Vlastně ho ani Ježek nemusel přemlouvat. Vavřinec Hradilek je nejen milovníkem adrenalinových zážitků, ale je i pro legraci a výzvy všeho druhu. A vším tím jejich doplňkový olympijský start v deblkánoi byl.
Ježek teď vypráví, jak vidí svého parťáka - stříbrného medailistu z Londýna a desátého nejlepšího českého sportovce roku 2012. Seriál deníku MF DNES vám postupně představí elitní desítku podle toho, jak se umístili v anketě Sportovec roku. Začínáme desátým Vavřincem Hradilkem, následovat bude devátý Jaromír Jágr.
Sportovec roku jinýma očimaSeriál deníku MF DNES vám představí elitní desítku z ankety Sportovec roku. Nikoliv však očima sportovců, ale pohledem jejich přátel a pomocníků. Začínáme Vavřincem Hradilkem, kterého představuje Stanislav Ježek. |
Stando, zkuste teď třemi slovy charakterizovat Vávru Hradilka.
Malej, silnej...
... a šikovnej?
No tak tu šikovnost bych zrovna nezmínil. Tak usměvavej.
Ideální typ na vodní slalom?
Kdyby byl ideální, tu olympiádu by vyhrál. Tak asi ideální není. Ale určitě má povahu, která je u vody vítaná. K tomuhle sportu to táhne přátelské lidi, co mají rádi přírodu.
Když slyšíte o jeho adrenalinových sjezdech divokých řek v divočině, říkáte si: To je ale blázen?
Ani ne, spousta jiných lidí dělá ještě větší adrenalinové věci, jen o tom tak nemelou. Ale na rozdíl od jiných bláznů, kteří chtějí ostatní jen šokovat a dělat co největší kraviny směřující někdy i k fatálním následkům, Vávra to dělá s rozumnou mírou rizika.
Sportovec rokuPořadí jednotlivců 1. Barbora Špotáková 2. Jaroslav Kulhavý 3. Mirka Knapková 4. David Svoboda 5. Petr Čech 6. Andrea Hlaváčková a Lucie Hradecká (tenis) 906 7. Ondřej Synek 8. Tomáš Berdych 9. Jaromír Jágr 10. Vavřinec Hradilek |
Mohly mu dobrodružné sjezdy pomoci i na olympiádě? Že byl díky nim na startu klidnější?
Spíš napomáhají tomu, že Vávru tenhle sport baví a nepřijde mu stereotypní. Jde o příjemný, netradiční doplněk, který je pořád spojený s pádlováním. Odbourává při tom strach z velkých válců a učí se spolupracovat s velkou vodou.
Co nejbláznivějšího podle vás zatím udělal?
Nejbláznivější bylo, že jel na olympiádě se mnou na deblkánoi. Sice to možná nebyl takový adrenalin, ale jel v úplně jiné lodi, než byl celý život zvyklý. To byl mnohem bláznivější krok než sjet nějaký pětimetrový vodopád na Zélandu.
Kdo z vás dvou s tím nápadem na jaře přišel?
My? S tím jste přišli vy, novináři. Ptali jste se, jestli bychom nechtěli zkusit olympiádu i na deblu, a my jsme vám řekli, že když ten druhý nebude proti, pojedeme.
Když jste se potom sešli, co jste si řekli?
Že ti ostatní jsou srabi, když to taky nezkusí.
A co jste si mysleli po prvním společném tréninku v deblkánoi?
Že to je trochu bláznivý čin.
Kolik jste toho před olympiádou společně najeli?
Kdyby se to sečetlo, tak asi pět hodin. Vávra v kleku v kánoi přece jen dlouho nevydrží. Tři tréninky jsme měli v Troji, dva v Londýně.
Večer před vaší semifinálovou jízdou slavil Vávra vlastní kajakářské stříbro. Neříkal jste si: Pane jo, jak ten bude vypadat?
No, byl jsem zvědavý, kdy z oslav dorazí. Já se jich radši ani nezúčastnil, aby aspoň jeden na lodi byl použitelný. Ale Vávra je profík a vzhledem k řadě rozhovorů a povinností neměl ani čas se společensky upravit. Dorazil po druhé v noci.
Stříbrný medailista z olympiády, kajakář Vavřinec Hradilek.
Pro vás už i tak byl úspěchem postup z kvalifikace, že?
Jasně, my už na deblu splněno měli. Jen jsme nechtěli v semifinále udělat nějakou ostudu.
Neudělali jste. A pak už mohl váš parťák rozjet oslavy ve velkém.
Jo, potom už jsem viděl, že mu dávají ve všech směrech zabrat.
Stříbrný HradilekPřipomeňte si úspěch z Londýna |
Jeho veselá a otevřená povaha je pro popularizaci vodního slalomu výhrou v loterii, nemyslíte?
Určitě. Svým způsobem jsem rád, že se to Vávrovi povedlo až letos v Londýně, a ne v Pekingu, kde byl přece jen ještě o pár let mladší. I na něm je vidět, že za ty čtyři roky zestárl a uvědomuje si, že jeho stříbro není jen o tom, aby si sám užíval popularity. Bere to i jako závazek ke zviditelnění svého sportu.
K čemuž mu pomáhá i jeho velmi rozvětvená a akční rodinka.
Jo, Hradilků je fakt spousta, člověk je potkává na každém kroku. Když si myslíte, že tam už žádný Hradilek není, tak se vždycky nějaký odněkud vynoří. Na jaře mi Vávra povídal: Vůbec bych se nedivil, kdyby za mnou jedna teta přijela na kole až do Londýna. A pak mi hlásí: Hele, ona fakt vyrazila. Ale je to milé, ne? Vávra má rád kolem sebe co nejvíc lidí, kteří mu fandí.
Co byste mu poradil, aby jednou tu olympiádu i vyhrál?
Snad jedině: Neusnout na vavřínech, když už se jmenuješ Vavřinec. A kromě toho: Jeď ještě trochu rychleji.
