„Připadal jsem si v naší tréninkové skupině trochu méněcenný, když Jířa Prskavec i Ondra Tunka už v minulosti mistry světa byli,“ vtipkoval třiatřicetiletý vodní slalomář.
Zároveň se mu však po slavnostním ceremoniálu v očích i ve hlase odráželo velké dojetí. „Tak nějak mi to začíná docházet,“ povídal. „Že už nevyhrávám jen Světové poháry, ale že se mi to po těch dlouhých letech povedlo i na mistrovství světa.“
Navíc na šampionátu v úžasném prostředí.
Právě. Tohle není covidové mistrovství bez diváků, tady byla atmosféra fantastická, nádherná a diváci ji ještě umocnili tím, že po skončení finále v areálu zůstali i na vyhlášení, zafandili nám a zatleskali. Aspoň jsem si je konečně užil, protože předtím jsem mezi ně moc nechodil. Když jely ve finále kajakářek domácí závodnice Ricarda Funková s Elinou Lilikovou (zlatá a bronzová), slyšel jsem v závodnickém stanu tak strašný hukot, že jsem si i bál vyjít ven.
Když se lidé sportem baví. Mistrovství světa vodních slalomářů v Augsburgu, půl století poté, co na zdejším kanálu měl tento sport olympijskou premiéru. Vyprodáno. Úžasní diváci, kteří fandí všem. Neskutečný rachot. A české zlato Víta Přindiše. https://t.co/G1mFpmAJ2D
A teď máte na krku i vy zlatou medaili.
Že mi visí na krku, si ani pořádně neuvědomuju, ale hlavně jsem nadšený z toho, že se mi to konečně podařilo. Po mém vnitřním neúspěchu, když jsem si loni nevyjel olympiádu, jsem si řekl, že mým cílem bude mistrovství světa v Augsburgu. Dobře jsem se připravil a klaplo to.
Díky čemu jste byl ve finále ze všech kajakářů nejlepší?
Dokázal jsem to tady ustát hlavou, což byl můj hlavní cíl. Nenechal jsem se rozhodit nějakými drobnými problémy, které jsem měl na horní části tratě, a schoval jsem si dost sil na spodek, který byl dnes nejdůležitější. Největší podíl na tom zlatu má moje hlava, díky které jsem dnešek dokázal ustát, vyfiltrovat a jet si svoje.
Je to tak, že čím jste starší, úspěchy si víc a víc vychutnáváte?
Nevím, jestli je to mým stářím, nebo spíš tou cestou, kterou jsem až sem absolvoval. Byly dobré i špatné roky, někdy to bylo tak strašně těsné, že to ani nejde říct jak (ve finále MS 2017 byl stříbrný a od zlata jej dělily dvě setiny sekundy). Teď se všechno sešlo. Už letos na Evropě jsem mohl mít vcelku v pohodě medaili, kdybych neudělal drobnou chybu. S tím jsem tak nějak bojoval celou sezonu, že jsem jezdil dobře, ale chyběla mi troška klidu. Dnes jsem ho našel i v tomhle burácivém prostředí.
Načež na vás při vyhlášení dolehlo dojetí, že?
Je to přece největší medaile mé kariéry. Nedávno jsem se stěhoval a všechny dosavadní medaile jsem dal pryč, takže začínám nanovo.
Kam jste je dal?
Tátovi. Nesbírám je. Jsem vždycky rád hlavně za ten zážitek, za úspěch, že jsou lidé kolem mě nadšení a radují se. Ten kov je takový hezký bonus, ale jde mi spíš o celkový vjem. Boris Neveu (mistr světa z Bratislavy 2021) mi sem přivezl i putovní trofej pro mistra světa kajakářů, aby mi ji předal.
A na ní bude nyní vyryté i vaše jméno. Ve společnosti největších osobností vodního slalomu.
To je něco, co jsem si hrozně přál, aby se jednou stalo. Aby mě brali, že jezdím dlouho dobře a že dokážu vyhrát i takový obrovský závod.
Pořádně těžká trofej, ať už váhou nebo tím, jak obtížné je ji získat. Předávají si ji mezi sebou kajakářští mistři světa ve vodním slalomu. Teď ji od Francouze Neveua přebral Vít Přindiš, brzy na ní bude vyryté i jeho jméno. Tak jako v minulosti jména Hradilek, Tunka a Prskavec. https://t.co/tWw8EYafqm
Letošní medaili také někomu darujete?
