Litovat však rozhodně nemusí. Náročný program je totiž kompenzován dalšími skvělými výsledky. Během necelých dvou měsíců dokázala Sáblíková obsadit třetí místo na evropském a páté na světovém šampionátu ve víceboji a navíc s předstihem obhájit loňské vítězství ve Světovém poháru na dlouhých tratích.
"Myslím si, že můžu být maximálně spokojená," usmívá se sympatická dívka, kterou MF DNES vyhlásila Sportovcem kraje Vysočina za měsíc leden.
Jak na úvod tohoto roku vzpomínáte? Asi to z vaší strany bude hodně příjemné hodnocení, nemýlím se?
Tak určitě (úsměv). Samozřejmě, jako první bylo mistrovství Evropy v Kolomně, kde to bylo dobré, poté Světový pohár v Hamaru a Baselze di Piné. A teď o víkendu mistrovství světa ve čtyřboji taky nebylo špatné, takže jsem spokojená.
Když se vrátíme k evropskému šampionátu ve čtyřboji, vy jste v Rusku obhajovala loňský titul. Nakonec jste skončila třetí. Jak to zpětně vnímáte? Jste spokojená s tím, že se povedla medaile, nebo když se na díváte s odstupem, litujete, že to nebylo tak dobré, jako loni?
První místo je určitě první místo. Ale vlastně před rokem to bylo na otevřené dráze – v Itálii, kde hodně často trénujeme. Takže tam jsem byla na to prostředí, počasí a všechno zvyklá. A teď v Kolomně jsem skončila třetí, je to medaile, a ta se vždy počítá. A já si myslím, že můžu být maximálně spokojená.
Vy kralujete zejména tratím na tři a pět kilometrů. Na pětce nemáte více než rok konkurenci. Jak tuto vaší nadvládu soupeřky vnímají?
(úsměv) Tak to já nevím. Ani nevím, jak mám odpovědět. (smích)
Čím si to vysvětlujete, že jste na této trati tak dominantní? Kde je vaše kouzlo? Máte dobře natrénováno, nebo v čem to tkví?
Já si myslím, že je to hlavně dobrou přípravou, kterou vymýšlí trenér. Dokáže mě, a vlastně nás všechny, protože kluci a Ája (členové Novis teamu - pozn. red.) se zlepšujeme, skvěle připravit. Je to práce trenéra.
Fanoušci se však často ptají, proč se vám nedaří také na nejkratší trati pět set metrů. Že kvůli tomu ve čtyřboji hodně ztrácíte. V čem to je? Dá se ta vaše pětistovka ještě zlepšit, abyste rychlobruslení ovládla opravdu na všech tratích?
Tak pětistovka se asi zlepšit dá, ale otázka je, jestli, když budeme trénovat právě pětistovku, neutrpí ty delší tratě. Takže to budeme muset rozmyslet a zejména trenér probrat v hlavě, jak to bude dál.
Vás osobně baví nejvíc která z tratí? Je to právě ta pětka, které dominujete?
Já mám samozřejmě strašně ráda trojku a pětku, to jsou oblíbené disciplíny.
Ale ani patnáctistovka není špatná. Tam je to sice těžké, ale pro mě jsou to všechno dobré tratě.
V lednu jste poprvé v životě zvítězila také v anketě o sportovce roku České republiky. Jak si této výhry ceníte a změnil se nějak přístup jiných sportovců k vaší osobě? Zaznamenala jste nějakou změnu?
Já si myslím, že akorát přišlo pár gratulací. Ale nějaká jiná změna příliš nenastala. Samozřejmě je to nádherný pocit, být nejlepším sportovcem České republiky, ale já jsem opravdu skoro celou dobu pryč, v zahraničí, takže ani nemám možnost to nějak víc vnímat.
A co vaše rychlobruslařské kolegyně? Zaznamenaly tento váš úspěch?
Tak určitě o tom vědí. To vím, protože mi to samozřejmě říkaly a gratulovaly mi. Ale jinak opravdu žádná změna nenastala, berou mě tak, jak mě braly před tím. A to je důležité a pro mě nejlepší.
O víkendu jste absolvovala mistrovství světa ve čtyřboji v Berlíně, jak na toto vystoupení z odstupem několika dní vzpomínáte?
Je to vlastně stejné umístění, jako minulý rok, kdy jsem byla pátá. Jen ta ztráta na medailové pozice už tam nebyla taková. Já jsem hlavně spokojena s trojkou a pětkou, i s patnáctistovkou, ta byla celkem dobrá. Akorát pětistovka se mi trošku nepovedla. Start byl celkem dobrý, ale to kolo bylo takové... Nevím, jako by se mi chtělo jet a nechtělo. A asi to tím trošku utrpělo. Ale myslím si, že můžeme být spokojení, jako příprava na mistrovství světa jednotlivých tratí to bylo taky dobré.
Nakolik vám při tom druhém dni šampionátu pomohla účast vašich nejbližších, rodiny?
Když jsem slyšela, jak mi fandí, tak to bylo určitě velice příjemné. Něco, co jsem vlastně mockrát nezažila, protože tam byli i prarodiče. A bylo to opravdu skvělé. Hlavně si myslím, že jsem podala výborné výkony. Nejen díky tomu, že tam byli oni, ale protože jsem měli dobrou přípravu.
Teď vás čeká finále Světového poháru, na které už pojedete s jistotou toho, že "ušatý" pohár obhájíte. Jak se těšíte. Budete si závěrečné závody třeba o to víc užívat?
Víte, je to až za čtrnáct dní a já ještě ani nevím, jak a jestli vůbec se tam pojede. Takže zatím těžko říct.
13. února 2008 14:19
