Semifinále, to je často v očích vodních slalomářů nutné zlo, třeskutý rockový koncert na nervovou soustavu, který musíte přestát, pokud si chcete vydobýt právo jet o medaile. Vít Přindiš v něm v Augsburgu končí třetí, načež nadšeně vykládá: „Sjedu si finálovou jízdu na nejslavnější trati světa před úžasným publikem. Už to je pro mě vítězství.“
Vzápětí se cestou do závodnického stanu pět minut podepisuje dětem. „Když vás zastaví děti, přece jim nemůžete říci ne,“ pousměje se.
Přindiš je kliďas. Hodný pracovitý kluk, kterého má každý rád. Tak se propádloval kariérou. Je také mnohými nedoceněný. Třetí ve světovém žebříčku. Třikrát mistr Evropy. Dvakrát celkový vítěz Světového poháru. Vynikající závodník. Jen to světové zlato mu zatím unikalo a unikalo.
Tentokrát ví, že disponuje formou, se kterou o něj může zabojovat. Proti všem. I proti Jiřímu Prskavcovi, svému sparingpartnerovi, kamarádovi, vodáckému králi posledních sezon.
Král Prskavec mezitím po vlastní semifinálové jízdě sděluje: „Bohové augsburského Eiskanalu byli dost proti mě, protože v první protivodě jsem měl hodně velkou smůlu na vodu. Udělal se tam takový bublák, který se tu dělá jen jednou za dlouhou dobu, srazil mě dolů a já tam nechal spoustu času.“
Přesto po enormním vzepětí mezi dalšími brankami vybojoval v semifinále páté místo, a tudíž i bezpečný postup do desetičlenného finále. Což mu výrazně zvedlo náladu. „Jo, nasadil jsem na zbytku trati takovou tu svoji vítěznou jízdu a ty tři nebo čtyři buchty (rozumějte sekundy), které jsem nahoře ztratil, jsem zase dole dojel. Za to jsem na sebe pyšný.“
Jiří Rohan, šéf jeho pražského klubu, dodává: „Navíc je téměř jisté, že když Jířovi nevyšla voda v semifinále, vyjde mu ve finále.“
Prskavec se usměje: „Rezerva tam každopádně je.“
Když se lidé sportem baví. Mistrovství světa vodních slalomářů v Augsburgu, půl století poté, co na zdejším kanálu měl tento sport olympijskou premiéru. Vyprodáno. Úžasní diváci, kteří fandí všem. Neskutečný rachot. A české zlato Víta Přindiše. https://t.co/G1mFpmAJ2D
Nenech se vybláznit
Než na jejich boj o medaile dojde, rvou se o ně kajakářky a vyprodaná aréna burácí, protože domácí Ricarda Funková si jede pro zlato a Elena Liliková pro bronz. Přindiš sedí ve stanu, poslouchá ve sluchátkách hudbu, ale od burácivého řevu fanoušků se nedokáže zcela odreagovat. Pomyslí si: Strašný rachot tu je. To bude veselý, až pojedeme.
Trenér Jiří Prskavec starší, do jehož skupiny přestoupil loni na podzim, mu před odchodem k trati říká: „Jeď to, co chceš, žádné přehánění, prostě svoji jízdu, nenech se vybláznit.“
„Jo, vybláznit se by bylo to nejhorší,“ souhlasí Přindiš. „Tady totiž nesmíte jet o něco víc, než to jde, protože Eiskanal vytrestá každého, kdo se snaží přespříliš.“
S Prskavcem mladším se vydávají se svými loďmi ke startu a stupeň nervozity u jejich kouče povážlivě narůstá. „Jo, trenér běžně bývá nervóznější než my,“ dávno odpozoroval Přindiš. „A já se mu nedivím, protože v tuhle chvíli už to ve svých rukou nemá.“
Vyrážejí na trať v obráceném pořadí semifinále, Prskavec se z českého dua pouští do souboje s peřejemi jako první. „Superstar vodního slalomu,“ velebí jej německý hlasatel. Augsburští bohové s ním tentokrát spolupracují, v horní polovině trati mu vychází voda, na mezičase vede.
