Světový šampionát se naposledy konal v roce 2019 v Česku. Bylo to poprvé, kdy vrcholná akce zavítala na evropské území. Letos se mistrovství vrací už do tradičnějších míst – na Nový Zéland.
Do země sedminásobným světových šampionů, na ostrovy, které softbalem žijí.
„Ačkoliv softbal vznikl v Americe, řekl bych, že Nový Zéland je pro něj takovou Mekkou,“ povídá Tomáš Klein, kapitán reprezentace. „Historicky je to jeden z nejúspěšnějších týmů, suverén posledních dvaceti let.“
I to je motivace se ukázat.
Český tým od posledního šampionátu prošel obměnou. Někteří zkušenější hráči už v něm nefigurují, do sestavy se naopak tlačí dravé mládí.
„Vždycky jsem byl zvyklý být v týmu nejmladší, teď jsem nejstarší,“ usměje se Klein. „Snažím se kluky víc korigovat, ale celý tým je rozumný, takže v tomhle ohledu není problém.“
Spousta mladých hráčů má za sebou řadu mezinárodních turnajů, hraje ligy ve Spojených státech. „Takže jsou sice mladí věkem, ale nezkušení rozhodně nejsou,“ je přesvědčený kouč Korčák.
POSLEDNÍ MS. Čeští softbalisté se loučí po posledním utkání mistrovství světa v Praze v roce 2019.
V omlazení kádru naopak spatřuje některé výhody. Tým je v poli mnohem atletičtější, rychlejší a dravější. Podle trenéra je v něm řada talentovaných pálkařů i zkušených nadhazovačů.
„Máme čtyři, kteří hážou 125 kilometrů v hodině, což jsme nikdy neměli,“ říká na konto Michala Holobrádka – oporu loňského mistrovství světa – a spol.
Haka na úvod
Reprezentanti se na šampionátu představí ve skupině A s obhájci zlata Argentinou, domácím Novým Zélandem, Kubou, Filipíny a Spojenými státy. Náročná skupina, softbalistům je ale jasné, že jde o mistrovství světa.
„Složení skupiny je jedno. Ani v jednom případě by nebyla lehká. Všechny týmy jsou na mistrovství světa právem,“ ví Korčák.
Hlavním favoritem skupiny je pochopitelně Argentina. O další dvě postupová místa by se ale měl strhnout boj.
„A samozřejmě věřím, že do něj zasáhneme i my,“ povídá trenér.
Podle kapitána Kleina bude důležité zvládnout tři zápasy. „Zahajovací s Novým Zélandem, pak se Spojenými státy a Kubou. Ty budou pro nás klíčové,“ vyhlíží.
S domácími se Češi utkají hned na úvod šampionátu. A ačkoliv Nový Zéland je historicky nejúspěšnější zemí, tentokrát takový strach nebudí. „Podle jmen mají asi nejslabší soupisku za poslední roky,“ zamýšlí se Klein.
Ovšem že by je podceňoval?
Kdepak.
Pořadatelská země kromě velké podpory fanoušků na Čechy vyrukuje i s tradičním maorským bojovým tancem haka.
Hráči se před úvodním hvizdem rozmístí doprostřed hřiště, předvádějí nacvičenou choreografii, podupávají, křičí, vyplazují jazyky, snaží se zastrašit soka. Působivá podívaná.
„Poprvé jsem haku zažil v juniorském věku. Tehdy jsem ani nevěděl, že ji budou dělat, takže musím říct, že to byla síla,“ vzpomíná Klein. „Když už ji ale vidíte víckrát, tak si zvyknete. Teď už na mě tolik nepůsobí.“
Nic speciálního proti ní softbalisté nechystají. Jako vždycky se chytnou kolem ramen, jako jeden hráč ji budou pozorovat.
„Maximálně uděláme jeden dva kroky proti nim. Ale zase nejsme jejich arcirivalové jako Austrálie, že bychom šli na metr od nich,“ plánuje kapitán. „Podíváme se na ně, vyslechneme si je a pak si to půjdeme rozdat na hřiště.“
Žehnání českým softbalistům během tiskové konference před odletem na mistrovství světa na Novém Zélandu.
K úspěchu by českému týmu mohla pomoci důkladná příprava, hodiny analýz a skautingu. Díky videím mohou lépe poznat přednosti soupeřových nadhazovačů či slabiny pálkařů. „Za tři roky se to hodně posunulo,“ říká trenér Korčák.
A pak je tu ještě jeden rozměr – duchovní. Českému týmu a jeho pálkám před úterním odletem do dějiště šampionátu požehnal kněz Petr Jan Vinš.
„Jsem rád, že k něčemu takovému došlo,“ říká kouč. „Bylo to poprvé, co jsme něco takového dělali. Věřím, že nám to třeba proti novozélandské magii pomůže.“
To se dozví už brzy.
