a říkala si, že teď to prolomím, ale zase mě něco zabrzdilo a začínala jsem od nuly. Chybí mi zápasy, je blbé hrát jeden za čtrnáct dní.
Znáte důvod, proč se vám potíže vracejí?
Myslím, že to jsou dozvuky minulého roku. Času na regeneraci je strašně málo a na konci loňské sezony byl blázinec, ty přelety… (z Asie na Turnaj mistryň v Mexiku a potom na BJK Cup do Španělska)
Co se vám stalo se zády?
Úplně nevím. V únoru jsem hrála v Abú Zabí, kde jsem prohrála těžký zápas se Samsonovovou, pak jsme přejeli do Dubaje, kde jsem se cítila pořád dobře. Ale pak se to najednou stalo. A i magnet ukázal, že bych měla zastavit, takže jsem zastavila.
Měla jste nějaký zánět?
No, víceméně. Ze zad mi to přelezlo i do ruky, šlo to dál... Nechtěla jsem ztratit dlouhou dobu, ale bohužel jsem ji ztratila.
Poté vás začaly trápit nemoci?
Začala jsem virusem, pak přišla antibiotika v Miami a nedávno v Římě devětatřicítky horečky. A pokaždé jsem se snažila trénovat hned, jak jsem vylezla z postele, abych se co nejrychleji dostala zpátky a abych už nějaký zápas vyhrála. Je to složité období.
Tušíte, kudy z něj vede cesta?
Věřím, že když budu pokračovat, tak to zlomím. Vždycky to tak bylo, takže věřím, že teď to přijde taky.
Ke zvratu může stačit jediný zápas, že ano?
Určitě. Tak doufám, že přijde brzo. Už se v tom nechci dál plácat. Chci to přebít a zase otočit na svou stranu. Chci zase vyhrávat a dodávat tenisem, který umím, radost dál.
Jak vám pomáhá váš trenér Pavel Motl?
Snaží se mi dodávat energii, abych pokračovala dál a abych pořád makala a měla víru, že to prolomím, že to není navěky. Každopádně je to těžké pro nás pro oba. Tyhle porážky, kdy záleží na pár míčcích, jsou pro nás oba frustrující. Trénujeme, jak jen to jde, vymýšlíme všechno možné, snažíme se mít dobré sparingy... Je to složité, ale Pavel se snaží být hodně pozitivní, stejně jako kondičák Tomáš.
Někdo může říct, že pro hráčku vašeho kalibru není jako kouč dost zkušený. Co si o tom myslíte?
Lidi úplně nevědí, co se děje za oponou. Ale asi rozumím, že když do toho někdo nevidí, tak si říká, že pro mě nemusí být správným člověkem.
Co pro vás teď znamená čtyřhra? V Paříži budete hrát s vaší letošní spoluhráčkou Laurou Siegemundovou.
Na debla se těším. Když nevyšel singl, tak se budu snažit hrát dobře, abych se držela v turnaji a zápasové rutině. A do toho budeme dál trénovat a připravovat se na další turnaje na trávě v singlu. Ale deblu tady dám prioritu. Jsme na grandslamu a chci, abychom hrály dobře.
