Kudy dál, Skokani? Nejzkušenější olomoucký baseballista Jakub Voják zažil se...

Kudy dál, Skokani? Nejzkušenější olomoucký baseballista Jakub Voják zažil se Skokany postup do extraligy v roce 2005 a letos i pád po 14 letech mezi elitou. | foto: Miloslav Jančík, MF DNES

Občas je potřeba dostat facku. Baseball v Olomouci spadl mimo elitu

  • 0
Před čtrnácti lety pomohl Jakub Voják jako mladíček olomouckým baseballistům k postupu do extraligy. Vypracoval se až do reprezentace, hrál v Německu či Austrálii a roky je lídrem olomouckého týmu. Letos však ani on nedokázal zabránit tomu, aby Skokani o nejvyšší soutěž nepřišli.

„Mrzí mě to, ale vnímám to jako impulz udělat v klubu změny,“ přemítá 34letý Jakub Voják.

Tušil jste, že letos můžou Skokani spadnout?
Možná se to vytušit dalo. Po skončení loňské sezony říkala spousta hráčů, že není spokojená se systémem soutěže, kdy od dubna do září nemají žádný víkend čas na nic jiného. Protože už nejsou doubly, ale jen jeden zápas denně, hraje se od pátku do neděle a řada hráčů dopředu říkala, že kvůli pracovním nebo osobním věcem nebudou některé zápasy hrát. To stejné i studenti, kteří se potřebují učit na zkoušky a státnice. Kvůli tomu bylo těžké naplnit sestavu na zápasy a nezvládli jsme to.

Po skončení základní části jste odešel hostovat do Arrows Ostrava. Neříkáte si, že kdybyste zůstal, Skokani by nespadli?
Stejná situace byla i loni. Před sezonou jsem klukům slíbil, že budu dělat maximum pro to, aby se Skokani dostali do play off, ale pokud se to nepodaří, tak kvůli reprezentaci, kde hraju asi poslední rok a mám šanci jet na mistrovství Evropy a pak případně na olympijskou kvalifikaci, potřebuji hrát déle. Baráž je hodně krátká, navíc proti slabším nadhazovačům a neměl bych přípravu na zářijové mistrovství Evropy. Nemyslím si, že já bych byl záchrana, pořád jsem věřil, že baráž dokážou kluci uhrát i beze mě. Ale kvůli nemocem a absencím jsme na zápasy v Jablonci měli jen devět hráčů a nemohli ani střídat, byla to strašně složitá situace.

Před čtrnácti lety jste byl v týmu, který extraligu vybojoval. Je sestup tragédie?
To si nemyslím, nakonec to klubu a novým hráčům může i prospět. Občas je asi potřeba dostat facku. V každém sportu včetně fotbalu i hokeje se stává, že tým spadne a vrátí se zpátky lepší. Někdy to klub nakopne, aby se zaměřil na důležité věci. Myslím, že teď bude pro Skokany nejdůležitější mládež a dostávat více mladých hráčů do mužských kategorií. To se nám dlouhou dobu nedaří, áčko doplňujeme po jednom kusu a někdy mladí kluci skončí. Pokud v amatérském sportu nikdo tým nedoplňuje, přijde pokles.

Řešením je tedy zaměřit se na práci s mládeží?
Ano, pro nás bude důležité zaměřit se více na mládež a dostat více kluků k baseballu. Tak, aby Skokani začali mít úspěchy i v mládežnických kategoriích, což se dlouho nedělo.

Druhým rokem po sobě hostujete v nadstavbě v Ostravě. V čem je mezi oběma organizacemi klíčový rozdíl?
Zájem veřejnosti je stejný, na zápasy chodí podobné množství fanoušků, tedy s výjimkou finále. Rozdíl je opravdu v mládeži. Arrows dlouhodobě patří k dodavatelům reprezentantů v mládežnických kategoriích. Ti pak hrají extraligu už v osmnácti, devatenácti letech a prosazují se i přes starší kluky. U nás chybí, že by se ti mladší snažili ty starší vystrnadit.

Loni jste Arrows pomohl ukončit čekání na titul, o který tolik usilovali. Jaký je pocit slavit coby host?
Hodně jsem se soustředil na to, abych Ostravě pomohl. Udělal jsem pro to maximum a ty pocity z titulu jsou nádherné, ať je to za Ostravu, nebo jakýkoliv jiný tým. V ten moment si to člověk užívá. Samozřejmě vždycky je to lepší s domácím klubem, člověk by to chtěl zažít taky, ale nemyslím si, že pro Skokany v dohledné době možnost titulu je. Bylo to trochu rozporuplné, protože i když jsem hrál za Ostravu, trénoval jsem tým v Olomouci, ale minulý rok jsme to zvládli. Tento rok bohužel baráž nevyšla.

Nakolik jste Ostravě pomohl, dokázalo i ocenění pro nejužitečnějšího hráče finále.
Každé individuální ocenění je super a člověku to dá pocit, že opravdu udělal maximum. K titulu je to něco navíc. Nebylo to ale tak, že bych v sérii dominoval, spíš jsem měl nejvíc důležitých odpalů. Týmový výkon však určitě převyšoval mé výkony. Jsem za to ocenění strašně rád, ale titul je ještě víc, hrajeme přeci jen týmový sport.

Letos se Arrows znovu i s vámi drží na špici. Cíl je obhájit titul?
Je to hodně vyrovnané, letos do špičky přibyli Eagles, kteří mají velmi dobrý tým, a tím to bude o hodně těžší. Draci a Eagles nás chtějí porazit, jdou do toho se vším, takže to bude hodně zajímavé. Máme na to, abychom znovu vyhráli, a rozhodovat budou maličkosti. Nejdřív se ale do finále musíme dostat.

A pak přijde mistrovství Evropy a olympijská kvalifikace. Jaké jsou šance dostat se do Tokia?
První krok je umístit se na mistrovství Evropy do pátého místa, odkud se postupuje do olympijské kvalifikace. Vždycky říkáme, že chceme první medaili pro seniorský baseballový tým na mistrovství Evropy. Už tam tedy budeme chtít úspěch. V olympijské kvalifikaci budou favority Itálie a Nizozemí, ale náš tým se na to připravuje tři nebo čtyři roky. Olympiáda je obrovská motivace, jdeme do toho a chceme vyhrát, nezápasů máme co ztratit.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž