S novináři nejprve nechtěl vůbec mluvit, nebylo mu do řeči. Nakonec vyšel z šatny a s netečným výrazem odpověděl na šest otázek. Nejdůležitějším sdělením bylo: „Chtěl jsem tu bolest vydržet, ale nešlo to. Velkou nepojedu.“
Naděje úspěšného francouzského týmu se začaly bortit. Vždyť Faltejsek měl být trumfem trenéra a multimilionáře Guillauma Macaira, který chtěl s Virtusem d’Estruval zaútočit na jedinou trofej, kterou v Evropě ještě nezískal.
Marné pak bylo přemlouvání, aby koně svěřil do jiných než Faltejskových rukou. Moc dobře si pamatoval, jak tady v minulosti dopadl. A tak hodinu před dostihem rozhodl: Virtus nepojede.
Pro bohatou francouzskou stáj, která do Pardubic dorazila s velkou pompou, dostih skončil fiaskem. Její druhý kůň Songe d’Estruval totiž spadl na Irské lavici.
Naděje Francouzů zachraňoval až ten třetí vzadu – Urgent de Gregaine trenéra Emmanuela Clayeuxe. České koně trápil až do cílové rovinky, na posledních stovkách metrů však na No Time To Lose nestačil.
„Jsem nadšený z atmosféry, dráhy i velkých skoků. Byl to pro mě perfektní dostih. Snad se sem zase vrátím,“ usmál se Urgentův žokej Felix de Giles.
Posledním vítězem z francouzské stáje tak i nadále zůstává hřebec Rayon De, který v Pardubicích vládl před 70 lety.
Milionář mezi trenéry
Ta historka je stará už šestnáct let. Tehdy Guillaume Macaire do Pardubic dorazil poprvé a doufal, že si hned odveze kýženou trofej.
127. Velká pardubická |
Dlouho na ni žokej Jiří Kousek s francouzským Anatolem opravdu útočili. Až předposlední překážka jejich šance ukončila. Jedenáctiletý ryzák se už do Francie nevrátil. I proto Macaire prohlásil: „Do Česka se vrátím, až si budu jistý, že mám na Velkou pardubickou koně.“
Sám dostihům propadl už jako dítě, kdy z rodného Compiégne na severu Francie vyrážel na nedaleké závodiště do Putois.
Chvíli se zkoušel prosadit jako amatér, ale sám tušil, že větší šanci má jako trenér. Odstěhoval se na jihozápad země do Les Mathés, kde našel ideální podmínky pro trénink. „Věděl jsem, že bude spousta práce s novým hřebčínem, ale bylo to ideální místo pro trénink překážkových koní,“ vysvětloval.
Každým rokem své sídlo zdokonaloval a přidával překážky, které viděl po světě. I proto na tréninku mohl nasimulovat téměř každý dostih v Evropě. I to byl důvod, že začal být mimořádně úspěšný. Byl prvním francouzským trenérem, který pro své koně koupil kruhový trenažér, takzvaný kolotoč. Před pěti lety zase dostavěl stáj pro stovku koní za miliony eur.
Na tréninkovém závodišti má i svou centrální věž, z níž má absolutní přehled a může sledovat každého koně na většině překážek. Jeho tým tvoří třicet lidí, z nichž každý je uznávaným expertem.
Takový personál si může dovolit, vždyť je díky koním multimilionářem.
Peníze nestačí
Ve stáji má stohlavé stádo, které během sezony startuje skoro každý den. Třeba jako minulý týden.
To v pondělí závodil jeden kůň v Serge, v úterý osm dalších na centrálním závodišti v Auteuil, ve středu jiní tři v Toulouse, ve čtvrtek jeden v Compiégne, další zase v Nantes. I v neděli Macairovi startovalo devět koní v Auteuil, proto na pardubické závodiště nakonec vůbec nedorazil a byl jen poradcem na telefonu.
Dostihy jsou pro něj byznysem. Před dvěma lety mu koně vydělali osm milionů eur. Letos na prize money získal už 6,3 milionu eur, v přepočtu tedy téměř 163 milionů korun. Na takovou sumu by český trenér musel všechny dostihy v tuzemsku vyhrát čtyřikrát za sebou.
Pro srovnání: třeba Přemek Kejzlar, trenér včera osmého valacha Kasima, letos na dostizích pobral necelých 70 tisíc korun.
Nedělní dostih však ukázal, že ani hromada peněz v Pardubicích nikomu úspěch nezaručí. Macairova touha po ceněné trofeji tak dál zůstává neukojená.
