Při druhém mečbolu budějovických volejbalistů se míč odráží od libereckých bloků a snáší se mimo hřiště. Je dobojováno. Čtyřicítka fanoušků Českých Budějovic, pomalovaná červenobílými barvami, seskakuje z hlediště liberecké haly na palubovku a společně s hráči se v divokém tanci oddává slastnému pocitu vítězů. V rukou diváků vystřeluje první zátka šampaňského. "Titul patří i jim," ukazuje se sklenkou perlivého vína na rozjásané příznivce usměvavý kouč Milan Žák. "Tenhle rok nám titul patří určitě zaslouženě," míní. "Vyhráli jsme základní část extraligy i pohár. Je to vůbec volejbalový rok ve znamení Českých Budějovic, zlato získali i dorostenci." Jako první zvedl pohár pro mistra republiky nad hlavu kapitán týmu, nahrávač René Dvořák, pro něhož mělo finále s Libercem pikantní příchuť. "V Dukle jsem strávil s přestávkou sedm let a titulu jsem se nedočkal," radoval se pětatřicetiletý režisér hry. "Loni nám všechno vycházelo, ale ve finále se Zlínem jsme krachli. Letos jsme měli v mužstvu ohromné zdravotní problémy, ale to nás semklo a dosáhli jsme krásného úspěchu." Vítězný bod symbolicky uhrál nejlepší hráč Budějovic, univerzál Jiří Popelka, na němž ležela velká tíha odpovědnosti. Když bylo mužstvo v úzkých, poslali spoluhráči míč právě na něj. "Taková role mi sedí. Když mi tým věří, roste i moje sebedůvěra," svěřil se 203 centimetrů vysoký hráč. "Po předchozích výhrách jsme na tom byli psychicky mnohem líp než Liberec, to nás posilovalo. Nepřipustili jsme si, že by se měl hrát ještě třetí zápas. Přesto jsme s sebou žádný šampus nevezli, abychom to nezakřikli jako loni. Cesta domů však bude hodně bujará," těšil se Popelka.
25. dubna 2000
