"Stačí z tréninku vypadnout jenom na čtyři dny a už je to znát. Dá hrozně práce si ve vodě zvyknout na správnou polohu a záběry. Někdo potřebuje jenom chvilku, ale já se můžu trápit i čtrnáct dní."
Vždycky jednou za půl roku si Hlaváčková dopřeje delší volno, aby tělo načerpalo nové síly. Jenže nikdy nelenoší dlouho. Teď má před sebou vyhlídku na olympijskou sezonu. A ještě dřív, prosincové mistrovství Evropy v krátkém bazénu.
"Až začnu trénovat, budu zase v bazénu dvakrát denně, budu si muset zvyknout," říká Hlaváčková.
Tentokrát si ale přípravu zpestří. V říjnu ji čeká čtrnáctidenní soustředění v Ománu a koncem listopadu pojede do Jihoafrické republiky, kde se zúčastní i jednoho závodu Světového poháru. V přípravě na olympijské hry reprezentantům na soustředění přispěl plavecký svaz.
"V obou těch místech už jsme byli a líbilo se nám tam," vypráví Hlaváčková. "V Ománu je například padesátimetrový bazén, kde jsme naposledy byli úplně sami. A je tam taky sluníčko a mořský vzduch. To je pro naše dutiny moc dobré."
Problémy dutin, to je plavecká nemoc z povolání. Hlaváčková si na sebe snaží dávat pozor. V létě ji paradoxně jen tak nenajdete na veřejném koupališti. Vadí jí tam totiž studená voda.
"Plavci nejsou žádní otužilci," říká Hlaváčková s úsměvem. "Poznáme rozdíl v teplotě vody i o půl stupně. Jsme zvyklí na bazén, kde má voda šestadvacet stupňů. V létě na plovárnách bývá voda tak o čtyři stupně studenější." Proto také tuhle dívku asi neuvidíte při závodech v dálkovém plavání.
"Mám totiž nepříjemný pocit z ryb a ostatních vodních živočichů," vysvětluje.