Jenže pak přichází šťouch na protivodné bráně číslo 14.
„Válec se posunul, Jířa si cáknul na tyčku, a ta se hejbla,“ uleví si otec na břehu.
Syn se v duchu nabádá: Klid, nepanikař, pořád to může dopadnout dobře, máš ze shora najetý nějaký čas.
OLYMPIJSKÝ VÍTĚZ. Jiří Prskavec se startovním číslem 1 určeném pro lídra světového žebříčku na trati v Augsburgu.
Branka číslo 21 se však pro olympijského šampiona stává osudnou.
O den dříve se při sekání s českými olympioniky z roku 1972 bavil s tehdejší kajakářkou Bohumilou Kordovou-Kapplovou, která mu ukazovala: „Tady na té brance jsem si olympiádu prohrála.“
„A já jsem to po padesáti letech na stejné brance zazdil taky. Můžeme si podat ruce,“ poví nyní Prskavec.
Co se stalo?
„Chyba,“ pokrčí rameny, když za cílem vyleze z lodi.
Ano, zvolil pro tuto protivodu obtížnější variantu průjezdu než většina soupeřů, ale to přece dělá vždycky. „Riskoval jsem stejně jako obvykle, ne přes míru,“ ujistí. „Přesto jsem se tam skoro převrátil. Asi jsem si to chtěl přehnaně zkrátit. Musel jsem jít do lehkého odklonu a loď mi nezareagovala, jak bych chtěl. Kousnul se mi zadek. Možná se to vše stalo proto, že už jsem se viděl v cíli.“
Otec na břehu lituje: „Časová ztráta a šťouch v té samé brance, to byla ta nejhorší možná varianta. Tam Jířovi uplavala medaile.“
V cíli je sice Prskavec průběžně třetí, jenže na startu zbývá pět špičkových kajakářů. Je si jist, že na stupně vítězů to stačit nebude.
Jeď, parťáku
„Měl jsem natrénováno na medaili, takže mě teď samozřejmě mrzí, jak to dopadlo. Ale mohlo to dopadnout líp i hůř,“ smířeně říká Prskavec.
Na břehu se vmísí mezi diváky a stoupne si před velkou videostěnu.
„Pojď Vítku, pojď... pojď... pojď,“ hlasitě povzbuzuje, zatímco se Vít Přindiš už proplétá mezi brankami a nenechává se nikterak rozhodit tím, že při přejezdu na první protivodnou branku ani s ním zdejší voda nespolupracovala.
Hlavně nebláznit!
První mezičas - výborně, vede o 49 setin.
Druhý mezičas - náskok na průběžného lídra, Francouze Borise Neveua, ztrácí a zaostává za ním o 25 setin. Což stále vůbec nic neznamená.
„Na začátku sezony se Vítek trápil. Ale od chvíle, co jsme přijeli sem do Augsburgu, měl krásnou formu. Cítil, že na téhle trati má velkou šanci uspět,“ říká o něm Prskavec.
Tisíce diváků povzbuzují českého kajakáře, tlučou o kovové mantinely u kanálu, rachot je ohromující. „Hezky, to dáš, musíš, jeď, jeď, jeď, jeď,“ dál žene Prskavec parťáka do cíle, na chvíli nervózně sepne ruce.