Tu si asi zatím nechám. (usmívá se)
Úvod sezony jste neměl ideální, v české kvalifikaci jste musel zabojovat o místo v týmu. Žádné pochybnosti jste tehdy v hlavě neměl?
Ne. Řešili jsme to i s doktorem Jirkou Dostálem a s Jířou (trenérem Jiřím Prskavcem starším). Měl jsem totiž předtím dvakrát zdravotní potíže, kdy jsem trošku vypadl z tréninku, proto všechno neklapalo, jak mělo.
Kdy došlo k obratu?
Od Evropy v Liptovského Mikuláši jsem byl konstantně v přípravě na mistrovství světa a jel jsem tréninky s jediným cílem, a tím bylo uspět tady v Augsburgu. Všechny svěťáky jsme absolvovali z plného tréninku a mysleli jen na to, abych byl koncem července v co nejlepší formě.
A cítil jste ji po příjezdu do Augsburgu?
Po týdnu, který jsem tu strávil, jsem si připadal opravdu dobře, což je základ toho, aby svaly vaší hlavě řekly: O.K., jsi na tom fyzicky dobře, tak už jenom předveď to, co potřebuješ. Nemusíš někde bláznit, nemusíš jet strašně riskantně, musíš jet jen to, co potřebuješ. Tahle má výchozí pozice se za těch pár měsíců od nominace (české kvalifikace) změnila.
Loni vyhrál nejvýznamnější závod sezony v Tokiu váš tréninkový sparingpartner Jiří Prskavec, teď právě od něj přebíráte pro tento rok pomyslné žezlo krále kajakářů. Jak vás to těší?
Jsem hrozně rád, že jsme byli oba dva ve finále. Podporovali jsme se před jízdou, říkali jsme si, co a jak uděláme. Jířa mi hned dole v cíli finále gratuloval, sedí nám to spolu. Vyhrál olympiádu na den přesně před rokem. A teď jsem vyhrál já. Je to prostě bomba.
MISTR SVĚTA. Český kajakář Vít Přindiš se v cíli raduje z vítězství.
Jiří Prskavec postupně ve své kariéře vyhrál nejprve mistrovství Evropy, pak světa a nakonec olympiádu. Vy už máte první dva tituly také, jste i celkovým šampionem Světového poháru. Zbývá jen ten nejcennější.
A směrem k olympiádě v Paříži je pro mě strašně cenné, že mi dnešní medaile zajistila přednominaci do reprezentace na příští sezonu. Už příští rok budeme na vrcholných akcích bojovat o plusové body směrem k nominaci na olympiádě, takže prvním zásadním krokem k Paříži bylo pro mě dostat se do reprezentace na příští rok - a ten se teď povedl. (Přednominaci do tříčlenné české reprezentace pro rok 2023 má díky titulu mistra Evropy i Prskavec, na hrách v Paříži však smí za každou zemi startovat jen jeden kajakář.) Je dobré, že si teď s Jířou můžeme snáz naplánovat přípravu na předolympijskou sezonu, aby vše klapalo, jak to klapat má.
Bude to o hodně jiné, když se mezi sebou utkáte o jedno jediné olympijské místo?
Bude záležet na tom, jaká nakonec budou detailní kvalifikační kritéria. Mohlo by se víc rozhodovat na mezinárodních závodech, než když jede doma nominaci Čech proti Čechovi. Abyste se tolik nesoustředili jen na to, jak porazit druhého Čecha, ale spíš na to, jak se umístit co nejvýš v zahraniční konkurenci. Každopádně vědomí, že budu moci příští rok zase reprezentovat, je pro mě teď třeba ještě větší odměnou za titul než tohle (zvedne medaili).
Skutečně?
Ano, jsem moc vděčný za každý další velký závod. Nejsem už nejmladší, takže pro mě je vidina toho, že budu příští rok v týmu, strašně cenná. Stejně jako je nesmírně cenný pocit, že tady nejsem do počtu a že dokážu medaile získávat. To je obrovská motivace do další práce.
