"Ke koním jsem se dostal až ve dvanácti letech společně se starším bratrem," vzpomínal šestačtyřicetiletý Čestmír Olehla. "Psal jsem si tehdy deník. Byly v něm třeba takové zápisky jako: 40 hodin práce a jen hodina v sedle," popisoval. "Bratr byl šikovnější, jezdil více a já mu to záviděl."
Jezdecký oddíl v Beňově se už tehdy věnoval mnoha jezdeckým disciplínám. Jeho členové jezdili parkur, military i překážky. "To už se ve mně rodilo přesvědčení o tom, co chci dělat. Na jezdce jsem byl velký a těžký a tušil jsem, že by mě bavilo trénování," podotkl Čestmír Olehla.
V deváté třídě tak i díky pragmatickému názoru rodičů dal před gymnáziem přednost zemědělské škole.
"Střední školu jsem zvládal v pohodě a pořád jsem chtěl trénovat koně," líčil Olehla. Přálo mu štěstí. Zrovna v té době začala na brněnské veterině vznikat skupina okolo profesora Hanáka, který se specializoval na klinickou fyziologii sportovních koní a který chtěl vést budoucí trenéry.
"Sice mě všichni přesvědčovali, že se tam ze zemědělky nedostanu, ale povedlo se mi to," podotkl nyní už zkušený trenér.
V Brně dostal Čestmír Olehla skvělé základy. "Byli jsme dobří, měli jsme možnost dělat výzkumy na tisících koní, což už dnes nejde. Zkoumali jsme třeba odezvy tréninku na srdci koně." Už ve druhém ročníku vysokoškolských studií si začal shánět zaměstnání a vyhlédl si Státní hřebčín v Albertovci na Opavsku.
"Napsal jsem tam drzou žádost, že nemají veterináře ani trenéra a že bych tam mohl pracovat," usmál se Olehla. V Albertovci tak začal pomáhat už v době studií a nastoupil tam i po škole. "Jenže tam nebyla jasná perspektiva dostihové stáje. Navíc mi pořád slibovali zahraniční stáž a nic se nedělo."
Proto jednoho dne Čestmír Olehla sbalil kufry a vyrazil do Polska, i když neuměl řeč. "Z nádraží jsem šel rovnou na varšavské závodiště a musím říct, že Poláci se zachovali skvěle. Měli tam v tréninku sedm set koní a nechali mě tam," vzpomínal uznávaný kouč.
"Seznámil jsem se s jejich způsobem tréninku a z vazeb, které jsem tam tehdy navázal, těžím dodnes." To už Olehla nebyl zelenáčem ze školy. "Lanařil mě pan Novák ze statku ve Světlé Hoře a já dal v Albertovci výpověď.
Vzpomínám si, že když jsem 6. ledna 1987 nastupoval ve Světlé Hoře, říkal jsem si: Co tady děláš? Přece jen tohle drsné pohraničí vypadalo ponuře," řekl Čestmír Olehla.
Jenže v témže roce přivedl Železníka k prvnímu triumfu ve Velké Pardubické. V dalším roce se už pak stáj ve Světlé Hoře stěhovala do větších budov. "Tehdy to byla doba Železníka. Ostatně nedávno jsem na něj dopsal vzpomínání pro odborný časopis," připomněl Olehla nedávný skon čtyřnásobného vítěze Velké Pardubické. Teď má ve stáji dvojnásobnou šampionku z Pardubic, klisnu Registanu.
