Vážně se jako vítěz Světového poháru necítíte být nejlepším veslařem?
To určitě ne. Pohár je spíš takové oťukávání se soupeři.
Takže co chybí k tomu, abyste byl závodníkem číslo jedna?
Vyhrát mistrovství světa nebo olympiádu.U nás ve veslování je důraz přikládaný spíš jednomu závodu, Světový pohár berou všichni právě spíš jako přípravu na velké akce.
Pojďme k tomu, co vás na vrchol může vynést – k olympiádě. Jak finišuje příprava na Peking?
Teď jsem byl na vysokohorské přípravě v italském Livignu, pak jedu na tři týdny na Slapy, pak odlétáme. V horách se musí trošku upravit trénink, aby nedošlo k přetížení organismu nebo až kolapsu – je tam míň kyslíku, rychleji se unavíte.
Jak moc takový trénink bolí?
Ze začátku je to horší, než si zvyknete, člověk je zahlcený, špatně dýchá. Ale když se vrátíte zpátky do nadmořské výšky v Česku, mělo by se to projevit.
Přijde aspoň po dřině úleva?
Mám teď trošku volnější týden a o víkendu mě čeká mistrovství republiky. Pak odjíždím na Slapy a tam už začneme trénovat normálně.
Co vlastně čeká vítěz Světového poháru od domácího šampionátu? Je to něco jako ostřejší trénink?
No, ani to ne. Spíš to bude, doufám, pohodový závod. Snad vyhraju a hlavně nedojde k žádným zdravotním problémům.
To by bylo nemilé před olympiádou, do které zbývá už jen měsíc. Je to hodně času, nebo spíš málo?
Nejradši už bych to měl za sebou. Ale jinak je to akorátní doba: doufám, že už se toho nedá moc zkazit a něco málo ještě vylepším. A jakou formu mají moji soupeří? To netuším, všichni se rozjeli do světa.
Tréninková dřina je obzvlášť u veslařů krutá. Co vás do ní pořád motivuje, vidina medaile z Pekingu?
Určitě, bez toho by to nešlo.
A jaká bude?
Nevím, bramborová možná? Teď si dělám srandu, to neberte vážně. Já nad tím takhle prostě nepřemýšlím.
