Na první velkou medaili jste si počkal déle než jiní, Tomáši.
O to chutná možná líp. Já nevím, jak by to chutnalo dřív, ale teď je to dobrý.
Co s vámi provádělo první velké finále vaší kariéry?
Kupodivu jsem se hrozně těšil. Nějaké velké nervy nebyly.Těšil jsem se, snažil jsem se zkoncentrovat a udělat všechno, co umím.
Ani proto, že jste startoval do finále až jako předposlední, jste nebyl nervózní?
Byl jsem v klidu. Že jsem skončil druhý v semifinále? Ale to semifinále se potom stejně vynuluje a zase se startuje od nuly. Takže je jedno, jestli startujete první nebo předposlední.
Soupeři, především ti britští, zajížděli vynikající časy. Slyšel jste z reproduktorů v areálu, jak rychlí jsou?
Vždycky, když tu jezdíme české závody, slyším úplně všechno. Ale tentokrát ne. Možná i proto, že se hodně komentovalo v angličtině, nějak jsem to nevnímal. Jen na posledních metrech jsem věděl, že na první místo to nestihnu.
Byl jste průběžně třetí a musel čekat, jestli vás ze stupňů vítězů nesrazí velezkušený David Florence, vítěz semifinále.
Popravdě jsem si myslel, že David bude rychlejší. Ale nakonec nebyl, naštěstí.
Jste známý tím, že malujete obrazy. Nenamalujete teď autoportrét, jak stojíte na stupních vítězů?
Já na ty autoportréty úplně nejsem. Možná když ještě přidám pár nějakých výsledků, tak to bude stát za řeč.
Jak jste se vůbec dostal k malování?
Jako malý. Rodiče byli šikovní, máma je zahradní architektka, táta taky krásně kreslí, tak jsme s bráchou k tomu jako malí sedli a už nám to zůstalo.
Co nejraději malujete?
Všechno možné, spíš takové ty krásy přírody. Od ženského těla až po krajiny s vodou.
Své obrazy i prodáváte?
Občas. Zrovna včera si Vláďa Galuška, majitel firmy Galasport, ode mě jeden odnesl.
Máte tedy přivýdělek ke slalomu?
Dá se to tak říct, ale není to žádná hitparáda. Někdo přijde, že má místo v obýváku, ukáže mi ten prostor, jakou má barvu a potom je to na mně.
Pustil jste se i do spolukomentování v České televizi. K němu jste se dostal jak?
Jednoduchá odpověď: tak, že jsem se vloni neprobojoval do reprezentace a bylo mi to nabídnuto. Řekl jsem si: Proč ne, jestli se nebojí, že tam budu dělat ostudu, zkusím to.
Loňský neúspěch v domácí kvalifikaci o národní tým vás nakopl?
Klasická odpověď: Tak určitě. Už tehdy jsem si říkal: Jet příští rok mistrovství Evropy v Praze by byl splněný sen. A teď se to tou medailí ještě povýšilo.
Finále před tak úžasnými fanoušky považujete za váš zatím životní zážitek?
Jo, bylo super, úplně fantastická atmosféra. Měl jsem radost už po semifinále, že si tady můžu dát ještě jednu jízdu.
Takřka sezonu co sezonu přidává český vodní slalom nová medailová jména. Je to tak, že každý, kdo projde domácím nominačním sítem, má na mezinárodní scéně šanci na medaili?
Ano. U nás je ta úroveň a konkurence strašně vysoká. Nominace je pro mě mnohem těžší než startovat tady, co se týče nervů a přípravy. Abych vyladil nejlepší formu už na tu nominaci.
Jak velkou výhodou pro vás bylo, že se šampionát konal právě na kanále v Praze?
Já jsem si říkal: Když už se jede tady, tak se aspoň ukáže, jestli to opravdu umím nebo ne. Asi to byla pro nás nějaká výhoda, ale vzhledem k tomu, jak byla trať (polským koučem) postavená, tak zase tolik ne. Takové kombinace, co vymyslel, jsme tu snad ještě nejeli. Ale mám to tak, že když se mi něco nelíbí, snažím se najít vždycky i něco pozitivního. Řekl jsem si tedy, že ta trať je dost silově náročná. Já se docela vyžívám v silové přípravě, proto jsem si pomyslel, že by to mohla být moje výhoda.
O současné generaci českých vodních slalomářů se traduje, že je sebevědomější než ta předchozí. Jste takový i vy?
No, já se nejdřív musel hrozně učit s mojí hlavou pracovat. Začal jsem i s mentálním koučinkem, dost mi pomohl Marian Jelínek.
Co vám radil?
On vlastně neradí nic konkrétního. Šlo o individuální práci. Loni jsem měl potíž v tom, že se mi jezdilo strašně dobře už před nominací, předváděl jsem hrozně rychlé časy a šel do nominace s tím, že jsem už dopředu přemýšlel, jak po ní budu ladit na Evropu. A najednou jsem pokazil první nominační závod, pak i druhej a bylo vymalováno. Takže jsem musel změnit trošku nastavení hlavy. Když prochází tygr džunglí a nebojí se, že ho uštkne had, tak ho potom uštkne.
Co je nyní vás největší sportovní sen?
Dostat se na olympiádu. V roce 2016 mi to nevyšlo, byl jsem náhradníkem. Ale Víťa Gebas tehdy jezdil skvěle, zasloužil si ji. Tak snad příště.