Kajakář Přindiš je po čisté jízdě světovým šampionem. Prskavec byl pátý |
Také Prskavec starší na dalšího ze svých svěřenců hledí se zvětšující se nadějí. Jak že to o něm říká? „Vítek možná není až tak silný v improvizaci, ale jeho předností je, že dokáže pravidelně předvádět hodně vysoký standard - a když se to pak sečte od startu až do cíle, může být nejrychlejší.“
Přindiš nenachystá trenérovi žádný důvod, aby mu už tak vysoká tepovka vyskočila ještě výš. Jen při průjezdu bránou číslo 20 kouči na chvíli zatrne: „Byl hodně blízko k tyči.“
Takhle jezdí mistr světa! Bravo @VitPrindis https://t.co/2pu1pdZKsy
Dokonce na chvíli u Přindišova jména zasvítí na monitoru hvězdička, což znamená, že rozhodčí čistotu jeho průjezdu prozkoumávají. „To ke kajaku patří, že se jede na hraně,“ prohodí Prskavec starší.
A je tu cíl. Čas 94,78. Průběžné vedení!
Prskavec mladší nadšeně vykřikne a zatne pěst. Přindiš si v lodi zakřičí radostí. Vede o 97 setin před francouzským obhájcem titulu Neveuem. I hvězdička zhasla. Vše bylo čisté. Žádný šťouch.
MISTR SVĚTA! Vít Přindiš Obrovská gratulace @Vodnislalom #olympijskytym https://t.co/YzemDWTWoL
Nemám se za co stydět
„Taková jízda by Vítkovi měla stačit na zlato,“ věří Prskavec mladší.
Přindiš vidí na tabuli jedničku u svého času a promlouvá sám k sobě: Nemám se vůbec za co stydět, ať už to dopadne, jak to dopadne. Na startu stále čekají dva nejlepší muži semifinále, Ital Giovanni Di Gennario a Slovinec Peter Kauzer. Ví, že má jistou medaili. Ale že by mohla být dokonce zlatá? Tomu rozhodně zatím nevěří.
„Di Gennaria se bojím,“ přiznává Prskavec starší. „Má tady formu a jezdí podobný styl jako Vítek.“
Ital skutečně jede skvěle, na mezičase hrají takřka nerozhodnou partii. Ale přichází obtížná jedenadvacítka. „Neudělal tak pěkný odpich jako ostatní a malinko ztratil,“ glosuje kouč Prskavec.
Cíl. Di Gennario je o 71 setin pomalejší než Přindiš.
Tak ještě osmatřicetiletý nezničitelný matador Kauzer. Dvojnásobný mistr světa z let 2009 a 2011. Vítěz letošního Světového poháru v Praze i augsburského semifinále. „Ale v něm už podle mě zajel svůj strop,“ soudí Prskavec starší.
„Je to legenda a má spousty zkušeností,“ říká o slovinském soupeři Přindiš.
Kauzer odstartuje... a takřka vzápětí se stane cosi nečekaného. Pokazí hned první protivodu. A to tak, že totálně. Jakoby na ní vjel do veškeré naděje pohlcující černé díry, a ta jeho kajak vcucla. Nabírá obří ztrátu, která je nesmazatelná, i kdyby se v kajaku postavil na hlavu.
Vít Přindiš je mistrem světa. V duši třiatřicetiletého českého kajakáře se začíná rozlévat nádherný, hřejivý pocit.
Jen ještě nechce jásat.
„Já si radši vždycky počkám, až to je ofiko,“ říká. Dokonce ve svém nitru chvíli probírá i poněkud smíšené pocity. Kauzer je přece vodní slalomář, ke kterému vždy vzhlížel.
„Mrzí mě, co se mu stalo hned na druhé bráně,“ vysvětluje Přindiš. „Odpichy od zdi jsou tady hrozně zrádné, ale aby hned ve dvojce trefil hlavou zeď a ještě ji minul zprava, to je mi kvůli němu hrozně líto. Protože Peterova jízda tak skončila ještě dřív, než pořádně začala.“
Potom se pousměje: „Ale on už vyhrál svět dvakrát.“
Naopak Vít Přindiš se právě stává mistrem světa poprvé. Ve chvíli, kdy Kauzer protíná fotobuňku se ztrátou třinácti sekund na až desátém místě, je toto konstatování oficiální. Zástup českých fanoušků mu aplauduje. „Víteeeek,“ vyvolává Jiří Rohan. „Přin-diiiš,“ odpovídá dav.
Volejte sláva a pět dní se radujte!!
Mistr světa @VitPrindis
A tím ještě nekončíme! https://t.co/BExexnVL0P
Něco tu pro tebe mám
„Totální paráda,“ přibíhá k němu s gratulací Prskavec mladší
„Neskutečné,“ dodává Prskavec starší.
Borec!!!
4x mistři světa od roku 2013
Čeští kajakáři jsou prostě jinde!
@VitPrindis 2022
@jiriprskavec 2015 a 2019
@VHradilek 2013
Ondřej Tunka 2017
Kdo to má? https://t.co/2osbP2XIcc
A šampion Přindiš? Usmívá se, mává všem a pomalu, pomaličku, mu to dochází. Ne, tentokrát už nepřišel o zlato o titěrné dvě setiny sekundy jako ve finále mistrovství světa 2017 v Pau.
V Augsburgu triumfuje o mnohem více setin. Mezi zástupem gratulantů se k němu hrnou i manželka s dcerou Amálkou.
Měly tu být s ním celý týden, jenže kvůli zdravotním problémům musely odjezd z Česka odložit, a tak vyrazily s Přindišovými rodiči až v sobotu, ve čtyři ráno z Prahy. „Teď jsem strašně rád, že mohly být u tak krásného zážitku,“ říká šampion. „Není to žádný lokální závod, nebo závod v covidu, na který by nesměli diváci. Je to úžasný závod se sladkým koncem pro mě.“
WORLD CHAMPION! Absolutely speechles and congrats to Giovanii De Genaro and Boris Neveu https://t.co/zacbXym3Ek
Sladký konec v sobě obnáší: vyskočit na zlatý stupeň, políbit medaili, slyšet hymnu, hledět na vlajku. A navrch... „Něco tu pro tebe mám,“ přichází Boris Neveu, šampion z poolympijského mistrovství v Bratislavě 2021.
Nese sošku, kterou si předávají sami kajakáři. Sošku, kterou má v držení vždy aktuální mistr světa.
„Jméno si na ni musím nechat vyrýt sám,“ vysvětluje Přindiš. „A hlavně ji za rok zase přivézt a předat.“
„Nebo ji můžeš i zapomenout doma, jenže v tom případě musíš za rok zase vyhrát,“ dostává radu.
„No, to by bylo ideální.“
Ovšem takový kousek - triumfovat na mistrovství světa dva roky po sobě - se v posledních deseti letech nikomu nepovedl. Ani Kauzerovi. Ani Prskavcovi.
Dámy a pánové, Vít Přindiš, poprvé mistr světa mezi kajakáři. Šťastný a dojatý. "Nevím, jestli je to stařím, ale hlavně tou cestou, kterou jsem absolvoval. Byly dobré i špatné roky, někdy to bylo tak strašně těsné, že to ani nejde říct jak. A teď se všechno sešlo." https://t.co/MSZLi2EtKm
Jiří Prskavec zatím statečně skousává své osobní zklamání a současně se raduje s parťákem. „Jo, Jířa je teď i smutný, ale páté místo na mistrovství světa určitě není propadák,“ povídá jeho otec.
Loni, po olympijském triumfu, si Prskavec užil dva měsíce slávy, kdy přebíhal z jedné společenské akce na druhou.
Přesto zůstal stejným člověkem, jakým byl předtím.
A tak i když Vít Přindiš odpovídá na otázku, jak mu zlatá medaile může změnit život, vyhlašuje: „V tomhle bych si vzal Jířu za vzor. Je dvakrát mistrem světa, je olympijským šampionem, ale je to dál i úplně normální fajn kluk, se kterým se dá v pohodě mluvit a o kterém vím, že se na něj můžu spolehnout. Nevidím důvod, proč by mi jedna medaile měla změnit život.“
